Tillandsia mollis

Když chcete pěstovat kytky v omezeném prostoru, jste postaveni před rozhodnutí, zda pěstovat více malých rostlin, nebo méně, ale větších rozměrů. U tilandsií to platí také a já před pár lety tyto miniatury cíleně vyhledával. Dnes dám také přednost menším kytkám (ne proto, že by se mi ty větší nelíbily, ale prostě na ně není místo), ale ty úplně nejmenší už nevyhledávám. Těch pár co mám mi stačí, také se zhoršuje zrak, takže si tu krásu těch miniatur už tak nevychutnám. Také je pravda, že ty větší jsou většinou o dost atraktivnější.

Tillandsia mollis, foto (c) Martin Hetto

Jedna z těch miniatur přesto patří k mým největším oblíbencům. Dostal jsem ji jako dárek k jedné z  objednávek tilandsií. Zdála se mi tehdy tak titěrná, že jsem i zapochyboval, zda z ní něco bude. Na druhou stranu mě ihned zaujala svým originálním vzhledem. Tato dvouřadá miniatura vypadá trochu nadsazeně popsáno jako složená z titěrných bílých sametových sirek.Co je malé, to je milé v jejím případě platí zcela určitě.

Tillandsia mollis, foto (c) Martin Hetto

Přivázal jsem jí ke spodní části větve, na které byla zavěšená už jiná tilandsie a čekal, co bude dělat.

No, je to víc než osm let a co udělala. Rostla sice viditelně, za to pomalu. To tilandsie, se kterou sdílela větev rostla podstatně rychleji, až tomuto drobečkovi podstatně stínila. Musel jsem ten konec větve s Tilandsií molis uříznout a pověsit samostatně. Na větší světlo, které ji viditelně jako typické „stříbrné“ tilandsii udělalo dobře. Pěkně zhoustla, narostly nové odnože, nové kořeny, tedy v tomto případě kořínky. I když na své miniaturní rozměry už je jí za těch víc jak osm let docela pěkný trs (12 cm na délku, 10 cm na šířku a 9cm výšku, nejdelší jednotlivé listy max. 3,5 cm), dodnes ještě nekvetla. Její květy jsou stejně miniaturní, nahnědlé barvy, jak jsem viděl na fotkách na internetu. Jejich nepřítomnost rostlince krásu neubírá.

Při hledání na internetu jsem se dozvěděl, že pochází z Bolívie, kde roste ve větších trsech na skalách, ve výšce kolem 2700m nad mořem. Z toho by se dalo usuzovat, že to bude hodně otužilá rostlina, byť vypadá hodně křehce.

detail listů, foto (c) Martin Hetto

Teď ji mám přímo na okně, odpoledne na ni po třetí hodině pár hodin svítí slunce. Od jara do ještě pěkné části podzimu ji ráno rosím třikrát až pětkrát týdně, podle slunce a tepla. V zimě tak dva až třikrát skromnější dávkou vody. Myslím, že dřív tato miniaturní tilandsie nebyla tak snadno k sehnání, dnes je hlavně díky firmě Kakteen – PH –flora k sehnání i u nás.  

Co můžeme čekat od tillandsií ? (A co mohou čekat tillandsie od nás?)

K této otázce mě dovedl jeden článek na internetu, náhodně objevený a překladačem přeložený. Psalo se v něm o Tillandsii xerographice pěstované pro vývoz v guatemalských pěstírnách. Článek končil dost pesimistickou větou, že 99,5% v pěstírnách vypěstovaných xerographic určených k prodeji uhyne. Nevím nakolik je to číslo objektivní, zmíněná tilandsie asi k těm úplně bezproblémovým patřit nebude. Možná se sám zařadím do této statistiky, protože se i ta má xerographica po několika letech, kdy krásně rostla momentálně už delší čas nachází ve stavu tak napůl živá.

Tillandsia xerographica, foto (c) Martin Hetto

On je asi úděl pokojových kytek všeobecně nepříliš optimistický. Pokud jsou považovány pouze za okrasný doplněk, jako věc, jsou asi tak dlouhodobé, jak dlouho plní tento úkol.

Před pár lety jsem na výstavě vyslechl hovor dvou návštěvnic. Jedna říkala té druhé, že si na této výstavě nakoupí vždy nějaké levné tilandsie, dá si je do písku a že jí tak vydrží celé léto. Jak to přesně myslela netuším, domnívám se, že pro zmíněné rostliny to ale asi moc dobrou perspektivu nemělo. To jistě není ojedinělý názor. Tilandsie na kameni často poslouží jako dárek, co potom s takovým dárkem bude dál, to už je druhá věc. Kolegyně se o takovém dárku vyjádřila, v tom smyslu, že když se tilandsie neměla k ničemu, tak ji přestala rosit. Jiná ji po odkvětu vyhodila. Ani asi netušila, že po odkvětu odnoží a poroste dál.

Nemůžu nikomu vnucovat svůj názor, že je spoustu jiných okrasných předmětů, třeba krásné kameny, nerosty, pokud chce někdo mít kus přírody doma a nechce tomu věnovat čas a péči.

Můj názor, že rostlina je živá bytost a tím, že si ji obstaráme za ni máme i určitou odpovědnost by se mnohým mohl zdát přehnaný. Přesto musím napsat, že na názoru považovat živé rostliny jen za krátkodobé okrasné předměty shledávám něco velmi divného. Na druhou stranu pěstírny kytek, zahradnické závody a obchodníci také musí být z něčeho živi. Každý si vztah a přístupke svým rostlinám musí najít sám. Také nemůžu popřít, že i já se hlavně v minulosti dost lehce loučil s rostlinami, které mě „přestaly bavit“. Alespoň jsem se je většinou snažil někomu dát.

Tilandsie na jedné straně můžeme brát jako vcelku atraktivní exoty, které jen tak zavěšené, nebo položené vypadají zajímavě, opravdu mohou i bez větší a pravidelné péče vydržet za srovnatelnou cenu několikrát déle než kytky řezané.

Tillandsia araujei, foto (c) Martin Hetto

Na druhou stranu je můžeme brát jako velmi jedinečnou formu rostlinného života, značně dlouhověkou, která po odkvětu přežívá ve svých potomcích, odnožích.V případě tilandsiích s prodlužujícím se stonkem po odkvětu krátce za květním klasem začne rostlina znovu růst tak, že ani nemusíme mít pocit, že je to nová rostlina. Myslím, že ve vhodných podmínkách mohou tilandsie, nebo přesněji jejich potomstvo žít celá desetiletí, asi bych napsal i staletí, ale to je na délku lidského života přece jen nepředstavitelně dlouhá doba. Tak to je ohledně toho, jak dlouho s námi taková tilandsie může v optimálním případě v bytě vydržet.

A co od tilandsií můžeme čekat dál? To záleží, na našich očekáváních. Pokud jsou přehnané, můžeme být zklamáni, pokud už máme jasno, co můžeme čekat, nebo nemáme přehnaná očekávání, budeme pravděpodobně mile překvapeni.

Myslím, podle svých zkušeností, že tilandsie patří mezi kytky, které se za přiměřenou péči ve většině případů odvděčí dobrým růstem. Alespoň já mám s nimi daleko lepší zkušenosti, než s ostatními sukulenty. Nemůžeme ale čekat rychlý růst. Tilandsie si rostou svým pomalým tempem, mají času dost. Ty nejrychlejší stačí za rok vykvést, odnožit a jejich odnože to samé zopakují příští rok. Jiné kvetou až po několika letech. Přesto, že rostou pomalu, někdy opravdu velmi pomalu, za pár let zjistíte, že namísto jedné malé rostliny máte docela rozměrný trs. U těch s prodlužujícím se stonkem vás zase po čase překvapí jeho délka. Ale bývá to změna v řádu několika let, ne týdnů a měsíců. Kdo má rád rychle a viditelně rostoucí kytky, nebo komu chybí trpělivost, asi by mohl být tilandsiemi zklamán.

Tillandsia edithae, foto (c) Martin Hetto

I když mají některé tilandsie velmi pěkné, barevné květy a jejich květní klasy, jiné mají květenství, která mají mnoho za sebou postupně dlouhou dobu vykvétajících květů, některé z tilandsií mají jako bonus i květy voňavé. Je otázkou, zda pěstovat tilandsie v první řadě pro jejich květy. Pokud máte velké množství tilandsií, pravděpodobně vždy nějaká pokvete. To proto, že řada z nich je zvyklá kvést tak, jako ve svém původním domově na jižní polokouli, uprostřed naší zimy. Kdo má potřebnou trpělivost, dřív nebo později se u většiny tilandsií květu dočká, ale je jistě hodně jiných kytek, které kvetou výrazněji a častěji větším květem.

U tilandsií je kvetení svým způsobem stejně jako třeba u netřesků a agáví tím posledním, co udělá konkrétní jedinec na konci svého života, i když i potom může žít i několik dalších let. Obklopen svým potomstvem, odnožemi, které jistě dlouhý čas vyživuje.

Proč si tedy vlastně za své oblíbené rostliny vybrat tilandsie? Za sebe bych asi odpověděl, že je to ze začátku asi stejné, jako když se zamilujete, o příčinách nepřemýšlíte, důvody nerozebíráte. Prostě chcete mít objekt svého zájmu ve své blízkosti. To, jestli ze zamilovanosti bude něco víc, to ukáže čas a pokud ano, budeme uvnitř přesvědčeni, že těmto rostlinám rádi věnujeme svůj čas. A je jedno, že se nám líbí kvůli svému tvaru, nebo pro sametový povrch listů. Pro zajímavou šedou, nebo zelenošedou barvu, která by se někomu mohla zdát naprosto nezajímavá. Pro někdy zvláštní listy, nebo jen zdánlivě obyčejné, trávě podobné. Rádi se na ně díváte, pozorujete jejich sice pomalý, ale časem viditelný růst. Časem už sami poznáte, kdy je která kytka spokojená a kdy jí něco chybí.

Pokud budeme chtít, aby nám dobře rostly, budeme se o ně muset starat a bude to stát i nějaký čas. Podle toho, kolik jich máme. To záleží na tom, nakolik jim propadneme. Nakonec, potřeba o někoho, nebo něco se starat je většině lidí vlastní a myslím, že je to i jedna z věcí, dávající našim životům smysl.

Od tilandsií můžeme čekat asi to samé, jako od jiných, doma pěstovaných kytek. Podle toho, jak se jim budeme věnovat, nám dobře, nebo hůře porostou. To bude záležet na tom, co tilandsie, nebo jiní zelení oblíbenci mohou čekat od nás.  

Tillandsia capitata var.minor

Nedávno vystrčila „hlavu“ jedna z mých nejoblíbenějších tilandsií. Dala tak na srozuměnou,

že se chystá kvést. Tuto tilandsii jsem koupil pod názvem Tillandsia capitata var.minor hlavně kvůli tomu minor, tedy malá, nebo menší.

Tillandsia capitata minor

Není sice tak úplně malá, není zas tak velká, jako většina capitat. Samotná rostlina dosahuje před kvetením výšky tak 14cm, průměr růžice jen o nějaký centimetr víc.

Z knihy „Pěstujeme tilandsie“ jsem se dozvěděl, že latinské slovo capitatus znamená hlavě podobný, což při troše představivosti květenství cupitat může připomínat. Také jsem se ve zmíněné knize dočetl, že zmíněná tilandsie je doma v Hondurasu, Mexiku, Guatemale, na Kubě a v Dominikánské republice.

Viděl jsem i podsatně větší rostliny capitaty. Existuje více forem lišících se velikostí a zabarvením. V nabídce prodejců a pěstitelů tilandsií bývají T.capitaty někdy i ve více formách.

Tillandsia capitata minor

I když o té mé nevím nic bližšího, odkud přesně pochází a zda to není nějaký kultivar, není to nic, co by mě trápilo. Důležitý je její svým způsobem dokonalý vzhled, zajímavě se kroutící listy a už zmíněná přijatelná velikost. Ta se po opakovaném kvetení sice podstatně zvětšila trsem mladých rostlin, ale po nějakém čase se celý trs samovolně rozpadl na mladé rostliny přijatelné velikosti.

detail květu

Možná z dovolených u moře, nebo třeba jen u řeky znáte „efekt mokrého kamene“. Vidíte barevně zajímavý kámen ve vodě. Vytáhnete ho na břeh, on uschne a ztratí toto efektní zbarvení. U tilandsií je to podobné. Když jsou orosené, mohou také podobně překvapit někdy dost výrazným zbarvením. Po uschnutí zase víc zešednou. Ale i tak jim to sluší. Na fotkách zmíněné tilandsie tento efekt dobře vidíte.  

efekt mokrého kamene - Tillandsia capitata minor

Tillandsia Victoria

Kdybych měl vybírat z těch pro mě nejhezčích tilandsií, tento přírodní kříženec T.ionanthy a T.brachycaulos by mezi nimi určitě nechyběl. Victoria znamená vítězství a název se mi v tomto případě zdá na místě. Také se používá ve formě Tillandsia x Victoriae. To kdyby jste ji hledali v nabídce internetových obchodů s tilandsiemi.

Tillandsia Victoria

Když se ke mně před pár lety dostala její mladá odnož, taková nenápadná, ne moc hustá růžice zdánlivě obyčejných listů, asi bych těžko tipoval, že z ní časem vyroste tak pěkná rostlina.

Než vykvetla poprvé, trvalo to pár let. Její růžice pořádně zhoustla, listy se prodloužily. Není to úplně malá kytka, téměř naopak. Výška té mé nejvzrostlejší je bez jednoho centimetru centimetrů třicet, u ostatních kolem dvaceti centimetrů. Průměr růžice se pohybuje také kolem té dvacítky.

Tillandsia Victoria

Roste bez problémů a před rozkvětem se začne docela výrazně vybarvovat. Ale pěkná je už před tím, v tradiční zelené. Na internetu jsem našel ještě víc vybarvenější exempláře, zřejmě měli k životu lepší světelné podmínky. Ty mé pro svojí velikost jsou postavené vždy za nějakou nižší tilandsií, aby moc nestínily těm druhým. Myslím, že i tak stojí za to.

detail květu - Tillandsia Victoria

Řekl bych, že je stejně nenáročná jako její „rodiče“. V období, kdy je více světla a tepla ji rosím třikrát týdně, ve zbývající části roku nejméně dvakrát týdně výrazně nižší dávkou vody.

Tillandsia ionantha

Myslím, že už proto, jak jsou tyto stránky pojmenovány právě po Tillandsii ionanthě, zaslouží si být první, která tady bude mít svůj článek.

To ovšem není zdaleka ten jediný důvod. Ionantha má i jiná nej. Možná je tou nejznámější tilandsií, byť ji všichni, kteří ji vídají v nabídkách květinářství, neznají podle jména. Možná je i jednou z nejprodávanějších, a také z těch nejzneužívanějších, to když si vzpomenu na chudáky ionanthy, které někdo postříkal zářivými barvami, aby se lépe prodávaly. Skutečný milovník rostlin si takto „zprzněnou“ kytku nekoupí (ledaže by chtěl udělat dobrý skutek a barvu se doma ihned pokusil smýt) a jak asi dopadnou ty, co se budou líbit právě kvůli té zářivé, nepřirozené barvě?

Vzpomenu na to, jak v květinářství tvrdila jedna znalá prodavačka kolegovi, že tilandsie stačí zalít jednou za půl roku. On nějakou tilandsii přilepenou na kameni daroval své sestře, ta ji nezalila ani jednou za půl roku. Zřejmě měla paní ráda slaměnky, nebo umělé květy…

I já mohu mít černé svědomí. To je další důvod, proč dnes právě tato tilandsie. Byla jednou ze dvou prvních, které jsem si koupil a na rozdíl od té druhé, která přežila do dnešních dnů (tedy její potomci, ale i ona měla na mále) se se mnou jako první rozloučila. Kombinace zimy, slabého světla a přílišného rosení vedla k tomu, že se nakonec rozpadla na jednotlivé lístky…..Pravý opak toho, jak nechat kytku uschnout.

Tak i na památku tehdejší ionanthy dnes o ní, spíše o nich.

Ionanth se vyskytuje více variant a kultivarů, někdy i kříženců s jinými tilandsiemi. Česká firma Kakteen-PH-flora pana Ing. Heřtuse jen v posledních letech prodávala téměř dvacet forem a kultivarů ionanthy a ještě několik jejích kříženců s jinými tilandsiemi. V různých velikostech i odlišnostech ve vybarvení listů.

Jednoho z těch kříženců, Tillandsii cv. Victorii, křížence T.ionanthy s T.brachycaulos osobně považuji za jednu z nejkrásnějších tilanndsií, které znám.

Já si před pár lety na internetu zhlédl ve fotografii kultivaru Ron. Tato krásná ionantha byla pojmenována podle pěstitele Rona Herdona. Pokud jsem tomu dobře rozuměl, tak jak mi to přeložil internetový překladač, jeden z jeho pracovníků přivezl z Mexika deset těchto rostlin ze kterých byla tato tilandsie za poslední desetiletí rozmnožena. Je jasné, že rostlina, kterou americká firma nabízející tilandsie vyfotí na svou nabídku je mimořádně povedeným exemplářem.

Tillandsia ionantha Ron

V loňském roce ji zmíněná firma Ing. Heřtuse měla také v nabídce. Konečně jsem se dočkal a rostliny si objednal hned dvě. Ono totiž i tilandsie jsou každá originál. Jedna byla menší, kompaktnější, druhá měla delší, trochu volněji rostoucí listy. Té druhé za krátký čas začaly „červenat“ konce listů, hlavně středy byly pěkně červené. Druhá kvetla až pár měsíců po ní. A zatímco té, co kvetla první hned po odkvětu začaly růst odnože, ta druhá si s tím dala pěkně načas. Možná ještě déle než půl roku po odkvětu, kdy už jsem si říkal, že je to nějaký zvláštní bezdětný jedinec, mě přesvědčila o opaku.

Před měsícem jsem byl na návštěvě u opravdového pana pěstitele tilandsií a on tam mezi kvantem jiných měl i dlouhou řadu různých forem této tilandsie. Byl na ně opravdu pěkný pohled a i když je právě tato kytka mezi tilandsiemi tak „profláknutá“, nedá se nic dělat, patří k těm nejhezčím.

Tak co o ní připomenout. Vyskytuje se od Mexika po Nikaraguu. Většinou jako epifys na stromech, ale vzácnější varianta nazvaná vanhyningii (to je úplný jazykolam) se vyskytuje na vápencových stěnách. Posledně jmenovanou vzácnost naštěstí množí úspěšně pěstírny tilandsií a tak bude možná vzácnější v přírodě, než mezi pěstiteli. Od ostatních ionanth se odlišuje i prodlužujícím se stonkem.

Ionanthu lze sehnat v různých velikostech a různé kultivary se odlišují i svým vzhledem a zabarvením. I když své jméno dostala podle fialové barvy květu ion = fialový, antos = květ, prodávaná je i ionantha s bílým květem T.ionantha var.alba.

Tillandsia ionantha

Jak dnešní článek uzavřít? Heslem Tillandsia ionantha do každé rodiny? Tak to rozhodně ne. Spíš konstatováním, že T.ionantha je vhodná jak pro ty, kteří s tilandsiemi začínají tak i pro ty, kteří s nimi pokračují. Jsou většinou sympaticky malé, přiměřeně skromné nebo naopak přiměřeně náročné. I kdyby vám na první pokus odešly tak jak o mně, na další to snad vyjde.

Tillandsia ionantha var. stricta

P.S.

Když jsem se na internetu rozhlížel po nějakých informacích o Tilandsii ionantha Ron, narazil jsem i na zajímavou adresu, která má ionanthu také v názvu a kde si tuto krásnou tilandsii v mnoha podobách můžete pořádně užít.

Kolik je druhů tilandsií?

Nevím, jestli na takovou otázku bude někdo umět odpovědět. Správná otázka by měla asi být kolik je druhů známých tilandsií, protože pravděpodobně, spíš téměř jistě nějaký botanik nebo pěstitel s kladným vztahem k těmto rostlinám ještě nějakou najde. Místo, kde se tilandsie vyskytují je velmi rozsáhlé a tak na své objevení nějaká neznámá určitě čeká.

Na internetu jsem našel nejčastěji údaj o přibližně šesti stovkách druhů. Na mých oblíbených internetových stránkách , konkrétně na adrese

http: //fcbs.org/Picture/Tillandsia.htm je 576 přírodních druhů, po nichž následují ještě další mezidruhový kříženci, kultivary. Těch tam mají zatím 416. Některé vypadají opravdu moc pěkně.

Pro ty, kdo o tilandsiích vůbec nic nevědí, stejně jako já před pár lety, by asi základní informace měla být o tom, jak se jednotlivé druhy dělí.

Nepraktičtější rozdělení pro všechny, kteří chtějí pěstovat tilandsie v bytě by bylo jistě takové, které by tilandsie dělilo na ty v bytě snadno pěstovatelé a ty nepěstovatelé.

Tillandsia araujei

Tak jednoduché to bohužel není a o tom, jak pěstovat tilandsie v bytě trochu podrobněji až někdy jindy. Tedy základní dělení, důležité i pro to pěstování v bytě je dělení na tilandsie tzv. stříbrné, možná spíš šedé, někdy i bílé a na tilandsie zelené. Ty první rostou v přírodě víc na slunci a jsou zvyklé na větší nebo delší období sucha. Jsou hustě porostlé těmi šupinkami, které jsou nejlépe patrné pod mikroskopem a které jim to stříbrné zbarvení dávají. V přírodě rostliny chrání před sluncem, před velkým množstvím ultrafialového záření, které se ve vyšších polohách, ve kterých se často vyskytují působí. Ty druhé, více zelené s menším množstvím šupinek mají jistě také rádi světlo, ale méně už přímé slunce, za to potřebují větší přísun vody.

Další dělení tilandsií je podle podrodů, které najdete na internetu, nebo například v knize Pěstujeme tilandsie, autoři pánové Blovský, Gratis, Ježek. Rozlišovacím znakem u těchto podrodů je stavba květů.

Asi nepraktičtějším dělením pro nás, amatérské pěstitele tilandsií je jejich rozdělení podle českého pěstitele Ing. Jaroslava Práška podle vzhledu, nebo tvaru těla tilandsií.

Tilandsie jsou rozdělené na :

• růžicovité tilandsie
• růžicovité trávolisté
• růžicovité cisternové
• pacibulkovité
• cibulkovité
• s prodlouženým stonkem
• dvouřadé

Samostatně je vzhledem ke svému atypickému vzhledu vedena Tillandsia usneoides, která se žádné jiné tilandsii nepodobá.

V počátcích svého zájmu o tilandsie jsem měl jakési povědomí o tom, že jsou růžicovité tilandsie a potom nějaké ty divné (pacibulovité).

O tom, že jsou nějaké dvouřadé, nebo nějaké s prodlužujícím se stonkem jsem neměl ani potuchy. Přitom právě ty s prodlužujícím se stonkem jsou asi jedny z nejvděčnějších.

No, šlo by dělit i jinak. Na ty, které se nám líbí a které nelíbí. V tomto případě bych to měl jednoduché, myslím, že by se mě líbily všechny, ale nemohu to tvrdit s určitostí, protože jich většinu ještě neznám. Tak toto dělení uzavřu prohlášením, že se mi líbí asi všechny co znám.

Praktické dělení je i podle velikosti. Tilandsie jsou v různých velikostech, od několika letých trsů ve velikosti 3-4 cm (T.aizoides, T.bryoides), dále malé, ideální pro byt okolo 10- 20cm. A potom větší a větší až úplně velké, které by v bytě zabraly příliš místa.

To ale zvládnou i ty malé a trochu větší, pokud budou přibývat a přibývat. Asi nejen já bych o tom mohl vyprávět.

Tillandsia streptophylla

Napadá mě ještě rozdělení podle barvy květu, co se mi vybavuje kvetou nejčastěji fialově, modrofialově, červeně, žlutě, zeleně, bíle i hnědě.

A také jsou další, které k tomu kvetení mají jako bonus ještě vůni, ale to dělení podle květu by snad bylo praktičtější na ty, co pravidelně, nebo téměř pravidelně jednou za rok kvetou (některé rostoucí ve větším trsu i vícekrát, ale to je spíš výjimka), potom na ty, co kvetou jednou za dlouhý čas a potom na ty, co ani po dlouhém čase nekvetou. Na ty, co odkvetou za pár dnů, na takové, jejichž květenství může zdobit tilandsii řadu týdnů.

Nakonec není špatné i když tilandsie nekvete, protože odkvetlá tilandsie tak nějak končí, některá ještě před rozkvětem, některá po něm vytvoří jednu až několik odnoží. Potom žije ještě nějaký čas, no někdy i pár let a svoji energii předává svým potomkům. Ani kytkám se nevyhne koloběh života. A tím to dnešní dělení tilandsií končím.     

Jak tillandsie ke jménu přišly

Řeč je jistě jednou z velkých výhod lidí. Dorozumí se, ví o co jde. Ne vždy, ale aspoň někdy.

K tomu slouží také jména, abychom věděli, o co, nebo o koho jde.

Rostliny ze začátku asi mnoho jmen neměly, možná nebyly tak důležité, kromě těch co byly k jídlu. Ale s přibývající vědou a znalostmi lidstva se obzvlášť díky geniálním, pracovitým a zvídavým jedincům dostalo pojmenování i většině tehdy známých rostlin.

Konkrétně za jméno „tillandsia“ může Carl von Linné, o kterém se říká „ Bůh přírodu stvořil a Linné ji uspořádal“. O jeho zajímavém životě i o tom, co všechno pro vědu té doby s přesahem do doby naší udělal, si můžete přečíst jistě v mnoha knihách a článcích na internetu. Stojí to za to.

Tillnadsia punctulata

Já jenom zmíním, že kromě systematického třídění rostlin i zvířat pojmenoval i rostliny, které možná měly ve své domovině nějaké místní názvy, ale dnes je většina byť i jen zcela málo kytkám nakloněných lidí zná pod jménem Tillandsia, česky tilandsie.

Zajímavé je ale také, kde se to slovo vzalo, kde k němu ten geniální Švéd přišel.

Použil příjmení jiného ve Švédsku narozeného velkého muže té doby, tedy přibližně ještě o sto let dál v minulosti.

Elias Tillandz se narodil v roce 1640 ve zmíněném Švédsku, většinu života prožil ve Finsku.

Byl to lékař a botanik, je považován za otce finské botaniky. Působil jako profesor na Akademii v Turku, kde jsou dodnes udělovány ceny Eliase Tillandze, za nejlepší vědecké publikace. Když jsem se o tomto pánovi chtěl na internetu něco dozvědět, narazil jsem i na fotky právě z udílení této ceny. Dvě dámy, zřejmě vědkyně, na nich kromě diplomu a možná i nějaké finanční odměny dostávají i květináč s tilandsií cyaneou.

Prožil vědou a prací naplněný život, dvakrát díky požáru přišel o dům a majetek, musel se zadlužit. Zemřel v roce 1693, čtrnáct let před tím, než se Carl Linné narodil. O existenci rostlin, které po něm byly pojmenovány zřejmě neměl ponětí.

Podle toho, co se vypráví pojmenoval Linné tilandsie podle Tillandze díky této příhodě. Tillandz jako student cestoval lodí z Turku do Stockholmu. Při cestě trpěl tak velkou mořskou nemocí, že zpáteční cestu šel raději po svých, okolo Botnického zálivu, pár set kilometrů.

Tillandsia aeranthos

V knize Pěstujeme tilandsie, kde je tato příhoda také krátce popsána se uvádí, že šel raději 200 mil pěšky, než 8mil po moři. Linné si nějak dal dohromady Tillandzovu nechuť k vodě s nechutí k vodě, které podle něj měly mít tilandsie. Co je pravda a co pověst, to asi dnes už nikdo nezjistí. Možná to bylo všechno jinak, tilandsie vodu pochopitelně k životu potřebují, ale jméno podle Eliase Tillandze jim asi hodně dlouho zůstane. Docela jim sluší.

A jako většina z nás má dvě jména, tak i tilandsie mají jména dvě. To první je jméno rodové a má se psát s velkým písmenem. To druhé, druhové se píše s písmenem malým. Podle druhového poznáme, o kterou konkrétní tilandsii se jedná.

Druhová jména se dávají podle botaniků : Tillandsia albertiana, Tillandsia ehlersiana

Podle toho, kde rostou : Tillandsia hondurensis, Tillandsia guatemalensis

Podle výrazných vlastností : Tillandsia aurea (krásně „zlaté“ květy), Tillandsia dura (dura znamená tvrdá, v konkrétním případě mající tvrdé listy)

Podle toho, že připomínají jinou rostlinu : Tillandsia bryoides, Tillandsia loliacea (první miniaturní tilandsie připomíná mech rodu Bryum, druhá malá, ale relativně podstatně větší je podobná trávě, jílku rodu Lolium, tedy přesněji květní klasy mají podobné.

Možná se rodová jména některých tilandsií dávají i podle něčeho jiného, nejsem žádný odborník a tak to uvádím to, k čemu jsem se z knih a internetu dobral já.

Sny o tillandsiích

Máte rádi sny ? Nemyslím tím sny, které má zřejmě každý z nás v bdělém stavu, například o tom, jak by chtěl být šťastný, nebo úspěšný. Ani sny o erotických idolech, které v určitém věku patří životu.

Myslím sny ve spánku, které možná mají mnoho společného s naším denním životem i s tím, co si vědomě, nebo podvědomě přejeme.

První setkání s tilandsiemi už jsem měl za sebou, další následovala. Ale nic zatím nenasvědčovalo tomu, že by pro mě měly mít tilandsie nějaký větší význam, než ostatní kytky, kterých jsem měl doma vždy dost.

Zpět ke snům, o které jsem nikdy neměl nouzi. Zdávalo se mi o neznámých, ale ve snu známých krajinách a městech, o moři, o neznámých, ale ve snu známých lidech. A najednou se mi začalo zdát o nějakém zahradnictví, nebo velkém květinářství, do kterého jsem vešel a kde mezi jinými kytkami nabízeli i tilandsie.

Tillandsia aurea - květ

A ty jsem si v těch opakujících se snech stále vybíral a nakupoval. Po probuzení se dostavila vždy trochu lítost nad tím, že ten pěkný sen skončil a vybrané nakoupené tilandsie se rozplynuly s probuzením. Vzpomínám, jak jsem v tom opakujícím se snu už věděl, na jakém místě v tom zahradnictví mám tilandsie hledat. Vždy tam byla nějaká krásná, nádherná……

Možná ty sny trochu reálný základ měly. Jednou jsem navštívil kamaráda v práci a jeho kolega tam měl na větvi několik tilandsií. Mezi jinými měl i tilandsii andreanu a ta se mě na první pohled zdála jako něco neskutečného. Hlava mě nebrala, jak něco tak křehkého a éterického může nalepené na větvi jen tak žít?

Také jsem chodil na procházku do lesa a v posledním domě, než začal les, měli v okně také jednu větev s několika tilandsiemi. A i když to není zrovna slušné, vždy jsem do toho okna přímo zíral. Musím přiznat, že jsem jim tu větev tehdy záviděl. Dnes vím, že nejsem jediný, kdo takto kvůli kytkám kouká lidem do oken.

Tillandsia x victoriae

No, ty sny o tilandsiích měli nakonec zásluhu na tom, že jsem se rozhodl, že si k té své jediné přeživší tilandsii nějakou ještě dokoupím. Ten sen, nebo jemu podobné se opakovaly ještě pár let a já čekal, že jednou nějakou tu snovou tilandsii někde seženu. Potom se mně přestaly zdát a já si stále víc uvědomoval, že jsou to přesně ty samé, které už doma mám.

Někdy se ptám sám sebe, kdo si koho vybral, já tilandsie, nebo ony mě?    

Setkání s tillandsiemi

Úplně první setkání s tilandsiemi si pamatuji velmi matně. Bylo to už hodně dávno, byl jsem asi ještě dítě školou povinné, možná ještě na základní. Při jedné rodinné návštěvě u příbuzných mě v jejich pokoji zaujala nějaká neznámá kytka v květináči, zdála se mi velmi krásná. Občas jsem ji potom zahlédl v květinářství. Moc bych ji byl chtěl, ale v naší rodině kromě mě, bílé vrány, černé ovce nikdo podobnou slabostí pro kytky netrpěl. Asi pro to si to teď vynahrazuji, i když ona zmíněná kytka, „Tillandsia cyanea“ se ke mně dostala poměrně nedávno, před pár lety. Při našem prvním setkání jsem neměl o existenci tilandsií ani ponětí a o tom, že nějaké rostou bez země, o tom se mi ani nezdálo. Ale o tom, co se mi zdálo až za chvíli.

Tillandsia cyanea

Druhé setkání s tilandsií bylo někdy kolem roku 1987-88. V Praze nedaleko Václaváku bylo v jedné výloze vystaveno cosi pro mě neidentifikovatelného (strašné slovo). Trs něčeho, co mi připomínalo nějaké provázky, nebo vlnu, takové šedé, trochu do zelena. Měl jsem pocit, že to je jako nějaká divná tráva, nebo něco dřív živého, co rostlo. Možná to živé ještě bylo. Tehdy proběhlo má první setkání s tilandsií usneoides.

Tillandsia usneoides

A do třetice všeho dobrého, v roce 92, myslím že v dubnu, jsem v jednom plzeňském květinářství uviděl dvě zvláštní kytky nalepené jen tak na kameni. Asi jich tam bylo víc, ale viditelně dva druhy.

Bylo to buď v sobotu, nebo v neděli odpoledne, měli zavřeno. Ale hned v pondělí jsem se tam vrátil. Protože jsem se nemohl rozhodnout, jestli se mi líbí víc ta menší, taková rozježená, nebo ta větší, tak zvláštně pokroucená, vzal jsem si nakonec obě.

Tak jsem měl své první tilandsie. Ta malá se jmenovala jako tyto stránky- ionantha, ta větší caput-medusae. Ta první, tedy už její potomci za nějaký rok odešli do kytkového nebe, potomci té druhé jsou se mnou do dnes. Dá se napsat, že v tom letošním roce máme dvacáté výročí společného života.

Tillandsia caput-medusae

A proč zrovna tillandsie?

O některých tajemných věcech a událostech se říká , že jsou mezi nebem a zemí. A když to řeknu trochu nadneseně, právě v těch místech, i když přece jen blíž té zemi, žije většina tilandsií. Díky tomu jsou na první pohled jiné, než většina ostatních, ze země vyrůstajících rostlin, keřů a stromů. Na posledně zmíněných, tedy na stromech tilandsie žijí. Ne jako paraziti, nevysávají mízu jako naše jmelí, jen na těch stromech bydlí, žijí. Možná, když je jich mnoho na nějaké slabší větvi, mohou způsobit j její zlomení. Není to však jejich záměr, na ten pád doplatí nejvíc ony samotné.

A tak jedna ze skutečností, že tilandsie žijí mezi nebem a zemí, spíš ale obráceně, mezi zemí a nebem je jedna z věcí, co se mi na nich líbí. Ne zdaleka jediná. Mám rád stromy, a to, že si tilandsie vybraly stromy za svůj domov, stejně jako elfové v Pánu prstenů , se mně zdá také mimořádně sympatické.

Z čeho na těch stromech tilandsie žijí? Jejich kořeny slouží k uchycení, ne k přijímání vody a živin ze země jako u ostatních rostlin. Tilandsie přijímají vláhu a vodu, kterou pochopitelně jako vše ostatní rostliny k životu potřebují, prostřednictvím povrchu svých listů, na kterých jsou tak zvané trichomy, šupinky, které mají schopnost nasát vodu a předat ji buňkám listů tilandsií.

Déšť, rosa, mlha, to jsou zdroje vody pro tilandsie. A jak jistě ze školy víme, k tomu, aby proběhla úspěšná fotosyntéza, na které je život zelených rostlin závislý, je zapotřebí ještě vzduch, slunce, světlo. Myslím, že přirovnání tilandsií k dětem slunce, vzduchu a deště (mlhy a rosy), které jsem někde četl, nebo slyšel je docela výstižné. I pro to si zaslouží pozornost.

Tillandsia tenuifolia

Další věcí je, že ty opravdu nejlepší věci a myšlenky bývají jednoduché. A takovou geniální jednoduchost uplatnila příroda ve své tvorbě tilandsií (i jiných bromélií). Pokud většinu z nich rozeberete na jednotlivé listy, zbudou jen ty listy, nic víc. Možná nepatrné zbytky nějakého stonku, kořenů. Pochopitelně, rozebírat tilandsie, trhat jim listy, to by doufám nikoho nenapadlo. Ale když mně některá z nich uhynula, právě to se stalo. Rozpadla se na pár už neživých listů. A tak když se dívám na živou tilandsii, na růžici jejích listů, připadá mi, že je to zázrak, ten život v ní, ze kterého časem vyroste květ a po odkvětu (někdy i před ním) vyrostou odnože, jako pokračování života.

Tillandsia edithae

Co se mi na tilandsiích ještě dál líbí? Většina má tvar růžice, stejně jako většina jiných bromélií, echeverií, netřesků a jiných rostlin. Jejich tvar mi připomíná mandalu a to v nejkrásnější, živé podobě. Mandaly se používají k relaxaci a proto je mi asi příjemný pohled na zmíněné rostliny.

Myslím, že většinu z nás lákají daleké, exotické kraje. Vím, vzdálenosti se zkracují, co před pár lety mohlo být jen snem, je dnes už docela dobře uskutečnitelné. Jsou ale tací, jako třeba i já, kteří se do těch velkých dálek nevypraví, přesto by z nich chtěli mít kousek ve své blízkosti. Takový exotický dotek, pozdrav, který vás imaginárně spojuje s tím místem v dálce, které je v představách někdy ještě krásnější, než ve skutečnosti. Tím jsou pro mě tilandsie a vlastně všechny exotické rostliny. Byť tu jižní Ameriku ve většině případů sami nikdy také nepoznaly. Ale jejich předci několik málo let až desetiletí zpět ano.

Posledním, ryze praktickým důvodem, proč mám nejraději tilandsie a mají u mě doma zastoupení v daleko hojnějším počtu než rostliny ostatní je to, že ke svému životu v drtivé většině případů nepotřebují zem. Nepotřebují ani přesazovat, a to je činnost, která mě v bytě vůbec netěší. Ušetří se samozřejmě i za květníky, ale to už není to nejpodstatnější.

To podstatné je, že se alespoň pro mě staly součástí toho, čemu se dá říkat domov.   

Několik slov úvodem

Už pěknou řádku dnů čekám na nějakou myšlenku, když už ne pronikavou, tak zajímavou, nebo vtipnou. Stále nepřichází. Čekání mám už dost, času se naopak stále nějak nedostává.

A tak jako trosečník na ostrově házím vzkaz v láhvi do moře. S nadějí, že někam, možná ještě lépe k někomu dopluje.

Ne, nejsem na ostrově, ani u moře. I když internet je takové moře informací, celé vlny se na nás valí a někdy v nich najdeme vzkaz, ne v láhvi, ale pod písmeny a slovy prokládanými interpunkčními znaménky.

Co na www.ionantha naleznete, proč ten název a co vlastně znamená? No, to přesně sám nevím a možná i to množství možností a témat mě na tom láká. Ale ve spojitosti s názvem, který patří Tillandsii ionanthě, jedné z nejznámějších tillandsií, ne Santpaulii ionanthě, snad ještě známější africké fialce, určitě něco o tillandsiích a jiných rostlinách, které mi před pár lety zprvu nenápadně vstoupily do života a do bytu, aby v tom samém během několika let zaujaly větší, ještě větší a významnější místo. Také se to dá říct jinak- přerostly mě přes hlavu.

Tilandsie ionatha

Původně mělo být v názvu adresy stránky místo slova ionantha slovo tillandsie. Ale zatím co jsem váhal, zda má vůbec smysl do toho moře internetových stránek a blogů přidávat další, jiní byli rychlejší. A zřejmě budou i kompetentnější. Já se nakonec pro pokus něco napsat také rozhodl. Člověk nakonec vždy víc lituje, že něco neudělal, než toho, kdy něco udělal, byť to nevyšlo přesně tak, jak chtěl.

Pokud máte kladný vztah k tillandsiím, kytkám vůbec, nebo vám něco stále přerůstá přes hlavu, možná vytáhnete můj vzkaz z láhve. Tedy spíš jste možná na správné internetové adrese.

Nečekejte botanicky korektní a velké znalosti. Pěstování kytek je můj koníček, možná už trochu přerostlá kobyla, ale ne má profese. Zvláštností, která by nebýt toho velkého množství mých kytek ani zvláštností nebyla je, že všechny pěstuji v bytě. Jsem bezzemek, nemám zahradu, ani skleník. Mé kytky tedy nemají ideální, nebo optimální podmínky. Ale takových, kteří chtějí žít s trochou exotické přírody někde v městském bytě je nás určitě víc.

Na druhou stranu jsem během let k nějakým zkušenostem s pěstováním tilandsií a jiných rostlin snad už došel. Nechci si je nechávat pro sebe a pokud by byly něco platné i někomu dalšímu, budu jen rád. Také budu rád za každou radu někoho zkušenějšího. Protože jistě každému z nás, kdo má kytky rád, záleží i na tom, aby se jim dobře dařilo .

Nakonec tohoto úvodu chci poděkovat Martinu Hettovi za jeho fotografie mých tilandsií a za jeho technickou podporu při vzniku a doufám i pokračování těchto stránek, bez té by vlastně nevznikly. 

Tilandsie ionatha