Na
internetu jsem našel nejčastěji údaj o přibližně šesti
stovkách druhů. Na mých oblíbených internetových stránkách ,
konkrétně na adrese
http:
//fcbs.org/Picture/Tillandsia.htm je 576 přírodních druhů,
po nichž následují ještě další mezidruhový kříženci,
kultivary. Těch tam mají zatím 416. Některé vypadají opravdu
moc pěkně.
Pro
ty, kdo o tilandsiích vůbec nic nevědí, stejně jako já před
pár lety, by asi základní informace měla být o tom, jak se
jednotlivé druhy dělí.
Nepraktičtější
rozdělení pro všechny, kteří chtějí pěstovat tilandsie v bytě
by bylo jistě takové, které by tilandsie dělilo na ty v bytě
snadno pěstovatelé a ty nepěstovatelé.
Tillandsia araujei
Tak
jednoduché to bohužel není a o tom, jak pěstovat tilandsie v bytě
trochu podrobněji až někdy jindy. Tedy základní dělení,
důležité i pro to pěstování v bytě je dělení na
tilandsie tzv. stříbrné, možná spíš šedé, někdy i bílé a
na tilandsie zelené. Ty první rostou v přírodě víc na
slunci a jsou zvyklé na větší nebo delší období sucha. Jsou
hustě porostlé těmi šupinkami, které jsou nejlépe patrné pod
mikroskopem a které jim to stříbrné zbarvení dávají. V přírodě
rostliny chrání před sluncem, před velkým množstvím
ultrafialového záření, které se ve vyšších polohách, ve
kterých se často vyskytují působí. Ty druhé, více zelené
s menším množstvím šupinek mají jistě také rádi světlo,
ale méně už přímé slunce, za to potřebují větší přísun
vody.
Další
dělení tilandsií je podle podrodů, které najdete na internetu,
nebo například v knize Pěstujeme tilandsie, autoři pánové
Blovský, Gratis, Ježek. Rozlišovacím znakem u těchto podrodů je
stavba květů.
Asi
nepraktičtějším dělením pro nás, amatérské pěstitele
tilandsií je jejich rozdělení podle českého pěstitele Ing.
Jaroslava Práška podle vzhledu, nebo tvaru těla tilandsií.
Tilandsie
jsou rozdělené na :
- růžicovité tilandsie
- růžicovité trávolisté
- růžicovité cisternové
- pacibulkovité
- cibulkovité
- s prodlouženým stonkem
- dvouřadé
Samostatně
je vzhledem ke svému atypickému vzhledu vedena Tillandsia
usneoides, která se žádné jiné tilandsii nepodobá.
V počátcích
svého zájmu o tilandsie jsem měl jakési povědomí o tom, že
jsou růžicovité tilandsie a potom nějaké ty divné
(pacibulovité).
O
tom, že jsou nějaké dvouřadé, nebo nějaké s prodlužujícím
se stonkem jsem neměl ani potuchy. Přitom právě ty
s prodlužujícím se stonkem jsou asi jedny z nejvděčnějších.
No,
šlo by dělit i jinak. Na ty, které se nám líbí a které nelíbí.
V tomto případě bych to měl jednoduché, myslím, že by se
mě líbily všechny, ale nemohu to tvrdit s určitostí,
protože jich většinu ještě neznám. Tak toto dělení uzavřu
prohlášením, že se mi líbí asi všechny co znám.
Praktické
dělení je i podle velikosti. Tilandsie jsou v různých
velikostech, od několika letých trsů ve velikosti 3-4 cm
(T.aizoides, T.bryoides), dále malé, ideální pro byt okolo 10-
20cm. A potom větší a větší až úplně velké, které by
v bytě zabraly příliš místa.
To
ale zvládnou i ty malé a trochu větší, pokud budou přibývat a
přibývat. Asi nejen já bych o tom mohl vyprávět.
Tillandsia streptophylla
Napadá
mě ještě rozdělení podle barvy květu, co se mi vybavuje kvetou
nejčastěji fialově, modrofialově, červeně, žlutě, zeleně,
bíle i hnědě.
A
také jsou další, které k tomu kvetení mají jako bonus
ještě vůni, ale to dělení podle květu by snad bylo praktičtější
na ty, co pravidelně, nebo téměř pravidelně jednou za rok kvetou
(některé rostoucí ve větším trsu i vícekrát, ale to je spíš
výjimka), potom na ty, co kvetou jednou za dlouhý čas a potom na
ty, co ani po dlouhém čase nekvetou. Na ty, co odkvetou za pár
dnů, na takové, jejichž květenství může zdobit tilandsii řadu
týdnů.
Nakonec
není špatné i když tilandsie nekvete, protože odkvetlá
tilandsie tak nějak končí, některá ještě před rozkvětem,
některá po něm vytvoří jednu až několik odnoží. Potom žije
ještě nějaký čas, no někdy i pár let a svoji energii předává
svým potomkům. Ani kytkám se nevyhne koloběh života. A tím to
dnešní dělení tilandsií končím.
Žádné komentáře:
Okomentovat