O některých tajemných věcech a
událostech se říká , že jsou mezi nebem a zemí. A když to
řeknu trochu nadneseně, právě v těch místech, i když
přece jen blíž té zemi, žije většina tilandsií. Díky tomu
jsou na první pohled jiné, než většina ostatních, ze země
vyrůstajících rostlin, keřů a stromů. Na posledně zmíněných,
tedy na stromech tilandsie žijí. Ne jako paraziti, nevysávají
mízu jako naše jmelí, jen na těch stromech bydlí, žijí. Možná,
když je jich mnoho na nějaké slabší větvi, mohou způsobit j
její zlomení. Není to však jejich záměr, na ten pád doplatí
nejvíc ony samotné.
A tak jedna ze skutečností, že
tilandsie žijí mezi nebem a zemí, spíš ale obráceně, mezi zemí
a nebem je jedna z věcí, co se mi na nich líbí. Ne zdaleka
jediná. Mám rád stromy, a to, že si tilandsie vybraly stromy za
svůj domov, stejně jako elfové v Pánu prstenů , se mně zdá
také mimořádně sympatické.
Z čeho na těch stromech
tilandsie žijí? Jejich kořeny slouží k uchycení, ne
k přijímání vody a živin ze země jako u ostatních
rostlin. Tilandsie přijímají vláhu a vodu, kterou pochopitelně
jako vše ostatní rostliny k životu potřebují,
prostřednictvím povrchu svých listů, na kterých jsou tak zvané
trichomy, šupinky, které mají schopnost nasát vodu a předat ji
buňkám listů tilandsií.
Déšť, rosa, mlha, to jsou zdroje
vody pro tilandsie. A jak jistě ze školy víme, k tomu, aby
proběhla úspěšná fotosyntéza, na které je život zelených
rostlin závislý, je zapotřebí ještě vzduch, slunce, světlo.
Myslím, že přirovnání tilandsií k dětem slunce, vzduchu a
deště (mlhy a rosy), které jsem někde četl, nebo slyšel je
docela výstižné. I pro to si zaslouží pozornost.
Tillandsia tenuifolia
Další věcí je, že ty opravdu
nejlepší věci a myšlenky bývají jednoduché. A takovou geniální
jednoduchost uplatnila příroda ve své tvorbě tilandsií (i
jiných bromélií). Pokud většinu z nich rozeberete na
jednotlivé listy, zbudou jen ty listy, nic víc. Možná nepatrné
zbytky nějakého stonku, kořenů. Pochopitelně, rozebírat
tilandsie, trhat jim listy, to by doufám nikoho nenapadlo. Ale když
mně některá z nich uhynula, právě to se stalo. Rozpadla se
na pár už neživých listů. A tak když se dívám na živou
tilandsii, na růžici jejích listů, připadá mi, že je to
zázrak, ten život v ní, ze kterého časem vyroste květ a po
odkvětu (někdy i před ním) vyrostou odnože, jako pokračování
života.
Tillandsia edithae
Co se mi na tilandsiích ještě dál
líbí? Většina má tvar růžice, stejně jako většina jiných
bromélií, echeverií, netřesků a jiných rostlin. Jejich tvar mi
připomíná mandalu a to v nejkrásnější, živé podobě.
Mandaly se používají k relaxaci a proto je mi asi příjemný
pohled na zmíněné rostliny.
Myslím, že většinu z nás
lákají daleké, exotické kraje. Vím, vzdálenosti se zkracují,
co před pár lety mohlo být jen snem, je dnes už docela dobře
uskutečnitelné. Jsou ale tací, jako třeba i já, kteří se do
těch velkých dálek nevypraví, přesto by z nich chtěli mít
kousek ve své blízkosti. Takový exotický dotek, pozdrav, který
vás imaginárně spojuje s tím místem v dálce, které
je v představách někdy ještě krásnější, než ve
skutečnosti. Tím jsou pro mě tilandsie a vlastně všechny
exotické rostliny. Byť tu jižní Ameriku ve většině případů
sami nikdy také nepoznaly. Ale jejich předci několik málo let až
desetiletí zpět ano.
Posledním, ryze praktickým důvodem,
proč mám nejraději tilandsie a mají u mě doma zastoupení
v daleko hojnějším počtu než rostliny ostatní je to, že
ke svému životu v drtivé většině případů nepotřebují
zem. Nepotřebují ani přesazovat, a to je činnost, která mě
v bytě vůbec netěší. Ušetří se samozřejmě i za
květníky, ale to už není to nejpodstatnější.
To podstatné je, že se alespoň pro
mě staly součástí toho, čemu se dá říkat domov.
Žádné komentáře:
Okomentovat