A proč zrovna tillandsie?

O některých tajemných věcech a událostech se říká , že jsou mezi nebem a zemí. A když to řeknu trochu nadneseně, právě v těch místech, i když přece jen blíž té zemi, žije většina tilandsií. Díky tomu jsou na první pohled jiné, než většina ostatních, ze země vyrůstajících rostlin, keřů a stromů. Na posledně zmíněných, tedy na stromech tilandsie žijí. Ne jako paraziti, nevysávají mízu jako naše jmelí, jen na těch stromech bydlí, žijí. Možná, když je jich mnoho na nějaké slabší větvi, mohou způsobit j její zlomení. Není to však jejich záměr, na ten pád doplatí nejvíc ony samotné.

A tak jedna ze skutečností, že tilandsie žijí mezi nebem a zemí, spíš ale obráceně, mezi zemí a nebem je jedna z věcí, co se mi na nich líbí. Ne zdaleka jediná. Mám rád stromy, a to, že si tilandsie vybraly stromy za svůj domov, stejně jako elfové v Pánu prstenů , se mně zdá také mimořádně sympatické.

Z čeho na těch stromech tilandsie žijí? Jejich kořeny slouží k uchycení, ne k přijímání vody a živin ze země jako u ostatních rostlin. Tilandsie přijímají vláhu a vodu, kterou pochopitelně jako vše ostatní rostliny k životu potřebují, prostřednictvím povrchu svých listů, na kterých jsou tak zvané trichomy, šupinky, které mají schopnost nasát vodu a předat ji buňkám listů tilandsií.

Déšť, rosa, mlha, to jsou zdroje vody pro tilandsie. A jak jistě ze školy víme, k tomu, aby proběhla úspěšná fotosyntéza, na které je život zelených rostlin závislý, je zapotřebí ještě vzduch, slunce, světlo. Myslím, že přirovnání tilandsií k dětem slunce, vzduchu a deště (mlhy a rosy), které jsem někde četl, nebo slyšel je docela výstižné. I pro to si zaslouží pozornost.

Tillandsia tenuifolia

Další věcí je, že ty opravdu nejlepší věci a myšlenky bývají jednoduché. A takovou geniální jednoduchost uplatnila příroda ve své tvorbě tilandsií (i jiných bromélií). Pokud většinu z nich rozeberete na jednotlivé listy, zbudou jen ty listy, nic víc. Možná nepatrné zbytky nějakého stonku, kořenů. Pochopitelně, rozebírat tilandsie, trhat jim listy, to by doufám nikoho nenapadlo. Ale když mně některá z nich uhynula, právě to se stalo. Rozpadla se na pár už neživých listů. A tak když se dívám na živou tilandsii, na růžici jejích listů, připadá mi, že je to zázrak, ten život v ní, ze kterého časem vyroste květ a po odkvětu (někdy i před ním) vyrostou odnože, jako pokračování života.

Tillandsia edithae

Co se mi na tilandsiích ještě dál líbí? Většina má tvar růžice, stejně jako většina jiných bromélií, echeverií, netřesků a jiných rostlin. Jejich tvar mi připomíná mandalu a to v nejkrásnější, živé podobě. Mandaly se používají k relaxaci a proto je mi asi příjemný pohled na zmíněné rostliny.

Myslím, že většinu z nás lákají daleké, exotické kraje. Vím, vzdálenosti se zkracují, co před pár lety mohlo být jen snem, je dnes už docela dobře uskutečnitelné. Jsou ale tací, jako třeba i já, kteří se do těch velkých dálek nevypraví, přesto by z nich chtěli mít kousek ve své blízkosti. Takový exotický dotek, pozdrav, který vás imaginárně spojuje s tím místem v dálce, které je v představách někdy ještě krásnější, než ve skutečnosti. Tím jsou pro mě tilandsie a vlastně všechny exotické rostliny. Byť tu jižní Ameriku ve většině případů sami nikdy také nepoznaly. Ale jejich předci několik málo let až desetiletí zpět ano.

Posledním, ryze praktickým důvodem, proč mám nejraději tilandsie a mají u mě doma zastoupení v daleko hojnějším počtu než rostliny ostatní je to, že ke svému životu v drtivé většině případů nepotřebují zem. Nepotřebují ani přesazovat, a to je činnost, která mě v bytě vůbec netěší. Ušetří se samozřejmě i za květníky, ale to už není to nejpodstatnější.

To podstatné je, že se alespoň pro mě staly součástí toho, čemu se dá říkat domov.