Úplně první setkání s tilandsiemi
si pamatuji velmi matně. Bylo to už hodně dávno, byl jsem asi
ještě dítě školou povinné, možná ještě na základní. Při
jedné rodinné návštěvě u příbuzných mě v jejich pokoji
zaujala nějaká neznámá kytka v květináči, zdála se mi
velmi krásná. Občas jsem ji potom zahlédl v květinářství.
Moc bych ji byl chtěl, ale v naší rodině kromě mě, bílé
vrány, černé ovce nikdo podobnou slabostí pro kytky netrpěl. Asi
pro to si to teď vynahrazuji, i když ona zmíněná kytka,
„Tillandsia cyanea“ se ke mně dostala poměrně nedávno, před
pár lety. Při našem prvním setkání jsem neměl o existenci
tilandsií ani ponětí a o tom, že nějaké rostou bez země, o tom
se mi ani nezdálo. Ale o tom, co se mi zdálo až za chvíli.
Tillandsia cyanea
Druhé setkání s tilandsií bylo
někdy kolem roku 1987-88. V Praze nedaleko Václaváku bylo
v jedné výloze vystaveno cosi pro mě neidentifikovatelného
(strašné slovo). Trs něčeho, co mi připomínalo nějaké
provázky, nebo vlnu, takové šedé, trochu do zelena. Měl jsem
pocit, že to je jako nějaká divná tráva, nebo něco dřív
živého, co rostlo. Možná to živé ještě bylo. Tehdy proběhlo
má první setkání s tilandsií usneoides.
Tillandsia usneoides
A do třetice všeho dobrého, v roce
92, myslím že v dubnu, jsem v jednom plzeňském
květinářství uviděl dvě zvláštní kytky nalepené jen tak na
kameni. Asi jich tam bylo víc, ale viditelně dva druhy.
Bylo to buď v sobotu, nebo
v neděli odpoledne, měli zavřeno. Ale hned v pondělí
jsem se tam vrátil. Protože jsem se nemohl rozhodnout, jestli se
mi líbí víc ta menší, taková rozježená, nebo ta větší, tak
zvláštně pokroucená, vzal jsem si nakonec obě.
Tak jsem měl své první tilandsie. Ta
malá se jmenovala jako tyto stránky- ionantha, ta větší
caput-medusae. Ta první, tedy už její potomci za nějaký rok
odešli do kytkového nebe, potomci té druhé jsou se mnou do dnes.
Dá se napsat, že v tom letošním roce máme dvacáté výročí
společného života.
Tillandsia caput-medusae
Žádné komentáře:
Okomentovat