Setkání s tillandsiemi

Úplně první setkání s tilandsiemi si pamatuji velmi matně. Bylo to už hodně dávno, byl jsem asi ještě dítě školou povinné, možná ještě na základní. Při jedné rodinné návštěvě u příbuzných mě v jejich pokoji zaujala nějaká neznámá kytka v květináči, zdála se mi velmi krásná. Občas jsem ji potom zahlédl v květinářství. Moc bych ji byl chtěl, ale v naší rodině kromě mě, bílé vrány, černé ovce nikdo podobnou slabostí pro kytky netrpěl. Asi pro to si to teď vynahrazuji, i když ona zmíněná kytka, „Tillandsia cyanea“ se ke mně dostala poměrně nedávno, před pár lety. Při našem prvním setkání jsem neměl o existenci tilandsií ani ponětí a o tom, že nějaké rostou bez země, o tom se mi ani nezdálo. Ale o tom, co se mi zdálo až za chvíli.

Tillandsia cyanea

Druhé setkání s tilandsií bylo někdy kolem roku 1987-88. V Praze nedaleko Václaváku bylo v jedné výloze vystaveno cosi pro mě neidentifikovatelného (strašné slovo). Trs něčeho, co mi připomínalo nějaké provázky, nebo vlnu, takové šedé, trochu do zelena. Měl jsem pocit, že to je jako nějaká divná tráva, nebo něco dřív živého, co rostlo. Možná to živé ještě bylo. Tehdy proběhlo má první setkání s tilandsií usneoides.

Tillandsia usneoides

A do třetice všeho dobrého, v roce 92, myslím že v dubnu, jsem v jednom plzeňském květinářství uviděl dvě zvláštní kytky nalepené jen tak na kameni. Asi jich tam bylo víc, ale viditelně dva druhy.

Bylo to buď v sobotu, nebo v neděli odpoledne, měli zavřeno. Ale hned v pondělí jsem se tam vrátil. Protože jsem se nemohl rozhodnout, jestli se mi líbí víc ta menší, taková rozježená, nebo ta větší, tak zvláštně pokroucená, vzal jsem si nakonec obě.

Tak jsem měl své první tilandsie. Ta malá se jmenovala jako tyto stránky- ionantha, ta větší caput-medusae. Ta první, tedy už její potomci za nějaký rok odešli do kytkového nebe, potomci té druhé jsou se mnou do dnes. Dá se napsat, že v tom letošním roce máme dvacáté výročí společného života.

Tillandsia caput-medusae