Už to bude opravdu pěkná řádka
let, co jsem si koupil svoji první haworthii. Myslím, že jsem asi
ani nevěděl, že se tak jmenuje. Ale už tenkrát jsem měl knihu o
pokojových kytkách a tam jsem si ji vyhledal. Haworthia atenuata.
První haworthie, jejíž potomky mám ještě dnes.
Haworthia attenuata, foto (c) Martin Hetto
Tu druhou jsem si přinesl možná o
rok, dva později z výstavy sukulentů a kaktusů, a možná
jen podle přiložené jmenovky jsem ke svému překvapení zjistil,
že je to také haworthie. Havorthia truncata, rostlina, která na
toho, kdo ji vidí poprvé jistě zapůsobí velmi výstředním
dojmem. Tlusté tuhé sukulentní listy rostoucí jako vějíř na
dvě strany, jakoby všechny uříznuté.
Haworthia arachnoidea, foto (c) Martin Hetto
Také se mnou nějakým zázrakem
vydržela do dnešních dnů. V té době mě nenapadlo se o
haworthie nějak více zajímat, až do doby hodně o pár let dál,
kdy jsem si koupil Encyklopedii sukulentů (autoři Ježek, Kunte).
V té knize je na fotografiích těch druhů mnohem víc.
Některé se mně moc líbili a inspirovali mě k hledání
dalších fotek na internetu. Kdo hledá, najde a já těch fotek
našel až moc. Do některých druhů jsem se už jen podle jejich
obrázků zamiloval a začal je shánět ...
Haworthia limifolia, foto (c) Martin Hetto
Haworthie jsou totiž rostliny, kterým
se dá velmi snadno propadnout. Jsou malé, takže se vejdou,
jednotlivé druhy jsou tak vzhledově odlišné, že by toho, kdo o
nich víc neví ani nenapadlo, že se jedná o rostliny stejného
druhu. Až když vykvetou, spojuje je velmi podobné, většinou
nenápadné květenství. Někdy i dost vysoké s bělavými,
nijak extra ozdobnými květy.
Haworthia - květ, foto (c) Martin Hetto
Během dvou let jsem sehnal snad
šedesát, možná i víc druhů. Domů by se mi nevešly a tak jsem
je poskládal v práci na okno dlouhé, prosklené stěny kam se
opíralo slunce. Velká chyba. Má naivní představa, že každý
sukulent je vděčný za co největší příděl slunečních
paprsků v tomto byla v tomto případě pro haworthie dost
nešťastná. Haworthie pochopitelně uvítají co nejvíce světla,
ale polední slunce nemusí. V přírodě díky svému
přízemnímu růstu přežívají v přistínění vyšších
rostlin.
Haworthia cv., foto (c) Martin Hetto
Velká část z nich mění kořeny
a to je období, kdy nepřijímají tolik vody. Rostlina vypadá, že
jí něco chybí, můžete se mylně domnívat, že voda, jenže ona
ji nemá moc čím přijímat a tak může uhnít, nebo začít
odcházet. Nejlepší rada (ne z mé hlavy) je rostlinu vyndat,
prohlédnout kořeny, nebo jejich zbytky, zda nejsou napadeny
kořenovkou nebo vlnatkou, nechat pár dnů odpočinout a pokud je
vše v pořádku, zasadit do nového propustného substrátu.
Někdy se stane, že se haworthie
výrazně zbarví, většinou do červeného odstínu. Pokud je to až
příliš výrazné zbarvení, může to být varovné znamení, že
něco není správně. Opět vyndat, zkontrolovat, nechat odpočnout
a znovu zasadit. To časté přesazování mají haworthie asi dost
rády. Já přesazování kytek moc rád nemám, v přírodě je
také nikdo nepřesazuje, ale doma je doma a mají tam jiné
podmínky. Zjistil jsem, že přesazením se zachránily i zdánlivě
beznadějně vypadající rostliny haworthií, myslím, že jim by
dělalo dobře pravidelné přesazování, které bohužel v bytových
podmínkách ve velkém nedělá dobře mně. Jednou, dvakrát je
zachráním, ale jak to začnou požadovat pravidelně, připadá mně
to jako oboustranné trápení, které je dobré ukončit.
Haworthia arachnoidea, foto (c) Martin Hetto
Ze začátku mého nadšení
haworthiemi to vypadalo, že budou spolu s tilandsiemi mými
nejoblíbenějšími rostlinami. Ale zatímco tilandsiím se daří
řekl bych čím dál lépe, u havorthií to je přesně naopak.
Mnoho z nich se už rozloučilo, další spíš přežívají. O
málokteré bych mohl říct, že vypadá spokojeně.
Byla to má chyba. Myslím, že pokud
někdo propadne nějakým kytkám tak jako já tilandsiím, asi by
ostatní zelené oblíbence měl brát jako jednotlivé individuality
a ne propadávat další velké, byť nádherné skupině rostlin.
Aspoň ne tak neuváženě a hromadně, tak jako já.
Haworthia sordida, foto (c) Martin Hetto
Haworthie jsou zajisté kytky, které
stojí za to, pro toho, kdo má pro ně vhodné podmínky, místo,
kdo občas rád přesazuje. Já už nové nesháním, ty, které
přežijí nechávám žít, nebo dožít. V každém případě
setkání s nimi nelituji, to by mohly spíš ony. Ať žijí
haworthie a všichni pěstitelé, kteří to s nimi umějí!
Pochopitelně i všichni ostatní.
Haworthia sordida - květ, foto (c) Martin Hetto
Žádné komentáře:
Okomentovat