Kalanchoe farinacea

Mým posledním neplánovaným letošním sukulentem je Kalanchoe farinacea. O jeho existenci jsem do letošního roku, přesněji do poloviny letošního dubna neměl ani potuchy. Jednou jsem si četl na mých oblíbených internetových stránkách o sukulentech (www.sukulenty.estranky.cz) o stromu dračí krve (Dracaena cinnabari)z ostrova Sokotra. Když mě nějaká rostlina zaujme, chci se o ní dovědět co nejvíc a tak jsem hledal další informace a jakousi náhodou se mi objevil článek na dalších pěkných českých stránkách věnovaných převážně rozchodníkům. (www.krasa-netresku.cz)

V tom článku psala autorka o jiné rostlině z tohoto ostrova, přesně o té, které je v názvu dnešního článku. Dracena cinnabari byla rázem zapomenuta a místo toho jsem hledal další obrázky zmíněného kalanchoe.

Čím mě tato pro někoho obyčejná rostlinka s červeným kvítkem tak zaujala. Právě tou dokonalou jednoduchostí, prostou, ale i hezkou nekomplikovaností. Kulaté sukulentní lístky, zdánlivě obyčejné šedozelené barvy. V kontrastu s celkem jednoduchou stavbou červených kvítků dokonalá kombinace.
K tomu mé sympatie k ostrovům a endemitům, kteří žijí právě jen tam, na tom jednom místě.

Začal jsem přemýšlet, kde bych tu rostlinu sehnal, článek o ní jsem našel i na prvních zmíněných stránkách. Bojoval jsem s pokušením napsat, nebo zavolat autorům článků, kde se dá Kalanchoe farinacea sehnat.

Nakonec jsem se rozhodl být „rozumný“, nenosit další dříví do lesa a nic neschánět.

Asi za týden na to jsem jel do jednoho zahradnictví pro hnojivo na pokojové kytky a když už jsem tam byl, obešel jsem i stoly s nabízenými rostlinami.

Na místě vyhrazeném sukulentům jsem uviděl něco povědomého, nejspíš jsem váhal, zda je to nějaká cotyledon, nebo nějaká tlustice, nebo přímo to, co jsem si myslel, že to je. Přesně, že by to mohlo být. Kalanchoe farinacea typické kalanchoe moc nepřipomíná, spíš tu tlustici, nebo cotyledon. Cotyledony mám už doma a pro pěstování v bytě se mně moc neosvědčily. Přes léto jsou za oknem, venkovní vzduch a slunce jim dělají moc dobře. Přes zimu, i když se je snažím téměř nezalévat vždy opadají a zdegenerují. V létě se zas spraví, jenže po několika zimách už jsou to takový chudáčci.

Zpět k té rostlině v zahradnictví, ať už to zmíněná kalanchoe byla nebo nebyla. Dovoz z Holandska, žádná malá kytka. Z původních třech rostlin zbývaly dvě, ta třetí byla viditelně utržená. Každý výhon jistě 20cm, zasazené v té rašelině, ve které ty pěstírny asi všechno pěstují. V tom zahradnictví se s kytkou moc nemazlily, stála tam asi dlouhou dobu. Listy měly nějak scvrklý povrch, nadbytkem vody určitě netrpěla. Dvakrát jsem se ke kytce vrátil, zkoumal ji ze všech stran a nakonec jsem ji vrátil zpět a odešel. Možná to někdo také znáte. Potom se vám to v hlavě rozleží, nedá vám to, i přes ten pocit že zas děláte něco, co by jste neměli se pro kytku vrátíte a přes to špatné svědomí si ji s jistou úlevou nesete domů. Nakonec propásnout tak vstřícnou náhodu, která by se nemusela hned tak opakovat by byl pěkný nerozum. 

Ale co s takovým přerostlým koštětem, které nemá s fotkami, na kterých se vám zmíněná kytka líbila mnoho společného. Ač to dělám nerad, v tomto případě jsem oba vrcholky uřízl. Dal jsem je zakořenit do vody a vyšlo to. Za pár dnů narostly kořínky. Starou kytku jsem dal za okno, kde také obrazila a spodní listy, které jsem od těch vrcholových řízků odtrhl jsem po zaschnutí dal do výsebního substrátu. Odtrhnout šly dost těžce, moc jsem nevěřil, že by z nich něco vyrostlo. Ale první malé lístky už vykoukly ze země. Ten jeden zakořeněný lístek měl už při sázení do upraveného substrátu pro sukulenty a kaktusy zárodek květenství. Poupata neopadala, jak jsem očekával, ale zvětšovala se až vykvetla.

Kalanchoe farinacea je zřejmě opravdu vděčná kytka a i když mám velké předsevzetí, že je to poslední, nebo jeden z posledních sukulentů (kromě jedné výjimky, kterou jsou mezi sukulenty řazené rostliny rodu Hoya, ale o těch někdy jindy) co jsem si pořídil, jistě bych ji doporučil vaší pozornosti. Přečíst si o ní můžete na stránkách na začátku uvedených. Mám ji příliš krátce na to, abych mohl něco radit. Připomenu tedy to základní. Na ostrově Sokotra žije v suchém prostředí na skalnatém planinách. Ostrov má celoročně teplé podnebí, zřejmě asi ani v zimě nebude chtít menší teploty než těch 15, 18 stupňů. Světla celoročně co nejvíc.

Tak dnes to bylo o příznivé náhodě, díky které se k nám kytky dostávají. A ještě něco, když kvetla, zahrál jsem si na čmeláka a květy jsem zkusil opylit. Vypěstovat ji ze semínka, to by bylo něco. Jenom na to mít místo. Na posouzení, jestli je známost s kalanchoem farinaceou známost dlouhodobá, nebo krátkodobá, je ještě příliš brzy. Každopádně známosti s ní nelituji.