Mým posledním neplánovaným letošním
sukulentem je Kalanchoe farinacea. O jeho existenci jsem do letošního
roku, přesněji do poloviny letošního dubna neměl ani potuchy. Jednou jsem si četl na mých
oblíbených internetových stránkách o sukulentech
(www.sukulenty.estranky.cz)
o stromu dračí krve (Dracaena cinnabari)z ostrova Sokotra.
Když mě nějaká rostlina zaujme, chci se o ní dovědět co nejvíc
a tak jsem hledal další informace a jakousi náhodou se mi objevil
článek na dalších pěkných českých stránkách věnovaných
převážně rozchodníkům. (www.krasa-netresku.cz)
V tom článku psala autorka o
jiné rostlině z tohoto ostrova, přesně o té, které je
v názvu dnešního článku. Dracena cinnabari byla rázem
zapomenuta a místo toho jsem hledal další obrázky zmíněného
kalanchoe.
Čím mě tato pro někoho obyčejná
rostlinka s červeným kvítkem tak zaujala. Právě tou
dokonalou jednoduchostí, prostou, ale i hezkou nekomplikovaností.
Kulaté sukulentní lístky, zdánlivě obyčejné šedozelené
barvy. V kontrastu s celkem jednoduchou stavbou červených
kvítků dokonalá kombinace.
K tomu mé sympatie k ostrovům a endemitům, kteří žijí právě jen tam, na tom jednom místě.
K tomu mé sympatie k ostrovům a endemitům, kteří žijí právě jen tam, na tom jednom místě.
Začal jsem přemýšlet, kde bych tu
rostlinu sehnal, článek o ní jsem našel i na prvních zmíněných
stránkách. Bojoval jsem s pokušením napsat, nebo zavolat
autorům článků, kde se dá Kalanchoe farinacea sehnat.
Nakonec jsem se rozhodl být „rozumný“,
nenosit další dříví do lesa a nic neschánět.
Asi za týden na to jsem jel do jednoho
zahradnictví pro hnojivo na pokojové kytky a když už jsem tam
byl, obešel jsem i stoly s nabízenými rostlinami.
Na místě vyhrazeném sukulentům jsem
uviděl něco povědomého, nejspíš jsem váhal, zda je to nějaká
cotyledon, nebo nějaká tlustice, nebo přímo to, co jsem si
myslel, že to je. Přesně, že by to mohlo být. Kalanchoe
farinacea typické kalanchoe moc nepřipomíná, spíš tu tlustici,
nebo cotyledon. Cotyledony mám už doma a pro pěstování v bytě
se mně moc neosvědčily. Přes léto jsou za oknem, venkovní
vzduch a slunce jim dělají moc dobře. Přes zimu, i když se je
snažím téměř nezalévat vždy opadají a zdegenerují. V létě
se zas spraví, jenže po několika zimách už jsou to takový
chudáčci.
Zpět k té rostlině
v zahradnictví, ať už to zmíněná kalanchoe byla nebo
nebyla. Dovoz z Holandska, žádná malá kytka. Z původních
třech rostlin zbývaly dvě, ta třetí byla viditelně utržená.
Každý výhon jistě 20cm, zasazené v té rašelině, ve které
ty pěstírny asi všechno pěstují. V tom zahradnictví se
s kytkou moc nemazlily, stála tam asi dlouhou dobu. Listy měly
nějak scvrklý povrch, nadbytkem vody určitě netrpěla. Dvakrát jsem se ke kytce vrátil,
zkoumal ji ze všech stran a nakonec jsem ji vrátil zpět a odešel. Možná to někdo také znáte. Potom
se vám to v hlavě rozleží, nedá vám to, i přes ten pocit že
zas děláte něco, co by jste neměli se pro kytku vrátíte a přes
to špatné svědomí si ji s jistou úlevou nesete domů.
Nakonec propásnout tak vstřícnou náhodu, která by se nemusela
hned tak opakovat by byl pěkný nerozum.
Ale co s takovým přerostlým
koštětem, které nemá s fotkami, na kterých se vám zmíněná
kytka líbila mnoho společného. Ač to dělám nerad, v tomto
případě jsem oba vrcholky uřízl. Dal jsem je zakořenit do vody a vyšlo
to. Za pár dnů narostly kořínky. Starou kytku jsem dal za okno,
kde také obrazila a spodní listy, které jsem od těch vrcholových
řízků odtrhl jsem po zaschnutí dal do výsebního substrátu.
Odtrhnout šly dost těžce, moc jsem nevěřil, že by z nich
něco vyrostlo. Ale první malé lístky už vykoukly ze země. Ten jeden zakořeněný lístek měl už
při sázení do upraveného substrátu pro sukulenty a kaktusy
zárodek květenství. Poupata neopadala, jak jsem očekával, ale
zvětšovala se až vykvetla.
Kalanchoe farinacea je zřejmě opravdu
vděčná kytka a i když mám velké předsevzetí, že je to
poslední, nebo jeden z posledních sukulentů (kromě jedné
výjimky, kterou jsou mezi sukulenty řazené rostliny rodu Hoya, ale
o těch někdy jindy) co jsem si pořídil, jistě bych ji doporučil
vaší pozornosti. Přečíst si o ní můžete na stránkách na
začátku uvedených. Mám ji příliš krátce na to, abych
mohl něco radit. Připomenu tedy to základní. Na ostrově Sokotra
žije v suchém prostředí na skalnatém planinách. Ostrov má
celoročně teplé podnebí, zřejmě asi ani v zimě nebude
chtít menší teploty než těch 15, 18 stupňů. Světla celoročně
co nejvíc.
Tak dnes to bylo o příznivé náhodě,
díky které se k nám kytky dostávají. A ještě něco, když
kvetla, zahrál jsem si na čmeláka a květy jsem zkusil opylit.
Vypěstovat ji ze semínka, to by bylo něco. Jenom na to mít místo. Na posouzení, jestli je známost
s kalanchoem farinaceou známost dlouhodobá, nebo krátkodobá,
je ještě příliš brzy. Každopádně známosti s ní
nelituji.
Žádné komentáře:
Okomentovat