Racinaea crispa byla dřív Tilandsií
crispou. Ale časy se mění, i názvy, nejen republik, ale i kytek.
V tomto případě změnu způsobila odlišnost ve stavbě
květu. Je to jedno, název se změní, podstata zůstává stejná.
Rostlinu, ať už označenou dnešním, nebo dřívějším názvem
jsem poprvé uviděl v knize „Pěstujeme tilandsie“. Tuto
knihu nezmiňuji poprvé a jistě ani naposledy. Byla pro mě
důležitou inspirací a zdrojem dobrých rad v době mých
začátků soužití s tiladsiemi. I po jedenácti letek od
jejího vydání ji mám vždy nadosah, což se mi u mnoha knížek
nestává.
Racinaea crispa, foto (c) Martin Hetto
Tak tedy v té knize je tehdejší
Tilandsie crispa zachycená na fotce Ing. Ježka, jednoho z autorů
knihy. Nepřehlédnutelná svým vzhledem, který ji odlišuje od
jiných tilandsií. Ani „stříbrná“, ani zelená, spíš
strakatá v odstínech, hnědočervené i s trochou zelené.
Listy nakroucené a to fotka tak úplně nevystihuje živou kytku.
Vlastně jsem si nebyl jistý, jestli se mi líbí, nebo nelíbí.
V té době pro mě ideál tilandsie vypadal trochu jinak, k mé
škodě. Možná bylo tehdy k sehnání dost pěkných kytek,
které bych dnes rád měl. No , neměl bych bycha honit, zas by
nebyly jiné, nebylo by na ně místo. Stejně si myslím, že kytka
(a neplatí to jen o kytkách), která k nám má přijít se
k nám dřív, nebo později dostane.
Ke mně se Racinea crispa dostala před
šesti lety. To už jsem si byl jistý tím, že se mi líbí a že
bych ji měl rád mezi ostatními zelenými oblíbenci. Ta její
odnož působila velmi zranitelným dojmem. Dnes po té době mohu
říct, že ač tak na první pohled může působit, zdá se úplně
bezproblémová.
Tedy vzhledem k tomu, že by měla
pocházet z deštných a mlžných lesů a pralesů jižní
Ameriky (Ekvádor, Kolumbie, Panama, Peru) a z nižších
nadmořských výšek, rosím ji pravidelně každé ráno. Dřív to
bylo ráno i večer, ale roste stejně dobře při orosení jednou
denně. Když jsem byl na dovolené, vydržela i v náhradní
péči při rosení tak dvakrát týdně. Podle doporučení jsem ji zasadil do směsi rašeliníku a bukové hrabanky.
Crispa, to znamená kudrnatá a nejedná
se jen o nakroucené konce listů. Vlastně je to taková
pacibulkovitá kytka, ale ty její listy vypadají hodně křehce,
téměř jako nějaká jemná tráva, jejíž listy jako by byly
podobné tenkému krepovému papíru. Podle ročního období a
množství světla se i celá rostlina vybarvuje, na zeleném
podkladě přibývá hnědočervených teček. Je sympaticky malá, jednotlivé
rostliny mají na výšku kolem 13cm, šířka kolem 10cm.
Zajímavý stavěný květní klas se
ze zelené vybarví do okrové, samotné květy jsou velmi drobné a
moc dlouho nevydrží, za to vykvétají postupně a zdobí rostlinu
nějaký ten týden. Racineu crispu mám přece jen kousek
od okna, no, tak půl metru. Většinu dne není vystavena přímému
slunci, nějakou chvilku v pozdějším odpoledni ji ho také
dopřeji. V zimě na ni nejde ani největší chlad od okna, byt
není moc přetápěný, teplo (nebo zima) tak kolem 18 stupňů. Osobně mám rád takové atypické
rostliny a jsem ještě raději, pokud u nich nevidím nějaké
výrazné strádání. V tomto případě jsou obě podmínky
splněny.
Žádné komentáře:
Okomentovat