Racinaea crispa

Racinaea crispa byla dřív Tilandsií crispou. Ale časy se mění, i názvy, nejen republik, ale i kytek. V tomto případě změnu způsobila odlišnost ve stavbě květu. Je to jedno, název se změní, podstata zůstává stejná. Rostlinu, ať už označenou dnešním, nebo dřívějším názvem jsem poprvé uviděl v knize „Pěstujeme tilandsie“. Tuto knihu nezmiňuji poprvé a jistě ani naposledy. Byla pro mě důležitou inspirací a zdrojem dobrých rad v době mých začátků soužití s tiladsiemi. I po jedenácti letek od jejího vydání ji mám vždy nadosah, což se mi u mnoha knížek nestává.

Racinaea crispa, foto (c) Martin Hetto

Tak tedy v té knize je tehdejší Tilandsie crispa zachycená na fotce Ing. Ježka, jednoho z autorů knihy. Nepřehlédnutelná svým vzhledem, který ji odlišuje od jiných tilandsií. Ani „stříbrná“, ani zelená, spíš strakatá v odstínech, hnědočervené i s trochou zelené. Listy nakroucené a to fotka tak úplně nevystihuje živou kytku. Vlastně jsem si nebyl jistý, jestli se mi líbí, nebo nelíbí. V té době pro mě ideál tilandsie vypadal trochu jinak, k mé škodě. Možná bylo tehdy k sehnání dost pěkných kytek, které bych dnes rád měl. No , neměl bych bycha honit, zas by nebyly jiné, nebylo by na ně místo. Stejně si myslím, že kytka (a neplatí to jen o kytkách), která k nám má přijít se k nám dřív, nebo později dostane.

Ke mně se Racinea crispa dostala před šesti lety. To už jsem si byl jistý tím, že se mi líbí a že bych ji měl rád mezi ostatními zelenými oblíbenci. Ta její odnož působila velmi zranitelným dojmem. Dnes po té době mohu říct, že ač tak na první pohled může působit, zdá se úplně bezproblémová.

Tedy vzhledem k tomu, že by měla pocházet z deštných a mlžných lesů a pralesů jižní Ameriky (Ekvádor, Kolumbie, Panama, Peru) a z nižších nadmořských výšek, rosím ji pravidelně každé ráno. Dřív to bylo ráno i večer, ale roste stejně dobře při orosení jednou denně. Když jsem byl na dovolené, vydržela i v náhradní péči při rosení tak dvakrát týdně. Podle doporučení jsem ji zasadil do směsi rašeliníku a bukové hrabanky.

Crispa, to znamená kudrnatá a nejedná se jen o nakroucené konce listů. Vlastně je to taková pacibulkovitá kytka, ale ty její listy vypadají hodně křehce, téměř jako nějaká jemná tráva, jejíž listy jako by byly podobné tenkému krepovému papíru. Podle ročního období a množství světla se i celá rostlina vybarvuje, na zeleném podkladě přibývá hnědočervených teček. Je sympaticky malá, jednotlivé rostliny mají na výšku kolem 13cm, šířka kolem 10cm.

Zajímavý stavěný květní klas se ze zelené vybarví do okrové, samotné květy jsou velmi drobné a moc dlouho nevydrží, za to vykvétají postupně a zdobí rostlinu nějaký ten týden. Racineu crispu mám přece jen kousek od okna, no, tak půl metru. Většinu dne není vystavena přímému slunci, nějakou chvilku v pozdějším odpoledni ji ho také dopřeji. V zimě na ni nejde ani největší chlad od okna, byt není moc přetápěný, teplo (nebo zima) tak kolem 18 stupňů. Osobně mám rád takové atypické rostliny a jsem ještě raději, pokud u nich nevidím nějaké výrazné strádání. V tomto případě jsou obě podmínky splněny.