Sukulenty

Nemám jen tilandsie. Nevím, jestli bohudík, nebo spíš bohužel. Svět rostlin je natolik bohatý, že by bylo škoda zaměřit se na jeden druh a ostatních si nevšímat. Když pro své zelené oblíbence máte malý prostor, nezbude nakonec nic jiného, než preferovat ty nejoblíbenější. Se sukulenty a kaktusy jsem se potkával už od dětských let, které jsou alespoň podle kalendáře dávno za mnou. Ve velkém (relativně) jsem jim propadl před pár lety, záhy jsem si musel přiznat, že na to propadání není ani místo a čas. A hlavně, když si mám vybrat, jestli novým přírůstkem má být tilandsie, nebo jiný sukulent, vítězí tilandsie.

Přesto i mezi sukulenty, které už mám jsou velcí oblíbenci, se kterými se neplánuji rozloučit, tedy pokud se oni sami nerozloučí se mnou. Pomyslný zákaz nakupování sukulentů jsem letos opět porušil, zas se potvrdila moudrost přísloví nikdy neříkej nikdy. Jistý pokrok se sukulenty jsem během posledních pár let zaznamenal. Oproti dřívějším létům, kdy jsem chodil nakupovat na výstavu zdejšího klubu kaktusářů. Většinou jsem tam koupil nějaký pěkný sukulent, aniž bych o něm něco věděl. Přes léto na slunci na okně nebo za oknem pěkně rostl, přes zimu v paneláku s ústředním topením degeneroval a trpěl, na jaře téměř pravidelně odešel do nějakého kytkového nebe, je-li takové. Začátkem léta byla další výstava, opět se něco zajímavého našlo.

Později jsem pochopil, že sukulenty uvítají v zimě menší teplo a začal jsem je na zimu dávat k oknu v meziposchodí. Tady sice nechátrali, zato se celkem pravidelně ztráceli. Asi se nějací sousedé domnívali, že tam jako sirotci opuštění čekají, až se jich někdo ujme. Také mi postupně začalo docházet, že méně je někdy více, tedy nejen v počtu kytek, ale i v zalévání. Vždy jsem chtěl kytkám dopřát to nejlepší, ale u sukulentů je vydatné zalévání často pravým opakem. Tím nejhorším, zvlášť v období krátkých zimních dnů a tepla z ústředního topení k tomu.

No, nebudu to prodlužovat. To relativní zlepšení v pěstování sukulentů u mě se projevilo hlavně tím, že se se mnou nerozloučí hned první zimu, ale že u mě vydržely už zim několik. U některých se zdá, že se mají docela k světu a tak je samostatně někdy příště představím.

K dnešnímu článku přidám pár fotek z letošní výstavy plzeňských kaktusářů a sukulentářů.

Taková prodejní výstava přímo vybízí a svádí k velkému nákupu kytek. Pokud ale nechcete,

aby se s vámi ty nově pořízení sukulentní a ostnatí domácí mazlíčci předčasně rozloučili, (proč je pěstovat jako letničky, když jsou to trvalky) a nemáte s nimi ještě žádné zkušenosti, můžete to udělat třeba jako já. Přečíst si o nich nějakou knihu.

Kvůli jedné jsem se na tu letošní výstavu vlastně vypravil. Kniha, nebo mohu napsat brožura, rozsahem tak úplně akorát, velmi čtivě napsané a praxí obou pisatelů a pěstitelů vyzkoušené.

Obsahující vše základní a potřebné, co je pro úspěšné pěstování sukulentů dobré (nutné) znát.

Radka Matulová, Jirka Maule „Jak pěstovat sukulenty?“. Při té návštěvě letošní výstavy jsem si kromě zmíněné knihy udělal ještě jednu radost, nekoupil jsem si žádnou novou kytku.