Tillandsia diaguitensis

Diaguita- toto slovo znamená skupinu jihoamerických domorodých národů. Rozmach jejich kultury spadá mezi 8. a 16.století na území severozápadní Argentiny a severního Chile. Jejich potomci žijí v této krajině snad ještě dnes, stejně jako Tilandsie diaguitensis, která byla právě po tomto indiánském území nazvána. T.diaguitensis se nachází ještě v Paraguayi.

Tillandsia diaguitensis, foto (c) Martin Hetto

Je to další tilandsie s prodlužujícím se stonkem, tentokrát „stříbrná“, vyžadující co nejvíce světla.

Musím přiznat, že mě nejdřív upoutalo její jméno, potom i její docela sympatický vzhled i skutečnost, že s těmito tilandsiemi do délky rostoucími mám velmi dobré zkušenosti.

Vlastně ani přesně nevím, jak ji mám dlouho, tak tři, čtyři roky, padla mi do oka při mé druhé a zatím poslední návštěvě v Sibřině, v místě, kde se musí líbit každému, kdo má rád tilandsie. Diaguitensis sympaticky přirůstala, za jednotlivými listy se objevovaly malé, ale viditelně a dobře rostoucí odnože. Někdy na začátku zimy se v jejím středu objevilo něco atypického, viditelně to nebyl jen další list. Ale naše zimy nejsou pro tyto světlomilné tilandsie asi to pravé, tak jsem se raději moc netěšil. Ale ten pupen, tedy přesněji rostoucí květní klas se prodlužoval a zvětšoval.

Trvalo mu to opravdu i na tilandsii docela dost dlouho. Začátkem července, kdy už byl ten květní klas relativně hodně dlouhý a výrazný vykoukl první velký bílý květ, asi nejvíc podobný květu tilandsie xiphioides. Možná i podobně vonící. Během týdne, možná deseti dnů rozkvetly další dva. A bylo po parádě. Myslím, že další kvetení hned tak nebude, byl to docela nepoměr, mezi tím dlouhým čekáním na květ a dobou kvetení.I tak to bylo to od Tilandsie diaguitensis celkem milé, dá se říct, vlastně napsat, že jí to sluší i bez toho květu.