Tillandsia pruinosa

S pacibulkovitými tilandsiemi jsem to tak úplně nezvládl. I když je považuji za jedny z nejatraktivnějších a správně exoticky vypadajících tilandsií a pokojových, tedy přesněji i v podmínkách našich bytů rostoucích rostlin. Kde byla chyba? Asi ve větším rosení, v menším světle, v kombinaci obojího. Možná k tomu přispěl i relativní chlad ve spojení s tou „zálivkou“. Rozloučily se se mnou vždy v zimě, tedy to je období, vyžadující trochu větší opatrnost. O to víc si cením těch pacibulek, které u mě vydržely. Jedna z nich právě kvete a tak jsem poprosil Martina o aktuální fotku.

Tillandsia pruinosa, foto (c) Martin Hetto

Pruinosu mám pět, nebo šest let. Živá mi padla do oka ještě víc než na fotkách, které jsem do té doby viděl. Buclaté tělíčko a listy jako chapadélka. Stejně jako Tilandsie bulbosa může připomínat na hlavu postaveného malého hlavonožce. Pruinosa má navíc pěkný kožíšek, tedy její povrch je hustě pokryt vrstvou šupinek, které jsou nezbytné v procesu přijímání vody a vláhy.

Tillandsia pruinosa, foto (c) Martin Hetto

Někde jsem se dočetl, že je odolná vůči slunci, na kterém se pěkně vybarví. Dal jsem ji tenkrát hned na slunce a ona se spálila. Čímž se potvrdilo úsloví, nevěřte všemu, co čtete. Ve článku Ing. Ježka v knize „Rostliny pro vzdušné zahrady“ je v kapitole o pacibulkovitých tilandsiích zmíněné jejich postupné zmenšování. Další generace jsou menší, než jejich rodiče. Myslím, že se u mě vystřídalo už víc generací. Je pravda, že v našich podmínkách asi trochu strádají, tak jako každý živý tvor, nebo bytost vytržená z prostředí, kde je doma, kde je nespočetně let zvyklá. To světlo a síla slunce střední a jižní Ameriky u nás není, ten vzduch v přírodě má také jinou sílu a vláhu. Tilandsie má v sobě generacemi zakotvený řád, za jak dlouho vykvést, kolik má na to každý její jedinec času. A tak někdy pospíchá a i když nestačí pořádně vyrůst, dá se do kvetení.

Tillandsia pruinosa, foto (c) Martin Hetto

Na druhé straně, pokud vyroste do trsu, v tom množství je také síla a tak zase ve třetí, čtvrté generaci dorůstá do kvetení tilandsie zase o něco větší. To je i případ mých letošních pruinos. Co o této, pro mě jedné z nejhezčích pacibulkovitých tilandsiích napsat? To, co mám vyčtené z mé nejmilejší a nejčtenější knihy o tilandsiích „Pěstujeme tilandsie“ (autoři J.Blovský, J.Gratias, Z.Ježek). Sametový povrch tilandsie je už v jejím názvu- pruinosa znamená ojíněná.

Tillandsia pruinosa, foto (c) Martin Hetto

Vyskytuje se na velkém území. Od Floridy přes Mexiko, dále Honduras, Guatemala, Brazílie, Kostarika, Kolumbie, Ekvádor, Venezuela, Na Kubě a na Jamajce . V období od jara do podzimu, tedy tím myslím ještě ty hezké podzimní dny kdy ještě svítí slunce rosím dva až třikrát týdně, pokud jsou právě teď vedra kolem 30 stupňů a kytka právě kvete, tak klidně každé ráno. V zimě jsem opatrnější, dvakrát týdně, opatrně, možná by stačilo i jedno rosení, asi podle teploty. Dávám pozor, abych ji znovu nespálil, na okně je trochu stíněná tilandsiemi před ní. Věřím, že by mou péči mohla ocenit a hned tak se se mnou nerozloučí, jako některé jiné pacibulkovité.

Tillandsia pruinosa - detail, foto (c) Martin Hetto