Kdybych měl vybrat tilandsie, která
pravidelně a hezky kvetou, určitě by mezi ně patřila i Tilandsie
tenuifolia var.vaginata. Mám ještě další tenuifolii, která také
pěkně kvete, akorát jí to trvá mnohem déle, vykvete jednou za
pár let. Pár se v tomto případě nemyslí dva, ale víc.
Kdežto tenuifolia var. vaginata kvete
téměř každý rok. Tedy možná jednou vynechala, ale ani tím si
nejsem úplně jistý. I když samotné kvetení je po pár dnech
pryč, dlouho před tím, než rozkvetou bleděmodré malé kvítky,
zdobí hezky zelenou rostlinu výrazně zbarvený květní klas.
Celá rostlina je sympaticky malá,
nekvetoucí mi vždy připomínala větvičku nějakého jehličnatého
stromu. Tenuifolia má znamenat jemnolistá, podle mě spíš
tenkolistá, i když takových tilandsií s tenkými, nebo třeba
i jemnými listy je určitě víc.
V knize jsem se dočetl, že
tenuifolie jsou řazené mezi růžicovité, trávolisté tilandsie.
U této konkrétní varianty bych si dovolil nesouhlasit. Její listy
jsou proti ostatním variantám mnohem kratší, trávu určitě
nepřipomínají, spíš to jehličí. A během let se rostlinám
viditelně prodlužuje stonek, i když sympaticky pomalým tempem. Po
odkvětu se většinou rozvětví, po pár letech díky tomu, že
všechny nové rostliny (připomínající konce větviček)
rozkvetou současně nás může čekat pěkný zážitek.
Domovem tenuifolií je Argentina,
Kolumbie, Venezuela, Antily. Odkud pochází tato varianta netuším,
ke mně se dostala z Moravy od jednoho pana pěstitele.
Podle mých omezených zkušeností
(tenuifolie mám jen dvě) jsou to velmi dobře rostoucí,
bezproblémové tilandsie. Mám je na světle, ale ne v první
řadě u okna. Rosím dva až čtyřikrát týdně v teplejší
a světlejší části roku, přes zimu dvakrát týdně. V období,
kdy se objeví květní klas, klidně i denně. Ty kvítky potom
stojí za ten čas a pozornost, které jim věnujeme.
Foto (c) Martin Hetto
Žádné komentáře:
Okomentovat