Znáte ten pocit, když jste v nějakém
novém prostředí, které vám nesedne a vy si nemůžete zvyknout?
Já jsem si to vyzkoušel už vícekrát a není to nic příjemného.
Máte víc řešení, buď něco změníte, nebo odejdete a nebo si
nakonec zvyknete. A co tilandsie ? Mají to podobně?
Na to bych se jich rád zeptal, kdyby
uměly mluvit. Ale i tak se domnívám, že kytky to mají trochu
podobné, ale mají větší smůlu. Těžko někam odejdou a tak si
buď zvyknou a začnou růst, nebo živoří tak dlouho, až je buď
vyhodíme, nebo se s námi sami rozloučí. Tilandsie xiphioides
má v tomto směru asi primát. Zvykala si hodně, hodně
dlouho.
Tillandsia xiphioides - květ, foto (c) Martin Hetto
Když ke mně před pár lety tato
kytka dorazila, byla celkem pěkná. Taková zase trochu jiná
tilandsie s asymetrickou růžicí složenou z několika
tuhých, relativně širších listů. Na jejich povrchu je patrné
svislé proužkování, které je docela ozdobné. Na rozdíl od
většiny tilandsií, které se ke mně dostanou, nezačala ani
viditelně přirůstat, nebo jinak dávat najevo svou spokojenost.
Naopak začala viditelně chřadnout. Pokud už přece jen přirostl
jeden list, dva spodní viditelně odumřely. A tímto způsobem
rostla téměř celé tři první roky. Když si jí někdo všiml,
většinou mě upozornil, že mně chcípla kytka. Já na to
odpovídal, že je ještě živá. Zkoušel jsem to na ni jak se
dalo. Méně vody, více vody, co nejvíc světla, méně světla,
stěhovala se na víc míst aby se konečně našlo nějaké, které
se jí zalíbí.
Tillandsia xiphioides - detail květu, foto (c) Martin Hetto
Po třech letech se začínala
vzpamatovávat. Konečně víc listů přibylo než ubylo a jako
konečný obrat na lepší časy a projev dobré vůle se objevilo i
květenství. Květenství, tedy květní klas ze kterého postupně
vykvetly tři květy. Květy, které v tomto případě stály
za to. K velikosti tilandsie asi největší, jaké jsem zatím
viděl. Myslím tím květy samotné, ne květní klasy, které mají
jiné tilandsie samozřejmě mnohem větší. Tedy velké bílé,
zajímavě zvlněné květy. S tou nejpříjemnější vůní, s
jakou jsem se u tilandsií setkal. Už nevím, jak dlouho vydržely,
snad to bylo víc než týden. Nějaký čas po odkvětu se objevily
dvě odnože, začaly přirůstat a dnes pěkně a bezproblémově
rostou. Snad si konečně zvykla.
Před rokem a půl jsem si koupil
Tilandsii xiphioides var.tafiensis, která by namísto bílých květů
měla mít květy fialové. S tou žádné problémy nebyly,
zřejmě si zvykla mnohem dřív.
Co bych k T. xiphioides ještě
napsal. Kromě základní varianty T.xiphioides var.xiphioides a
další zmíněné je ještě varianta lutea a varianta minor.
Pochází z Bolívie a Brazílie (někde jsem našel, že i
Paraguaje a Uruguaje) a na fotkách z přírody rostla na
skalách a na kaktusech. Předpokládám, že když byla vyfocená na
kaktusu, může růst i na stromě, ale takové fotky jsem nenašel.
Tillandsia xiphioides, foto (c) Martin Hetto
Předpokládám, že v přírodě
má slunce a světla dost, tak i v bytě bude chtít světla co
nejvíc.
Rosit podle teploty a světla tak, aby
mohla brzy uschnout.
Vzhledem k tomu, jak si ta má
T.xiphioides u mě nemohla dlouho zvyknout vám nemůžu dávat žádné
rady ohledně pěstování, spíš vám popřát, ať si u vás ta
vaše zvykne mnohem rychleji.
Žádné komentáře:
Okomentovat