Tillandsia xiphioides

Znáte ten pocit, když jste v nějakém novém prostředí, které vám nesedne a vy si nemůžete zvyknout? Já jsem si to vyzkoušel už vícekrát a není to nic příjemného. Máte víc řešení, buď něco změníte, nebo odejdete a nebo si nakonec zvyknete. A co tilandsie ? Mají to podobně?

Na to bych se jich rád zeptal, kdyby uměly mluvit. Ale i tak se domnívám, že kytky to mají trochu podobné, ale mají větší smůlu. Těžko někam odejdou a tak si buď zvyknou a začnou růst, nebo živoří tak dlouho, až je buď vyhodíme, nebo se s námi sami rozloučí. Tilandsie xiphioides má v tomto směru asi primát. Zvykala si hodně, hodně dlouho.

Tillandsia xiphioides - květ, foto (c) Martin Hetto

Když ke mně před pár lety tato kytka dorazila, byla celkem pěkná. Taková zase trochu jiná tilandsie s asymetrickou růžicí složenou z několika tuhých, relativně širších listů. Na jejich povrchu je patrné svislé proužkování, které je docela ozdobné. Na rozdíl od většiny tilandsií, které se ke mně dostanou, nezačala ani viditelně přirůstat, nebo jinak dávat najevo svou spokojenost. Naopak začala viditelně chřadnout. Pokud už přece jen přirostl jeden list, dva spodní viditelně odumřely. A tímto způsobem rostla téměř celé tři první roky. Když si jí někdo všiml, většinou mě upozornil, že mně chcípla kytka. Já na to odpovídal, že je ještě živá. Zkoušel jsem to na ni jak se dalo. Méně vody, více vody, co nejvíc světla, méně světla, stěhovala se na víc míst aby se konečně našlo nějaké, které se jí zalíbí.

Tillandsia xiphioides - detail květu, foto (c) Martin Hetto

Po třech letech se začínala vzpamatovávat. Konečně víc listů přibylo než ubylo a jako konečný obrat na lepší časy a projev dobré vůle se objevilo i květenství. Květenství, tedy květní klas ze kterého postupně vykvetly tři květy. Květy, které v tomto případě stály za to. K velikosti tilandsie asi největší, jaké jsem zatím viděl. Myslím tím květy samotné, ne květní klasy, které mají jiné tilandsie samozřejmě mnohem větší. Tedy velké bílé, zajímavě zvlněné květy. S tou nejpříjemnější vůní, s jakou jsem se u tilandsií setkal. Už nevím, jak dlouho vydržely, snad to bylo víc než týden. Nějaký čas po odkvětu se objevily dvě odnože, začaly přirůstat a dnes pěkně a bezproblémově rostou. Snad si konečně zvykla.

detail listu, foto (c) Martin Hetto 

Před rokem a půl jsem si koupil Tilandsii xiphioides var.tafiensis, která by namísto bílých květů měla mít květy fialové. S tou žádné problémy nebyly, zřejmě si zvykla mnohem dřív.

Co bych k T. xiphioides ještě napsal. Kromě základní varianty T.xiphioides var.xiphioides a další zmíněné je ještě varianta lutea a varianta minor. Pochází z Bolívie a Brazílie (někde jsem našel, že i Paraguaje a Uruguaje) a na fotkách z přírody rostla na skalách a na kaktusech. Předpokládám, že když byla vyfocená na kaktusu, může růst i na stromě, ale takové fotky jsem nenašel.

Tillandsia xiphioides, foto (c) Martin Hetto

Předpokládám, že v přírodě má slunce a světla dost, tak i v bytě bude chtít světla co nejvíc.

Rosit podle teploty a světla tak, aby mohla brzy uschnout.

Vzhledem k tomu, jak si ta má T.xiphioides u mě nemohla dlouho zvyknout vám nemůžu dávat žádné rady ohledně pěstování, spíš vám popřát, ať si u vás ta vaše zvykne mnohem rychleji.