Nedá mi to, abych se krátce nezmínil
o další balkónovce. Tedy přesněji, už pár let ji mám na
lodžii a několik let před tím jsem ji měl v bytě. Ten
čerstvý vzduch ji ale dělá viditelně lépe. Gloriosa rotschildiaana, také vám to
její jméno zní vznešeně? Mně určitě a myslím, že v případě
této africké krásky je plně na místě. Tato popínavá lilie,
jak se jí také může říkat zaujme hlavně svými květy, které
jistě patří k nejkrásnějším květům, jaké příroda
vytvořila. Jak svým tvarem nazpět zahnutých okvětních lístků
se zvlněným okrajem, tak i kombinací dvou výrazných barev, žluté
a červené. Její malé hlízy jsem dostal víc jak
před patnácti lety od kolegy. Jak jsem sám časem zjistil, každá
velká hlíza v růstovém období stačí vytvořit kromě
jedné stejně velké, nebo i o něco větší hlízy i pár malých.
Ty se musí dopěstovat do určité velikosti, než začnou kvést.
Znal jsem ji už z fotek a také
jsem její řezané květy viděl prodávat v Praze, v nějakém
stánku s květinami poblíž Václaváku. Byl jsem natolik
rozhodnut dočkat se květů, že mě ani neodradilo, že prvních
pár let nekvetla. Jen se jí zvětšovala hlíza až dosáhla svého
typického tvaru, který připomíná ty dvě nohy párku vedle sebe,
jen si musíte odmyslet to zaškrcení. Barva je pochopitelně také
jiná, světlá. Přesto, že nerad přesazuji, hlízy Gloriosy
každé jaro na konci dubna sázím do truhlíku a než přijdou na
podzim první mrazy, vyndavám je ze země. Tedy přesněji jejich
další generaci. Stará hlíza, ze které čerpá sílu rostlina i
mladá hlíza sice nezmizí, ale už na ní poznáte, že má
odslouženo. Hlízy schovám do krabice, do kumbálu, co je na chodbě
a kde přes zimu není ani teplo, ani zima. V tom dubnu už jsou
na jednom, výjimečně na obou koncích té „dvojhlízy“
viditelné nové pupeny i se zárodky kořenů(někdy také ne),
takže poznám, jakým směrem mám sázet , nebo spíš hlízu
položit nahoru. A zasypat tak dvou, tří centimetrovou vrstvou
země. Za pár dnů už je stonek nad povrchem a první listy
začínají růst. Jejich protažené konce mají snahu něčeho se
přichytit. Vedu provázek nahoru ke šňůře na prádlo. Podle
velikosti hlízy naroste i celá kytka do délky a také podle toho
bude mít i méně, nebo více květů. U malých tak jeden, dva,
později tři, čtyři, možná někdy i víc.
Květy nevydrží moc dlouho, opravdu
pěkné jsou jen pár dnů. Pokud Gloriosu pěstujete pár let, máte
hlíz víc, některé kvetou dřív, jiné později. Tak se z nich
můžete těšit i dva měsíce. Myslím, že v době „největšího
rozkvětu“ jsem měl za sezonu mezi třiceti a čtyřiceti květy. Potom ale přišla renovace paneláku,
zateplování stěn, výměna oken. Lodžije musela být celé léto
prázdná a Gloriosa degenerovala při malém světle v pokoji.
Ani jsem její hlízy nevytáhl dva roky po sobě z truhlíku,
což ji viditelně nesvědčilo. Když jsem na jaře truhlík
přemístil z kumbálu na lodžii, začaly růst s velkým
zpožděním a některé nové hlízy potom nestačily dostatečně
vyzrát.
Jaké má nároky? Kromě toho sázení
a vyndavání hlízy naprosto obyčejné. V době růstu podle
tepla dva až třikrát týdně zalít, jednou za čtrnáct dnů
přihnojit. Květy po odkvětu trhám, aby nebrala sílu potřebnou
k růstu nových hlíz, na tvorbou semen, ze kterých by byl
vývoj rostliny schopné kvést asi hodně dlouhý. Odkvetlá kytka
po nějakém čase zežloutne, to je znamení, že je čas přestat
zalévat. Většinou sama odpadne od staré hlízy a to je čas
vyndat je ze země. Pokud začnou růst později a nestačí
zežloutnout, je třeba nové hlízy vyndat před prvními mrazy. Největší rozkvět má za těch
přibližně dvacet let, co u mě rozkvétá za sebou. Ale doufám že
má ještě pěkných pár rozkvětů, co by jedna z kytek
s domovským právem před sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat