Gloriosa rothschildiana

Nedá mi to, abych se krátce nezmínil o další balkónovce. Tedy přesněji, už pár let ji mám na lodžii a několik let před tím jsem ji měl v bytě. Ten čerstvý vzduch ji ale dělá viditelně lépe. Gloriosa rotschildiaana, také vám to její jméno zní vznešeně? Mně určitě a myslím, že v případě této africké krásky je plně na místě. Tato popínavá lilie, jak se jí také může říkat zaujme hlavně svými květy, které jistě patří k nejkrásnějším květům, jaké příroda vytvořila. Jak svým tvarem nazpět zahnutých okvětních lístků se zvlněným okrajem, tak i kombinací dvou výrazných barev, žluté a červené. Její malé hlízy jsem dostal víc jak před patnácti lety od kolegy. Jak jsem sám časem zjistil, každá velká hlíza v růstovém období stačí vytvořit kromě jedné stejně velké, nebo i o něco větší hlízy i pár malých. Ty se musí dopěstovat do určité velikosti, než začnou kvést.

Znal jsem ji už z fotek a také jsem její řezané květy viděl prodávat v Praze, v nějakém stánku s květinami poblíž Václaváku. Byl jsem natolik rozhodnut dočkat se květů, že mě ani neodradilo, že prvních pár let nekvetla. Jen se jí zvětšovala hlíza až dosáhla svého typického tvaru, který připomíná ty dvě nohy párku vedle sebe, jen si musíte odmyslet to zaškrcení. Barva je pochopitelně také jiná, světlá. Přesto, že nerad přesazuji, hlízy Gloriosy každé jaro na konci dubna sázím do truhlíku a než přijdou na podzim první mrazy, vyndavám je ze země. Tedy přesněji jejich další generaci. Stará hlíza, ze které čerpá sílu rostlina i mladá hlíza sice nezmizí, ale už na ní poznáte, že má odslouženo. Hlízy schovám do krabice, do kumbálu, co je na chodbě a kde přes zimu není ani teplo, ani zima. V tom dubnu už jsou na jednom, výjimečně na obou koncích té „dvojhlízy“ viditelné nové pupeny i se zárodky kořenů(někdy také ne), takže poznám, jakým směrem mám sázet , nebo spíš hlízu položit nahoru. A zasypat tak dvou, tří centimetrovou vrstvou země. Za pár dnů už je stonek nad povrchem a první listy začínají růst. Jejich protažené konce mají snahu něčeho se přichytit. Vedu provázek nahoru ke šňůře na prádlo. Podle velikosti hlízy naroste i celá kytka do délky a také podle toho bude mít i méně, nebo více květů. U malých tak jeden, dva, později tři, čtyři, možná někdy i víc.

Květy nevydrží moc dlouho, opravdu pěkné jsou jen pár dnů. Pokud Gloriosu pěstujete pár let, máte hlíz víc, některé kvetou dřív, jiné později. Tak se z nich můžete těšit i dva měsíce. Myslím, že v době „největšího rozkvětu“ jsem měl za sezonu mezi třiceti a čtyřiceti květy. Potom ale přišla renovace paneláku, zateplování stěn, výměna oken. Lodžije musela být celé léto prázdná a Gloriosa degenerovala při malém světle v pokoji. Ani jsem její hlízy nevytáhl dva roky po sobě z truhlíku, což ji viditelně nesvědčilo. Když jsem na jaře truhlík přemístil z kumbálu na lodžii, začaly růst s velkým zpožděním a některé nové hlízy potom nestačily dostatečně vyzrát.

Jaké má nároky? Kromě toho sázení a vyndavání hlízy naprosto obyčejné. V době růstu podle tepla dva až třikrát týdně zalít, jednou za čtrnáct dnů přihnojit. Květy po odkvětu trhám, aby nebrala sílu potřebnou k růstu nových hlíz, na tvorbou semen, ze kterých by byl vývoj rostliny schopné kvést asi hodně dlouhý. Odkvetlá kytka po nějakém čase zežloutne, to je znamení, že je čas přestat zalévat. Většinou sama odpadne od staré hlízy a to je čas vyndat je ze země. Pokud začnou růst později a nestačí zežloutnout, je třeba nové hlízy vyndat před prvními mrazy. Největší rozkvět má za těch přibližně dvacet let, co u mě rozkvétá za sebou. Ale doufám že má ještě pěkných pár rozkvětů, co by jedna z kytek s domovským právem před sebou.