Tillandsia atroviridipetala

Když jsem se díky zmiňované knize Pěstujeme tilandsie dozvěděl, kolik že je druhů tilandsií (netuše, že je jich ještě mnohem víc), sestavil jsem si pomyslný seznam druhů, které jsem chtěl sehnat.

Byl jsem asi ještě rozumnější než teď, vybíral jsem si rozměrově velmi přiměřené tilandsie. Tedy ty malé, které se „vždy někam vejdou“. Pokud se takových ale nahromadí velké množství, problém je tady stejně.

Na seznamu se na jednom z předních míst ocitla i Tilandsie atroviridipetala. Z toho, co jsem o ní přečetl jsem pochopil, že by se do jejího středu, ze kterého vyrůstají mladé listy neměla dostat voda, nebo alespoň ne na delší čas.

Tillandsia atroviridipetala - průměr růžice cca 10 cm
foto (c) Martin Hetto

Má první atroviridepetala (její jméno má spojitost s tmavozelenou barvou květu) mě nadchla na první pohled. I když jsem ji nenamontoval hlavou dolů, nebo aspoň šikmo jak kniha doporučovala, seděla na svém místě se středem mířícím přímo nahoru, rosil jsem ji natolik opatrně, že ve středu nikdy moc vody neměla. Hezky přirůstala, i když v jejím případě to mohlo znamenat tak akorát toho, že se velmi mírně zvětšila na průměr tak šest, sedm centimetrů. Potom se jí ale zřejmě něco nelíbilo, možná se do jejího středu voda přece jen dostala. Z jejího středu přestaly růst nové listy, natož aby se objevil květ. Naštěstí se blízko jejího středu objevily tři malé rostlinky. Vše začalo nanovo, opatrné rosení, celkem patrný růst mladých růžic. A když už byly růžice docela velké, začal jejich střed opět odcházet.

Tillandsia atroviridipetala, foto (c) Martin Hetto

Náhodou ještě jedna tilandsie, hned vedle atroviridipetaly začala mít stejné problémy a já přesvědčen, že je to přílišným zaléváním kytky sušil a sušil. Nějak to nepomáhalo a když jsem si je jednou celý nešťastný pořádně prohlížel, všiml jsem si téměř nepatrných pavučinek v jejich středech. Ano, byla to sviluška, která se tam nějak dostala otevřeným oknem a pochutnávala si drze na mých pokladech. To sucho jí jistě velmi vyhovovalo, ne tak následný postřik Fastem K, nebo jaký přípravek proti parazitům to tehdy byl. Dvojí postřik tímto přípravkem a následné vydatnější rosení obě rostliny zachránilo. A musím zaklepat, svilušky si od té doby daly pokoj. Jak vypadá ta má první atroviridipetala dnes, vidíte na první a druhé fotce shora. Zatím nikdy nekvetla, ale třeba se také dočkám.

Tillandsia atroviridipetala - průměr cca 15cm, foto (c) Martin Hetto

Na výstavě v Chotči jsem si dva roky po sobě koupil další atroviridipetaly, ta mladší má delší listy, pokud se tak dají ty tenounké výběžky nazvat. Ta už kvetla, je to zdokumentované a i když jsou její kvítky opravdu miniaturní, jsou pěkně zelené. Potom jsem si ze Sibřiny objednal ještě jinou formu atroviridipetaly. Dva malé semenáčky, které ani nijak opatrně nerosím, voda jde i na střed a ony pěkně a viditelně rostou. Ale k těm se dostanu, až ještě trochu víc povyrostou a třeba i rozkvetou. Jak je vidět, cibulovité miniaturní tilandsiové poklady -atroviridipetaly pocházející ze suchých oblastí Mexika, se mohou zabydlet i v našich českých bytech.

Tillandsia atroviridipetala, foto (c) Martin Hetto