Tilandsie mauryana patří mezi
několika málo tilandsií, které se dostaly na seznam CITES.
Tedy na seznam ohrožených druhů
rostlin. Tím se jistě zvýšila její atraktivita pro pěstitele
tilandsií. Asi je to pro lidskou přirozenost typické, co je
nedostupné je víc lákavé.
Naštěstí pro mauryanu jsou
profesionální pěstitelé dost šikovní a tak se zmíněná
vzácnost pravidelně vyskytuje v nabídce tilandsií i u nás.
Možná není v nabídce úplně vždy, ale kdo o ni má zájem,
má vysokou pravděpodobnost, že ji za nějaký čas sežene. To je
i můj případ.
Poprvé jsem si koupil relativně velmi
levnou mauryanu myslím před nějakými osmi lety jako mladý
semenáček vypěstovaný v Evropě. Takové tilandsie se často
doporučují jako vhodnější, už víc navyklé na naše podmínky.
Možná je to jen má zkušenost, možná je to u každé jednotlivé
tilandsie jinak, ale musím napsat, že mám i dobré zkušenosti
s rostlinami dovezenými z amerických pěstíren.
Konkrétně ta má evropská mauryana
mi v prvních letech rostla- nerostla, nevypadala příliš
dobře. Ale mohlo to být jen tím konkrétním jedincem. A tak když
se naskytla možnost koupit mauryanu z americké pěstírny,
neodolal jsem, i když byla podstatně dražší. Investice to špatná
nebyla, jak se ukázalo, když dorazila nesrovnatelně krásnější
a větší rostlina. Je pravda, že si nějaký čas zvykala. S tím
mám zkušenost i s několika jinými tilandsiemi, které
dorazily z té dálky. Někdy třeba rok nerostou, jako by
přivykaly novým, evropským podmínkám. Ještě v bytě
k tomu, docela chápu ten šok. Většinou to ale tak dlouho
netrvá a po nějakém měsíci, kdy se nic neděje začnou viditelně
přirůstat.
Té mauryaně, co přišla z Ameriky
to přivykání trvalo možná ten rok, ale potom začala opravdu
dobře růst. Myslím, že už třetí rok vykvetla a já po delší
době, po které se vyvíjely její květní klasy mohl obdivovat
její malinké, ale krásně zelené květy. Před nějakým časem
jsem se zmínil o Tilandsii atroviridipetale. Tu cibulovitá mauryana
trochu připomíná. I když má přece jen širší listy než
atroviridipetala.
Po odkvětu se za pár měsíců na
rostlině vytvořily tobolky, u květů zřejmě dochází
k samoopylení. Asi po dalším roce praskly a z nich
vypadávala malá, ochmýřená semena. Několik jsem jich záměrně
nechal na rostlině. A za pár týdnů se objevily miniaturní
zárodky nových rostlin. Bral jsem to jako pokus, pěstovat
tilandsie ze semen je zdlouhavé a ne vždy úspěšné. Ale když
malé rostlinky přežily první rok, začal jsem rostlinu od jara do
konce podzimu rosit při pěkném počasí téměř každé ráno,
aby ta miniaturní mláďata netrpěla suchem a žízní. Dnes jsou
jim už jistě tři roky, jsou pořád miniaturní, ale už je vidět,
že mají pár lístků. Kytka letos kvetla podruhé a už se jí
vyvíjejí další tobolky se semeny. A také mauryana III., zase jen
jediný následovník. Jak jsem se dočetl, mauryany jich většinou
víc nemají.
A co ta první evropská mauryana? Ta
také „kvetla“, tedy narostl ji květní klas, ale zelený kvítek
se neukázal žádný. Nová odnož už je ale větší a právě se
začíná vyvíjet nové květenství. Tilandsie mauryana pochází ze
středního Mexika, kde roste na skalách. Pojmenována byla po
tamějším botanikovy P. Maurymu. A kromě toho, že je CITESová,
je také sympaticky malá a pěkná. A jak je vidět, docela se jí
může dařit i na okně v českém bytě.
Žádné komentáře:
Okomentovat