Nevím, jestli to tak má hodně lidí,
ale já si ze svých dovolených kromě zážitků, nějakého
suvenýru, kamenů a fotek většinou, spíš pravidelně, přivezu i
něco živého. Ne zvíře, ale rostlinu. Buď semena, nebo sadičku.
Protože jsem nebyl dál než na nějakém řeckém, nebo italském
ostrově, není to pochopitelně nic exotického.
Mezi vzpomínku na řecké Korfu,
konkrétně na Paleokastritsu patří i poměrně známá rostlina,
patřící do skupiny ještě známějších voděnek. Tradescantia
sillamontana. Možná jsem tam kousek jednoho výhonku utrhl i díky
vzpomínkám na dětství. V mé rodině kromě mě není na
kytky nikdo zatížený, ale kousek voděnky v nějaké zavěšené
nádobě s vodou doma téměř vždy byl. Takové voděnce
stačilo opravdu jen trochu vody a pokud se jí nezapomněla dolít,
vegetovala tak třeba celé roky. Stačilo ji jen občas zkrátit a
konce dát do vody k opětovnému zakořenění. Některá za to
dokonce i kvetla.
Tradescantia sillamontána je přece
jen trochu jiný případ. Ne, že by nebyla skromná. Stačí ji
docela málo, ale patří mezi několik tradescantijí, které se
pěstují podobně jako sukulenty. Už to, že pochází ze suchých
oblastí severního Mexika tomu napovídá.
V té Paleokastritsy, kde rostla
v truhlíku před nějakým hotelem mě tenkrát zaujala jak
svými chlupatými, téměř bílými listy, tak poměrně výraznými,
růžovými květy. Na tom řeckém slunci je jí dařilo opravdu
dobře, v bytě se tak bílých, huňatých lístků stěží
dočkáme. Přesun do Čech ten malý výhonek
přežil dobře, v zemi smíchané s pískem pod poklopem
z průhledného kelímku celkem snadno zakořenil.
Na jaře vypustil pár výhonů, které
vždy v druhé polovině srpna začnou kvést a kvetou většinou
celé září. Jednotlivé kvítky vydrží jen jeden den, za to jich
ze stejného místa vyroste opravdu dost. Po odkvětu začnou tyto
roční výhonky odumírat, rostlina začne na spodní části stonku
blízko u země vypouštět nové. Ty sice pořádně začnou růst
až na jaře, ale do toho srpna vyrostou dost na to, aby opět
vykvetly.
Rostlinu stejně jako ostatní
sukulenty zalévám jednou týdně, v zimě opatrně jednou za
čtrnáct dnů. Přes zimu ji svědčí nižší teplota, měla by
být minimálně desetistupňová. Myslím, že tradici mít doma nějakou
voděnku budu asi hlavně s ohledem na jejich nenáročnost
dodržovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat