Sedum multiceps

Další nezaměnitelné a trochu atypické Sedum multiceps jsem znal z fotek pěkných pár let před tím, než se nakonec objevilo i na mém okenním parapetu. Na fotkách mě zaujaly především starší rostliny, vypadající jako miniaturní stromečky. Bonsaje z rozchodníku. V Americe je často přirovnáváno k Yucce brevifolii, známé spíš jako Jishua tree. K slávě této juky jistě přispělo i to, že se její jméno stalo názvem nejznámějšího a nejlepšího CD irských U2.

foto (c) Martin Hetto

Jak jsem hledal informace o této rostlině, dočetl jsem se, že někomu připomíná i miniaturní borovici. Co komu připomíná je celkem nepodstatné, hlavní je, že je Sedum multiceps opravdu hezká a zajímavá rostlina. Další její předností je i její snadné pěstování.

foto (c) Martin Hetto

Jako každý sukulent chce dobře propustnou zeminu s přídavkem písku nebo pemzy. Doma je v Alžíru, z toho je snadné odvodit i další nároky. Co nejvíc světla a slunce a v zimě přezimování v chladu, ale podle možností i při co největším světle. Mrazuvzdorná rostlina to není, myslím, že v bytech jsou teploty v zimě o něco vyšší, než by bylo optimální, ale i při nich dobře přežívá.

foto (c) Martin Hetto

Od jara do podzimu zalévám nejméně jednou týdně. Na Sedum multiceps za chvíli dobře poznáte, kdy je třeba zalít. Růžice drobných lístků na konci stonků se semkne těsně k sobě. Pár hodin po zalití se lístky zase pěkně roztáhnou. Rostlinu pochopitelně nenechávám stát ve vodě, zaliji ji malým množstvím vody, klidně i častěji. V zimě se snažím zalévat opravdu jen symbolickým množstvím vody, aby se zelené růžice příliš nevytahovaly a zůstaly co nejvíc kompaktní.

foto (c) Martin Hetto

Pokud se začínají podezřele vytahovat, může to být i signál, že se kytka chystá kvést. Její žluté, pro rozchodníky typické květy tak nějak naruší její stromečkový vzhled. Jako by se k ní moc nehodily a byly pro ni moc velké. Někdo radí ostříhat je. Já je zatím vždy nechal. Dokonce se za nějaký čas po odkvětu u sukulentu ve vedlejším květníku objevila malinká rostlinka tohoto rozchodníku.

foto (c) Martin Hetto

Rostlinu můžete stříhat a tvarovat s větším, či menším úspěchem podle vašich představ. První fotky této rostliny jsou staré tři roky, pár měsíců potom, kdy jsem si rostlinu koupil. A ty poslední, jsou po třech letech, kdy už začíná pomalu vypadat jako ty z fotek, kterými mě upoutala. Sedum multiceps je u nás poměrně snadno dostupná rostlina, snad i díky tomu že se snadno množí, stačí konec stonku zasadit do správné zeminy. Myslím, že by pravděpodobně dobře zakořenila i ve vodě.

foto (c) Martin Hetto

Každopádně ji u nás seženete velmi levně, jak na výstavách sukulentů, tak i v nabídce na internetu. V Americe už tak levná být nemusí, alespoň na naše poměry. Narazil jsem na internetový obchod se sukulenty, kde za ni chtěli 25 dolarů. Na druhé straně proč ne, pro ně je ta rostlina pocházející z mnohem větší dálky než pro nás tak i víc exotická.

http://youtu.be/nA7F08NyQ-c 

Aeschynanthus speciosus

Aeschynanthus speciosus se ke mně dostal tak, že manželka kolegy z práce poslala jeho dva lístky na sotva centimetrovém stonku, jestli nevím, co je to za kytku. Nevím už, jestli jsem se při jejím určování strefil. Ty dva lístky se mi nechtělo vyhazovat a tak jsem je dal do vody. Pustily kořínky, tak mi už nezbývalo nic jiného, než je zasadit.

foto (c) Martin Hetto

Kytka vděčně rostla a po čase vykvetla květem, kvůli kterému se vyplatí najít si pro ní doma kousek místa. Nebo i v práci. Tam už těch deset let opakovaně vykvétá. Naposledy začátkem listopadu. Kvete ještě po měsíci, byť květy začínají viditelně uvadat. Ale kvést celý měsíc, to už je na květ úctyhodná doba.

foto (c) Martin Hetto

Fotky, na kterých je květ Aeschynanthu nejsou sice z posledního kvetení, Martin je nafotil už před nějakým rokem. Ale pocházejí od stejné rostliny, která byla už mnohokrát ostřihána, protože mnohdy i nepříliš kytkomilní kolegové a kolegyně, poté, co si všimli květu chtěli sazenici.

foto (c) Martin Hetto

Aeschynanthus speciosus pochází z jihovýchodní Asie, kde roste coby epifyt na tamních stromech. Asi stejně, jako voskovky, za který ho někdo, kdo se v kytkách moc neorientuje může považovat. Listy se na první pohled mohou zdát podobné. Lesklé, dužnaté, třeba Hoya obscura má docela podobné. Všeobecně jsou ale listy voskovek většinou tužší, tvrdší a pevnější. Když vykvete, je jasné, že jde o jinou čeleď.

foto (c) Martin Hetto

Gesneriaceae, česky podpětovité je čeleď čítající něco kolem 3600 druhů. Rozšířené jsou v tropech a subtropech téměř celého světa, zasahují i do mírného pásma. Patří mezi ně i známá pokojová africká fialka a další, v bytech často pěstované Achimenes (Honzík), Columnea, Episcia a Sinningia.

foto (c) Martin Hetto

Z celkového žije asi čtvrtina epifytním životem. Jako i ta, o níž dnes píšu. To platí ale v její domovině, u nás v bytech se jí bude dařit v květináčích v dobře propustném substrátu, který bude složen z rašeliny, země a písku, nebo pemzy. Světla chce co nejvíc, i když přímé slunce asi nemusí. Zálivku chce častější a od jara do podzimu dvakrát do měsíce trochu přihnojit. Za to se potom i několikrát do roka odvděčí květem, kvůli kterému se může stát i vaší oblíbenou rostlinou. 

foto (c) Martin Hetto

http://youtu.be/5YXVMCHG-Nk

Tillandsia kautskyi (třetí kvetení)

A také můj třetí článek o tomto brazilském klenotu.

Myslím, že už jsem o této tilandsii ve svých předešlých článcích na Zelených listech a na těchto stránkách napsal vše, co o ní vím. Přiznávám, moc to není. Na druhé straně, kautskyiho není nikdy dost. Sám vzpomínám, jak jsem se v knize Pěstujeme tilandsie stále znovu a znovu vracel k jeho fotografii.

A tak, když se na začátku letošního podzimu začalo na největší rostlině vytvářet květenství, bylo mi jasné, že zas budu přemlouvat Martina k dalšímu focení.

Ta původní rostlina, kterou jsem dostal před sedmi lety měla pět potomků. Jeden nepřežil ani už nevím kterou zimu. Druhý se se mnou rozloučilo někdy před necelým rokem, když také takto před tím na zimu vykvetl. Proč, to nevím. Možná to byla souhra více okolností. V té minulé zimě bylo velmi málo slunce a světla. Po stěhování možná rostliny vysilovala adaptace na nové podmínky.

Zřejmě jsem mohl něco špatně dělat i já. Hlavní je, že přežily alespoň tři rostliny. Letošní léto přineslo slunce a světla poměrně dost, tilandsie jsou myslím v docela dobré kondici.

Samozřejmě barvy květního klasu v Brazílii budou určitě daleko víc zářivější. Ale tato odnož narostla už v Čechách, její rodič pocházel odněkud z Německa. A teď žije v paneláku, tak co bych od ní mohl víc chtít.

Jenom doufám, že po odkvětu se se mnou nerozloučí jako ta minulá a že po sobě zanechá alespoň jednu novou odnož.

Má Tilandsie kautskyi je tak trochu důkazem, že se i takové tilandsie dají pěstovat v bytech a že nám mohou dělat společnost pěkných pár let. Myslím, že opět víc než další slova řekne další fotka, doufám, že se vám to postupně zachycené kvetení bude líbit.

Před týdnem se ještě ne úplně rozvinul první květ a poslední fotky, na kterých už kvete naplno jsou z dnešního dne.

Foto (c) Martin Hetto

http://youtu.be/ysauc8TTBls

Tillandsia ionantha cv. Tall Velvet

Ve druhé polovině listopadu se rozhodla vykvést Tilandsie ionantha Tall Velvet. I když je na okně přitisknutá téměř přímo na sklo a světla tak má jak nejvíc může, nestačilo to k tomu, aby se trochu víc vybarvila. Symbolicky trochu zčervenaly asi tři konce listů. Tall Velvet, přeloženo do češtiny znamená vysoký samet. S tím sametovým povrchem listů je to v našich podmínkách jakž takž. Jsou i mnohem sametovější listy u jiných tilandsií, ale možná v místních podmínkách, kde tento kultivar Tillandsie ionanthy spatřil světlo světa bylo to světlo podstatně větší než u nás. A tak byly i víc sametové listy.

foto (c) Martin Hetto

Ta výška, to odpovídá. Alespoň z mých Tillandsií ionanth je se svými dvaceti centimetry na výšku můj Tall Velvet nejvyšší. Na šířku má těch centimetrů tak deset, možná jedenáct, žádný drobeček to není. O jeho původu jsem moc nezjistil. Oba rodiče tohoto kultivaru jsou ionanthy, zřejmě pěkně urostlé tilandsie.

foto (c) Martin Hetto

Vlastně si pořádně nepamatuji, jak byla velká, když jsem ji před pěti lety koupil.

Malá rozhodně nebyla, možná měla už nějakých sedm, osm centimetrů na výšku. Bylo poznat, že je to odnož a už byla určitě nějaký ten rok stará. Typoval bych tak dva, tři, ale nemám představu, jak rychle v profesionálních pěstírnách mohou tilandsie růst. Určitě jinak než u nás doma.

foto (c) Martin Hetto

Byla také docela pěkně do červena vybarvená, ale to jí časem přešlo. Konečně zelená je také pěkná barva. Některé ionanthy mají snahu kvést každý rok, nebo alespoň každý druhý rok. Tilandsie ionantha Tall Velvet musí nejprve dostát svému jménu a trochu vyrůst do výšky, což nějaký ten rok trvá.

foto (c) Martin Hetto

Když se jí letos v létě na straně, kterou je obrácena k oknu začaly vyvíjet tři odnože, začal jsem pomalu pochybovat, že ta má vůbec pokvete. Ani náznak po nějaké změně barvy, ať jsem si střed její růžice prohlížel sebevíc, žádné známky vyvíjejícího se květenství. Odnože celkem viditelně přirůstaly, přímo úměrně k velikosti jejich mateřské rostliny.

foto (c) Martin Hetto

V listopadu se konečně květenství objevilo. Ty typické fialové trubky. Když naplno vykvetly, byly dva květy takové rozvolněné, to vidíte na fotce. Že by následky kultivace? Spíš následky českého podzimu, který naší exotické zeleni nepřinese tolik slunce a světla, kolik by potřebovala.

foto (c) Martin Hetto

Zítra začíná prosinec, tak se rozloučím jednou upoutávkou od Nory Jones, zpěvačky, kterou poslouchám vždy moc rád.

http://youtu.be/FSyJBqZ9qSE

Echeveria purpusorum

K některým kytkám, které si hodně přejeme nás může přivést šťastná náhoda. Možná by se dalo do slova a do písmene v tomto případě napsat dostavit se ve správný čas na správné místo. Přesně tak jsem se dostal k té své Echeverii purpusorum i když za tím mým tehdejším šťastným dnem se možná skrývá jiný, smutnější příběh.

foto (c) Martin Hetto

Echeverii purpusorum jsem objevil na 111 straně Encyklopedie sukulentů. Líbí se mně číslo 111 a Echeverie purpusorum se mě tam ze všech echeverií, graptopetal a dalších podobných sukulentních rostlin s růžicí sukulentních listů líbila nejvíce. To, že v té době byla jednou z těch obtížně sehnatelných jsem neměl ani tušení. Tak jsem se rozhodl, že si ji určitě někde koupím.

foto (c) Martin Hetto

Rok na to jsem se jel nakupovat sukulenty k jednomu panu pěstiteli. Hned zkraje jsem se na tuto echeverii ptal. Ochotně mi ukázal své krásné sbírkové rostliny, ale na prodej žádnou neměl. Vybíral jsem tedy jiné. Potom jsme v tom jeho skleníku procházeli kolem dvou krabic. Řekl mi, že mu je tu právě zanechala jedna starší pěstitelka, že v ní je její sbírka, o kterou se už nemohla starat. Kdybych si z toho něco vybral, je to levně na prodej.

foto (c) Martin Hetto

Byl to sice trochu zvláštní pocit, dívat se na kytky, které pro někoho dlouho znamenaly radost a nějaký druh naplnění. Byly to pěkné kytky a jak jsem je vyndaval z té krabice, zjistil jsem, že mezi nimi jsou i dva květináče s Echeveriemi purpusorum. Nebudu to prodlužovat, tu menší mi pan pěstitel za symbolickou cenu prodal.

foto (c) Martin Hetto

Nechal jsem si jí v práci na okně, kde měla daleko víc světla než v bytě. Četl jsem o ní, jak se obtížně množí, že nevytváří boční odnože. Zřejmě proto se tehdy tak obtížně sháněla. Dnes je situace lepší, je častěji v nabídce pěstitelů, viděl jsem ji i v květinářství. Ale ty dnešní Echeverie purpusorum jsou trochu jiné. Na listech mají trochu jiný vzor, a připadá mi, že i listy mají malinko jinak tvarované.

Já tu svou považoval za vzácnost, která nebude odnožovat. Jako k vzácnosti jsem se k ní choval. Propustná půda, opatrná zálivka, přes léto v ní bylo pár kapek hnojiva pro sukulenty, V zimě jsem zaléval jen tak symbolicky, opatrně, jednou za čtrnáct dnů.

Dařilo se jí viditelně dobře, zvětšila se a vyrostla a před pár lety poprvé vykvetla. Ten květ mě překvapil. Nevyrůstal někde mezi bočními listy mimo střed, jak jsem to viděl u jiných echeverií, ale přímo ze středu, jak je to u netřesků a agaví. Květy byly pěkné, červenožluté, podobné jako u ostatních echeverií. Přesto, že kvetla už dvakrát, nenapadlo mě ten květ vyfotit.

foto (c) Martin Hetto

Byl jsem zvědav, co bude následovat. A následovalo. Mezi listy staré růžice jakoby rostly dvě nové. Listy té staré růžice uschly a opadávaly, tedy s mou pomocí. Na „kmínku“ byly dvě nové růžice. A na tom kmeni se začaly vyvíjet další dvě malé rostlinky. Potom jedna z těch dvou nových růžicí opět kvetla, opět došlo k novému rozvětvení, z rostliny se stával takový sukulentní stromeček.

foto (c) Martin Hetto

Ovšem když se něco daří, téměř vždy se vyskytne nějaký problém. Tento se jmenoval vlnatka. Jednou jsem jí z této rostliny obíral a nějakou neopatrností jsem z toho kmínku odlomil tu malou, spíše úplně miniaturní růžici. Nebyla o moc větší, než špendlíková hlavička. Bylo mi to líto, toho že tak malá nebude mít šanci na další růst a život. Nakonec jsem ji opatrně zabalil do papíru a odnesl domů. Tam jsem ji dal do malého květináče, jen jsem ji posadil na povrch té země s pískem. Opatrně jsem ji rosil téměř každý den postřikovačem na tilansie. Protože bylo léto, dostatek světla a slunce a i tak miniaturní drobeček měl velkou vůli k životu, po pár týdnech se začala viditelně zvětšovat.

foto (c) Martin Hetto

Po tomto úspěchu jsem opatrně odlomil ještě jednu větší, na kmínku rostoucí odnož, která také brzy zakořenila. Vidíte je vedle sebe. Ta menší, to je ta vyrostlá z té miniatury, tedy už po nějakém roce. Ta větší je od května do října na balkonu, kde ji viditelně svědčí. Ta malá je mezi tilandsiemi, téměř přilepená na sklo, aby si také užila co nejvíce světla.

Na jedné mé amatérské fotce je také jejich mateřská rostlina. Nevím, jestli takto kvetou, rostou a odnožují i ostatní Echeverie purpusorum, nebo jestli ta má je nějaká zvláštnost. Každopádně jsem rád, že se u mě zabydlela a jak to tak vypadá, ještě dlouho se mnou vydrží. Komu ji jednou předám, až se o ni jednou nebudu moc starat, to zatím nevím a neřeším. Doufám, že se někdo najde.

Na závěr bych snad ještě mohl napsat, že jsem vždy přemýšlel, co znamená název této echeverie, která pochází z jihu Mexika, z jeho států Pueblo a Oaxaca. V tomto případě je celý název podle jmen pěstitelů. Echeveria podle španělského botanika Atanasia Echeverria Codoy a purpusorum podle německých bratrů botanika Carla. A. Purpuse a zahradníka Josefa A. Purpuse.

Podzim je ve své pozdní a ne zrovna příjemné fázi, tento týden se téměř neobjevilo slunce. Možná by vám mohla přijít vhod hezká relaxační hudba s bambusovou flétnou.

http://youtu.be/4gztRNNmSqw 

Sedum humifusum

Před pár lety, v době, kdy jsem přicházel na to, že i mezi rozchodníky jsou pěkné kytky jsem někde narazil na fotku trpasličího mexického rozchodníku Sedum humifusum. Ta miniaturní rostlina, která ve svých hustých trsech může připomínat mech se mi nějak usadila v hlavě. I když zásluhou některých pěstitelů a pěstitelek je nabídka mexických rozchodníků na vysoké úrovni, sedum humifusum v ní chybělo.

foto (c) Martin Hetto

Nakonec jsem měl jako už tolikrát při shánění „nesehnatelných“ kytek štěstí a dostal jsem několik výhonků této rostlinky od Radky Matulové. Bylo to po zimě, tedy době, která této světlomilné rostlince zvyklé na podstatně jiný přísun světla nesvědčí. Ty výhonky byly podobné malým tenkým housenkám nebo nějakým chlupatým červům. A tak, když jsem je už zasazené v misce coby nový botanický poklad představoval Martinovi se slovy „to je Sedum humifusum“, dočkal jsem se odpovědi „spíš sedum hnusů“.

foto (c) Martin Hetto

Ty základní kameny mého humifusa jsem dostal začátkem června a rostlina šla hned na balkon, na místo, kam jde dopoledne slunce. Protože z těch několika málo českých a zahraničních článků o Sedu humifusu, které na internetu jsou jsem už věděl, že snese sucho, ale trvalejší mokro by ho mohlo zničit, než pořádně zakořenilo a začalo růst, místo zálivky z kropáče jsem misku s humifusem rosil z rozprašovače vody, tak, jako tilandsie. Možná to byla zbytečná opatrnost, ale nechtěl jsem o takovou vzácnost přijít.

foto (c) Martin Hetto

Zemina, do které jsem tento malý rozchodník zasadil se skládala ze zeminy pro kaktusy a sukulenty, písku, lávy a pemzy. Měla by být dostatečně propustná. Přes léto se Sedum humifusum pěkně rozrostlo, myslím, že pokud je možnost je od jara do podzimu umístit ven, nebo na balkon na místo, kam ve slunných dnech alespoň na nějakou tu hodinu svítí slunce, pěstování je bez problémů.

foto (c) Martin Hetto

Horší je to s přezimováním, tedy alespoň s přezimováním v bytových podmínkách. Sedum humifusum by sice v suchu mělo kratší dobu vydržet i mráz, ale myslím, že mrazy kolem deseti stupňů by už asi nevydrželo. Ideální by bylo přezimovat je na co nejsvětlejším místě, při teplotách kolem pěti, deseti stupňů, téměř na sucho.

foto (c) Martin Hetto

V paneláku tato možnost není a tak je v kumbále v meziposchodí sice přilepené na okně, ale ta teplota je většinou kolem patnácti stupňů, někdy i víc. Světla v naší zimě moc není a tak na jaře, před stěhováním na balkon vypadá Sedum humifisum dost zuboženě. Naštěstí má tuhý kořínek, dalo by se říct, i když ve skutečnosti ty kořínky jsou takové tenounké, téměř průsvitné. Za pár dní na čerstvém vzduchu a ještě když na něj pár dnů svítí slunce, začnou výhonky sílit, rozrůstat se.

foto (c) Martin Hetto

Až je z nich zas porost podobný hustému mechu, který vidíte na Martinových fotkách. Možná díky té zimě, ve které spíš živoří nemá kdy našetřit zásoby energie na kvetení. Výhonky Seda humifusa rozkvétají jediným, za to relativně větším, žlutým kvítkem. U mě zatím tento miniaturní rozchodník nikdy nekvetl. Na internetu (myslím, že i v článku Radky Matulové na Zelených listech) je jeho květ k dohledání. Tu mou rostlinu teď čeká na pár měsíců spíš takové živoření, ale věřím, že opět přežije a dočká se zas lepších časů.

foto (c) Martin Hetto

Protože začíná to pravé nepříjemné listopadové počasí, kdy jdete do práce za tmy, přicházíte z práce za tmy, tedy pokud jste pracující, vybral jsem dnes jednu myslím optimistickou písničku mé oblíbené britské skupiny O.M.D., celým názvem Orchestral Manoeuvres in the Dark z jejich nejnovějšího CD. To už je pěkných pár let, kdy jsem jednou zůstal stát u rádia jak přikovaný a poslouchal jednu jejich písničku. Nevěděl jsem, co je to za skupinu, jak se jmenuje. Pár let potom si ji jednou pískal můj známý a já se dozvěděl, jak se písnička i skupina jmenuje. Maid of Orleans, také přikládám odkaz a ještě pár dalších. Snad vám přijdou vhod.

http://youtu.be/CidCX2gyJ9E

http://youtu.be/FvblnqfOU8c

http://youtu.be/LgR9WXnFEfE

http://youtu.be/aRrzI6JZ-SI

http://youtu.be/dcIs6e2om4M

Hoya nummularioides

V první listopadový den rozkvetla Hoya nummularioides. Nummularioides, to je ale jméno, pomalu jako nějaký jazykolam. Jak jsem se dočetl, znamená malou minci. Listy této voskovky jsou sice malé, pevné, ale tvarem se od pravidelného kruhu mince trochu liší. Ty největší, jak jsem naměřil, dosahují délky čtyř centimetrů a šířky tří, většinou jsou menší.

foto (c) Martin Hetto

Hoya nummularioides pochází ze severního Thajska, někdy je uváděn ještě Laos, Kambodža a Vietnam. Tato Hoya se prý vyskytuje nejméně v sedmi různých klonech. Jeden thajský obchod ji nabízí ve čtyřech různých variantách lišící se zbarvením středu jinak bílého květu. Ten střed je buď světle růžový, nebo v tmavším odstínu stejné barvy. Další má střed žlutý a poslední, novinka o pět dolarů dražší než ostatní tři má střed a tudíž celý květ bílý.

foto (c) Martin Hetto

Tato Hoya je z mé první tuzemské objednávky těchto rostlin, tedy z doby kdy se probouzelo mé nadšení pro ně. Hoyu nummularioides jsem si ani neobjednal, dostal jsem ji s tou první objednávkou jako dárek. Zřejmě mě jí pan Hojný vybral proto, že jsem se ho ptal na malé voskovky, které nezaberou příliš prostoru.

foto (c) Martin Hetto

Zajímavé na tom je, že pár dnů, než přišel balík s očekávanými voskovkami se mi zdál sen, ve kterém jsem vyndaval právě došlé kytky z krabice a mezi nimi i dárek, právě Hoyu nummularioides. Už z tohoto důvodu mám k této kytce takový dost blízký vztah, když u mě byla dřív ve snu než ve skutečnosti.

foto (c) Martin Hetto

Hoya nummularioides neroste zas tak moc rychle (proto si ji jako dárek mohu ještě více oceňovat),

alespoň ta má začíná přirůstat o dost déle, než ty ostatní, někdy až začátkem léta. Větvička se prodlouží o nějaký ten centimetr a nějaký ten list. A někdy na konci léta, nebo začátkem podzimu se začínají vyvíjet květy. Poprvé rozkvetla před dvěma lety, myslím, že jedním květem. V loňském roce se květenstvích vyvinulo hodně. Jenže ještě před rozkvětem přišlo stěhování. Tilandsiím, které se chystaly do květu to nevadilo, květenství se vyvíjela dál. Ale Hoya nummularioides zareagovala po svém, všechna květenství v jakémkoli stupni vývoje, menší i ta, která vypadala, že už každým dnem rozkvetou opadala.

foto (c) Martin Hetto

Letošní rok byl sice na sluneční svit a světlo bohatý. Možná ho ve starém bytě díky umístění víc na jih bylo víc, možná některým kytkám stejně jako lidem vyhovuje víc cihlový byt víc než panelový. Prostě těch květenství moc není, myslím, že tak pět, šest, jestli vyrostou i ta malá.

foto (c) Martin Hetto

Na některých fotkách na internetu je Hoya nummularioides květy přímo obsypaná, vzhledem k tomu, jak voní jeden relativně velmi malý květ, může to být pro někoho vůně až moc. Vůně ale není nepříjemná. Nummularioides by měla být poměrně snadno rostoucí voskovka. Nemá snahu se sama někde ovíjet, její větve jsou takové tužší, možná, když za pár let bude větší , bude potřebovat nějakou oporu. Má ráda světlo, teplo, jaké je v bytech jí zřejmě vyhovuje. Hezká malá voskovka, která i když nekvete může potěšit pěknými listy.

foto (c) Martin Hetto

Fotky, které jsou u dnešního příspěvku dělí od sebe dva roky a pár dnů. Doba mezi prvníma druhým kvetením. Protože při tom druhém byly horší světelné podmínky, listy mají jiný odstín. Fotky květu jsou z prvního kvetení a můžete na nich dobře vidět, jak opravdu malý květ tato voskovka má.

Dnešní hudební odkaz je na australského domorodého, od narození slepého zpěváka Gurrumula.

Celým jménem Geoffrey Gurrumul Yunupingu. Přes svůj handicap díky svému talentu a nezaměnitelnému hlasu žije jistě zajímavý a bohatý život.

http://youtu.be/k23gGkSpQJM

http://youtu.be/WhgDqY7_RGs

http://youtu.be/hXDJneVbEC8

http://youtu.be/MKC-Jd7KN64