Tillandsia caput-medusae

Hlava Medusy, tak by se dalo přeložit jméno této tilandsie. Kdo na Medusu, postavu ze starořeckých bájí pohlédl, zkameněl. Místo vlasů měla hady, jistě to znáte z filmu "Souboj titánů". Tilandsie, jejíž jméno na zmíněnou bájnou postavu odkazuje její hlavu připomíná opravdu velmi vzdáleně. Není strašná, ani odpudivá, naopak je sympaticky zvláštní, originální a exotická.

Tillandsia caput-medusae, foto (c) Martin Hetto

Tak působila už před více než dvaceti lety, kdy jsem si ji spolu s Tilandsií ionanthou, coby své první tilandsie, přinesl domů. No, za těch dvacet let se dost změnilo. Ono dvacetileté soužití pravděpodobně vždy něco mění, byť jde o vztah s kytkou. Po těch dvaceti létech vám i ta nejexotičtější rostlina bude připadat naprosto normální. Také je to jistě i tím, že před dvaceti lety zas tak moc exotických rostlin v obchodech nebylo a možnost shánět rostliny na internetu před dvaceti lety byla ještě nulová.

Tillandsia caput-medusae, foto (c) Martin Hetto

V té době, kdy jsem ještě komolil slovo tilandsie. Ani jsem si nedovedl představit, kolik tilandsií je a jak rozmanitého vzhledu mohou být. Tehdejší Tilandsie ionantha se se mnou po pár letech jednou v zimě rozloučila, caput-medusae kupodivu, vlastně to považuji tak trochu za zázrak, přežila do dnešních dnů. Tedy přesněji její následující generace, už ani nevím, jaká v pořadí. Pátá? Nebo už šestá? Před těmi dvaceti lety by mě také nenapadlo, jak moc mě během následujících let tilandsie okouzlí a prakticky se stanou součástí mého života. Ale zpět ke zmíněné „hlavě medusy“.

Tillandsia caput-medusae, foto (c) Martin Hetto

Jedinou informaci, kterou jsem při její koupi v květinářství obdržel bylo, že ji mám občas orosit. Někde jsem vyštrachal nějakou sklenici s rozprašovačem a tilandsii jsem třeba i několikrát denně rosil. Byla nová, neokoukaná a tak musela vydržet i zvýšený zájem, který se projevoval právě tou častou zálivkou. I to přežila. Tehdy se ke mně ještě žádný návod, jak pěstovat tilandsie nedostal, nebyla ani kniha tilandsiím věnovaná.

Tillandsia caput-medusae, foto (c) Martin Hetto

Když se se mnou rozloučila ionantha a zbyla jen caput-medusae, která také nevypadala úplně spokojeně, rozhodl jsem se, že jí zkusím zasadit do země. Viděl jsem, že má kořeny, tak mně to přišlo i logické. Nevěděl jsem, že nejpodstatnější funkcí jejích kořenů je přidržovat se podkladu, v jejím případě kmene, nebo větve, ne kusu kamenu, ke kterému byla přilepená. Vlastně na to zasazení došlo právě kvůli odlepení od toho kamene.

Tillandsia caput-medusae, foto (c) Martin Hetto

Méně jsem rosil, o to víc jsem zaléval. Po několika týdnech začaly hnít spodní listy u země. Tilandsie caput- medusae byla ze země vytažena a zavěšena na šňůru od rolety. Dnes už rolety nejsou, nahradily je žaluzie. Tam se vzpamatovala. Potom se ale nějak nemohl prodrat poslední list, rostoucí z jejího středu a já ve snaze mu pomoci jsem zlomil málem celý její střed. Naštěstí přežila i to a vydržela až do chvíle, kdy jsem zakoupil knihu o tilandsiích a dopracoval se mírné gramotnosti, co se jejich pěstování týká.

Tillandsia caput-medusae, foto (c) Martin Hetto

Ve třech prvních generacích nahradila vždy jediná odnož odkvetlou rostlinu, potom se odnoží urodilo víc a dnešní trs vidíte na fotce. Podle toho, co jste si právě přečetli vám musí být jasné, že tato tilandsie opravdu hodně vydrží. Neberte to jako návod, ale jako odstrašující příklad. Caput-medusae se nachází na území států Guatemaly, Hondurasu, Kostariky, Mexika a Salvadoru. Na stromech roste ve velkých trsech. Možná i díky velkému území, na kterém se vyskytuje se její rostliny liší ve velikosti. Ta by se podle knihy měla lišit výškou rostliny mezi 15 až 40cm. Ta moje bohudík patří k těm menším.