Trochu delší odmlka, než jsem původně plánoval

Původně jsem nepředpokládal, že bude mezera v psaní příspěvků o tilandsiích tak dlouhá. Myslel jsem tak týden, čtrnáct dnů. Ale myslet znamená ..., konec úsloví je vám jistě znám. Tilandsie a jiné rostliny které by stály za zaznamenání a vyfocení ještě nedošly, ještě nepřestaly kvést, byť nastal podzim a začátek zimy. Postihlo nás něco, co se občas stává a co není příjemné (většinou) ani pro nás, ani pro naše rostliny. Stěhování. 

Majitel bytu kde jsme byli v pronájmu se rozhodl byt prodat. Byl nám přednostně nabídnut. V tom bytě se dobře dařilo kytkám, to byla pro mě jeho největší přednost. Starý cihlový byt se silnými stěnami, okna se širokými parapety, v mém pokoji francouzské okno téměř přes celou stěnu, taktéž s řádně širokým parapetem, na kterém se poskládalo kytek. Na druhou stranu ten byt byl přímo v ulici kde celý den jezdila a parkovala auta, přímo na proti popelnice na tříděný odpad, takže mě kolikrát budil třískot rozbíjejícího se skla. Rozjaření lidé odcházející z hospody. Všechna okna byla umístěna na západ. Dost světla a odpoledního slunce pro kytky, ale v létě až moc horka pro nás. V bytě bylo vše původní, téměř šedesát let staré, v průběhu sedmi let, kdy jsme tam bydleli měnili jen stará okna za plastová. Cena byla dost vysoká vzhledem k tomu,kolik by bylo zapotřebí do jeho úprav investovat.

Nebudu to už více rozepisovat. Koupili jsme jiný byt ve čtvrti, kterou mám moc rád, kde je kousek do přírody a z vyššího patra je i pěkný pohled na město. Je to panelák a nově vyměněná plastová okna jsou samozřejmě bez parapetů. Byt je zateplený a tak i když téměř netopíme, i tak je tu 21, 22 stupňů. Martin mi ke každému oknu vyrobil stojany s policemi na tilandsie a ve spodu se silnějším prknem, na květníky. Po špatných zkušenostech s mou kytkovou roztahovačností, kdy ani ve svém pokoji nemohl pořádně otevřít polovinu okna, aniž by předtím nemusel uklidit z parapetu podmisku z truhlíku (pro snadnější přenášení) plnou malých květníků se sukulenty a několik květníků sólo, které se na ni už nevešli, si dal za podmínku, že vždy jedna část okna v novém bytě bude volná a k větrání použitelná.

A to bych měl ještě pro pobavení případných čtenářů popsat, jaké manévry jsem každý večer a každé ráno v období největších veder prováděl já, když jsem si chtěl v tom dnes již bývalém pokoji nechat na noc otevřené dveře francouzského okna. Tak tedy nejprve sundat a přenést do kuchyně pár před oknem visících tilandsií. Potom dát stranou dvě řady kytek před parapetem a nakonec ještě odklidit kytky na parapetu. A

ráno zpět aby nepřišly o svou denní dávku světla. Chápu, že si můžete myslet něco o tom, že bych patřil do blázince, nebo že nemám pořádné starosti ...

No, ze stěhování jsem měl opravdu strach, zvlášť z toho, jak přestěhuji ta kvanta kytek. Díky praktickému Martinovi se vše přestěhovalo. Tilandsie se mi podařilo naskládat na jejich nová místa. Většinu sukulentů na ty nejspodnější police a ostatní s dalšími kytkami co nejblíž k oknům. Dvě okna jsou na východ, jedno na západ. To na západ mně připadá nejsvětlejší a tak na něm skončily ty nejvíce oblíbené tilandsie. Jenže několik let postupně tvořená skládanka, kde každá kytka měla své osvědčené místo ve starém bytě se najednou rozpadla. Možná, že na tom okně, které teď považuji za nejlepší bude v létě až moc velké horko. Bude to chtít víc času, než se vše zas nějak ustálí. Každopádně mi v současné době rosení kytek a péče o ně zabírá daleko víc času než dřív.

Jak sukulenty v paneláku přečkají zimu, to se ukáže za nějaký ten měsíc. Některé se pravděpodobně rozloučí. Tilandsie sice protekčně obsadily nejlepší místa, ale na některých je patrné, že se na nich změna začíná podepisovat. Možná i období kolem stěhování a brzy po něm, kdy některé byly pár týdnů dál od okna. Odnesla to nejvíc tilandsie usneioides, tedy dvě její větší formy. Měl jsem je ve třech velkých, krásných,bohatých, víc jak metr dlouhých trsech zavěšených ve starém bytě místo záclon na oknech.
V novém bytě byly nějaký týden pověšené dál od okna a jsem rád, že jsem na poslední chvíli zachránil pár cancourků, snad základu pro trsy příští. Také jsem měl možnost si uvědomit (znovu si připomenout), co je při pěstování tilandsií a jiných zelených oblíbenců v bytě nejdůležitější. Ale o tom až v dalším článku.