Tilandsie bryoides
je určitě jedním z nejperspektivnějších adeptů v soutěži
o nejmenší tilandsii. Už jeho název, který znamená mechu
podobný o něm něco napovídá. Konkrétně by měl být podobný
mechu Bryum, jehož zřejmě nejznámějším a kosmopolitně
rozšířeným zástupcem je Bryum argeneum- Prutník stříbrný, se
kterým se můžeme často potkat i v našich lesích. Takových
polštářů, jaké zmiňovaný mech v přírodě udělá se u
Tilandsie bryoides při pěstování v bytě hned tak nedočkáte.
Roste velmi, velmi
pomalu, což především ocení příznivci miniatur, rarit a
pěstitelé, kteří opravdu moc místa nazbyt nemají. Jak vyrostla
za čtyři roky můžete posoudit z fotek, mezi prvním a
současným focením utekla právě taková doba. Mezi tím tilandsie
stačila dvakrát kvést, ale musím přiznat, že alespoň u této
mé konkrétní tilandsie jsem téměř žádné květy neviděl.
Něco miniaturního a světlejšího jsem na konci výhonků sice
zpozoroval, čekal jsem, že se z toho nějaký viditelný
kvítek vyklube. To, že šlo opravdu o kvetení mi až za nějaký
měsíc potvrdily vyrůstající tobolky. Nějaké z miniaturních
ochmýřených semen uvízlo i na klacíku, na kterém je Tilandsie
bryoides přirostlá. Po dvou letech je asi tak dva až tři
milimetry dlouhá, na zvětšené fotografii se tak malá nezdá.
Z toho usuzuji,
že když jsem ji před pěti lety na výstavě tilandsií koupil,
měla už pár let života za sebou. Její tehdy nevětvené výhonky,
nebo proutky, když už má být podobná mechu prutníku měli tak
něco mezi jedním až dvěma centimetry na délku, jejich průměr
bych odhadl na to samé v milimetrech. Výhonky se po odkvětu
„rozvětvily“, správně by mělo být stará tilandsie
vícenásobně odnožila. Ze středu rostliny stále vyrůstají nové
odnože, tilandsie má tak trochu podobu zelené polokoule o průměru
dnes kolem šesti centimetrů.
Na internetu jsem se
dozvěděl, že Tilandsie bryoides žije jako epifyt na stromech a
kaktusech. Domovem jsou jí údolí a svahy And v Bolívii a
Argentině v dost značném výškovém rozpětí, od 800 až po
2600m nad mořem.
V bytě ji mám
umístěnou na okně, myslím že dostatek světla ji dělá dobře,
jako každé tylandsii. Vzhledem k tomu, jak je malá a příliš
sukulentním dojmem nepůsobí, ji přílišným suchem netrápím.
Rosím ji třikrát týdně a v létě klidně každý den. Ona
za to pomalu, ale jistě přirůstá.
Žádné komentáře:
Okomentovat