V posledních
týdnech v sobotu a v neděli otravuji Martina s tím,
aby mi dal nový článek s jeho fotkami na tyto stránky. Jsou
našim společným dílkem, bez jeho jak to tak nejlépe nazvat
technické podpory by nikdy nevznikly. Také mé kytky vděčí
Martinovy za jejich regály, které pro ně sám navrch a vyrobil.
Na druhou stranu
každodenní starost o kytky je už na mně. V dobách, kdy ji
bylo podstatně méně to byla taková krátkodobá, nárazová
činnost, když už na kytkách bylo viditelné, že potřebují
zalít. S příchodem tilandsií ve větším množství a potom
v ještě větším už to chtělo nějakou pravidelnost.
Tilandsie mi nějak víc než ostatní kytky, které mám také rád
přirostly k srdci a tak jsem chtěl, aby se měli co nejlépe,
aby měli v rámci těch bytem omezených možností co
nejvhodnější podmínky.
Giardini
La Mortella, Ischia
Každé ráno, dřív
než ve všední den odejdu do práce si postupně odnáším
tilandsie z jednoho okna do koupelny, kde je pořádně ze všech
stran rosím. To mi připomnělo, jak jsem se právě dnes trápil
s rozprašovačem, ze kterého vytékalo víc vody všude kolem,
než kolik jich v podobě drobných kapek dopadalo na tilandsie.
Sehnat dobrý a levný rozprašovač, který vydrží víc než pár
týdnů je někdy problém. Před pár lety měla takové IKEA, ale
už delší čas jsem je tam neviděl. Rozprašovač je pro všechny
pěstitele tilandsií velmi důležitou pomůckou, ale zpět k těm
rituálům. Tedy každý den ráno, nejen v ty všední dny
začínám půllitrem zeleného čaje a tilandsiemi. Za těch pár
let je to tak zažité, že když jsem na dovolené, nebo mimo domov,
mám ráno silný pocit, že mi chybí něco pro můj život docela
důležitého. Při tom rosení držím tilandsie postupně v ruce
(občas se při mé šikovnosti stane nehoda, vypadne mi z ruky,
zlomí se nějaký ten list, tady je snad výhoda pro ty šikovné,
co mají tilandsie upevněné napevno na nějaké větvi, nic jim
nepadá a neláme se) pozorně je prohlédnu, vidím, co je nebo není
nového. Tem dotek a tou blízkost je možná jednou z těch
ingrediencí, proč se mně staly tilandsie bližší, než ostatní
rostliny. I tím ranním rituálem, který by byl zřejmě
příjemnější, kdyby těch kytek nebylo tolik.
Giardini La Mortella, Ischia
Ale to už jsme u
zájmů, které náš život činí pestřejším, smysluplnějším,
radostnějším. Někdy mohou přejít až v mírnou, nebo větší
závislost. Na druhou stranu myslím, že pěstování rostlin je
velmi pěkný zájem. Jsou jiné mnohem dražší, náročnější a
nebezpečnější.
Tím se tak nějak
oklikou dostávám ještě k jedné věci. Tento týden jsem se
coby čtenář podíval na naše stránky. Myslím tím mé jako
pisatele a pěstitele a „zeleného blázna“ a Martina, téměř
výhradního fotografa ještě k tomu zajišťujícího chod
stránek. Při vkládání článků se sice vidím číslo,
udávající počet návštěv, může mě potěšit i návštěva
z nějaké daleké, nebo exotické lokality. Ale až teď jsem
si všiml i několika komentářů, za které děkuji a na něž i se
zpožděním reaguji.
Giardini La Mortella, Ischia
Paní Evě E. přeji,
aby ji tilandsie rostli jen k radosti, to ostatně všem, kteří
je pěstují. Díky za typ, jak upravovat vodu, ale myslím, že při
množství, které ji na tilandsie spotřebuji, by to bylo dost
náročné. Musí se spokojit s tou převařenou, a stejně jako
já i se životem v paneláku.
Prohlédl jsem si i
fotky tilandsií a rostlin pana Václava B.. Máte je moc pěkné,
myslím, že se musí líbit i Vaší paní. A pokud Vám vyčítá,
že se jim věnujete až moc, měla by si uvědomit, jak je vše
relativní. Někdo má koníček, že leze po skalách, nebo se
potápí se žraloky. To už bych chápal, že se jeho protějšku
nemusí líbit. V každém případě máte výhodu, myslím že
i paní Eva, že máte zahradu, kde mohou tilandsie od jara až do
podzimu vegetovat bez větší péče o ně. A pokud je přece jen
sucho, dají se postříkat všechny pohromadě, bez starosti, že
polijete, co nemáte. A jak takové vyletnění udělá kytkám
dobře, to si dovedu představit. Stačí pár sukulentů, které mám
v bytě u rodičů. V květnu dávám po zimě přichcíplé
rostliny na balkon. V září, někdy i začátkem října,
před tím, než je dám zpět do bytu jsou to krásné kytky. Přes
zimu zas živoří…To je koloběh kytek v panelákových
podmínkách.
Giardini Ravino, Ischia
Tím nechci v žádném
případě vzbudit dojem, že tilandsie jsou pro pěstování
v paneláku nevhodné a diskriminovat nás bezzemky ještě
ochuzením o pěstování exotických rostlin, které naopak mohou i
z takového bytu udělat zajímavé místo. Jen musí správně
odhadnout možnosti pěstovaných rostlin a také možnosti své.
Než se dnes
rozloučím, chtěl bych poděkovat všem návštěvníkům našich
stránek za jejich návštěvu. Za ty náhodné a především, za
ty opakované. Tak ať se nám i našim kytkám daří a ať se
konečně dočkáme pořádného jara, slunce a tepla.
Giardini Ravino, Ischia
