Přesně už si
nepamatuji, jak dlouho Tilandsii ixioides mám. Sedm let určitě. Za
tu dobu se z jedné tilandsie velmi přijatelné velikosti stal
pořádný trs, který zabírá docela dost místa. A zabírat bude i
dál, protože za těch pár let se tato tilandsie velmi osvědčila.
Je to asi takový
typ tilandsie, který jsem dřív považoval za ideál. Pěkně
rostoucí růžice tuhých listů. Vždy, když ten trs beru při
rosení do ruky a cítím ty tvrdé a ostré špičky listů, napadne
mě často, že do podobného trsu bych někde v přírodě
spadnout nechtěl. Asi to má nějakou souvislost na dobu, kdy jsem
se jako malý kluk prodíral různým píchajícím křovím.
Tilandsie, ani žádné tuholisté bromélie u nás nerostou, je to
jenom taková trochu ulítlá představa, ale možná vám ixioides
trochu přiblíží.
Pokud by chtěl
někdo přece jen vidět Tilandsii ixioides v přírodě, musel
by se za ním vydat do zemí Jižní Ameriky, do Argentiny, Bolívie,
Paraguaye, Uruguaye . Ve výšce nad dva tisíce metrů tam roste na
tamějších, také jistě zajímavých stromech.
Ixioides má povrch
listů hustě pokrytý šupinkami, díky kterým má pěknou barvu-
vidíte na fotografiích. Už podle ní se jedná o tilandsii
světlomilnou. Na okně ji mám v první řadě. Vždy jsem ji
rosil tak třikrát týdně, v létě i častěji. Teď se to
snažím omezit, aby už tak velký trs ještě rychleji nepřirůstal
(dnes má celý trs dost kompaktně rostlý přibližně rozměry
40cm délka, 30cm šířka, 23 cm výška) a příliš bohatě
neodnožoval. Minimum v její zálivce je pro mě dvakrát
týdně.
Květ Tilandsie
ixioides je také velmi pěkný. Z delšího, převislého
klasu který má takový hezký, téměř stříbrný odstín
vykvétají jasně žluté květy. Vykvétají postupně, tak týden,
dva jsou docela výraznou ozdobou této tilandsie. V posledních
letech, kdy je v trsu víc rostlin kvetla každý rok.
Myslím, že
Tilandsie ixioides určitě patří k rostlinám, které přiměřenou
péči, kterou jim věnujeme odvděčí dobrým růstem i květem.
Žádné komentáře:
Okomentovat