Letošní zima je
dlouhá, slunce se na obloze často neukazuje. Vždy, když se se
mnou nějaká tilandsie rozhodla rozloučit, bylo to v zimním
období. Ona je zima někdy otravná i pro nás, na tož pro naše
exotické spolubydlící, jejichž předchozí generace pochází
z míst, kde je v tuto dobu více tepla a hlavně světla.
Tou poslední, která
letošní zimu nepřežila je Tllandsia sucrei.
Patřila k mým
nejoblíbenějším, taková malá, velmi hezky kvetoucí tilandsie,
jedna ze sedmi CITESových. Těch pár dnešních řádků bude
tak napsáno symbolickým rozloučením se s ní a příležitostí
ukázat vám ji na několika fotkách.
Tilandsie sucrei
pochází z Brazílie, z nižších nadmořských výšek
do 500m.n.m.. Už na první pohled působila dost křehce, jestli je
to ten pravý výraz v popisu tilandsií. O to větší z ní
byla radost, když začala přirůstat a po roce i poprvé vykvetla.
Po odkvětu přirostlo pár nových odnoží, které po dvou letech
opět vykvetly. Potom už z ní byl celý trs z menších
potomků, mezi kterými se vyjímala jedna podstatně větší odnož.
Po přestěhování
dostala sucrei místo na nejsvětlejším okně, ale během listopadu
a prosince začala viditelně chřadnout. To už ty malé odnože
odcházely. Oddělil jsem tu největší, ale i ta, jako by už
neměla chuť k životu.
V knize
Pěstujeme tilandsie je stať o této tilandsii zakončena větou:
Někdy bez zjevných příčin podléhají hnilobám. Nevím, jestli
i se to stalo i té mé, nebo jestli je příčina jiná. Možná víc
nepříznivých okolností najednou. Málo světla, byť převařená,
stále jen voda z vodovodu, sušší vzduch v paneláku.
Možná mají některé z těch malých, zelených bytostí víc
než jiné v sobě zakódováno prostředí, v němž
generace jejich předků tisíciletí žila. Světlo a čerstvý
vzduch, paprsky slunce pronikající přes větve stromů,vítr, nebo
jen slabý vánek. Déšť a mlha, energie lesa, nebo jiného místa.
Když se dlouhodobě nedočkají podobných podmínek, po čase
začnou chřadnout a odcházet.
Nemám takové
znalosti, abych to mohl posoudit. I když mě ztráta této rostliny
mrzela, jsem na druhou stranu rád, že mě dělala radost víc než
pět let. Člověk může být vděčný za každé hezké setkání,
byť „jen“ s rostlinou.
Pane Kopecky, destovka je destovka, vim to i ze zahradky. Co zalevam vodou z okapu, to vypada mnohem lip, nez na co jde voda ze studne. Skoda ze nebydlite pobliz, mohl byste si brat u nas. Ale napadlo mne, ze v ramci zdrave vyzivy jsem kdysi prisla na clanek nejakeho brnaka, tam pry maji hnusnou vodu. Ten si daval vodu v petkach vymrznout a tvrdil, ze ty sole pomaleji mrznou, takze po nejake dobe je v lahvi cista voda zmrzla a solny roztok jeste tekuty. Ten se vyleje a zbytek se necha roztat a mate odsolenou. Pry je vyborna na caj tak co by nebyla na kytky. Na strese panelaku by nesla nejak chytat destovka? V zime jsem si delala ze snehu.
OdpovědětVymazatObjednala jsem si T.sucrei a ted trnu, co s ni. Ale je krasna. Zdravim, Eva Egertova