Tilandsie tectorum
se mně líbila už pár let před tím, než jsem si ji přivezl
z jedné výstavy tilandsií. Měl jsem obavy, že to není
právě ideální tilandsie pro pěstování v bytě. Na té
výstavě byla ale jednou z nejhezčích nabízených a tak jsem
to risknul.
Proč jsem se jí
obával? Asi pro to, co je její největší předností. Díky
většímu množství výrazných a odstávajících šupinek je
povrch jejích tenkých listů ještě bělejší a chlupatější
než u jiných „stříbrných“ tilandsií, listy téměř
připomínají ptačí prachové peří a to ji činí mimořádně
atraktivní a nepřehlédnutelnou. Ten bílý povrch listů má svůj
účel. Chrání rostlinu rostoucí na skalách před sluncem a
ultrafialovým zářením. Jenže i převařená voda z vodovodu
obsahuje nějaké to množství minerálních solí a vápníku,
které se na rosených listech více či méně usazují. Na
některých tilandsiích výrazněji než na jiných a já měl
obavy, že to ty šupinky Tilandsie tectorum nějak slepí, a
rostlina se udusí a neschopná vstřebávat vodu uschne. Taká jsem
se obával, zda ji při svém zvyku tilandsiím dopřávat relativně
hojnou zálivku neumořím a neuhnije.
S tou vodou
z vodovodu ty obavy byly na místě. Naštěstí jen tak trochu.
Ty soli z vody se tak nějak vysrážejí až na konci listů,
konce listů tedy nevypadají úplně nejlépe, naštěstí je to jen
pár posledních milimetrů na poměrně dlouhém listu. Ale i
s tímto handicapem vypadá tectorum hodně dobře. Osvědčilo
se i stejně časté rosení, jako u ostatních tilandsií. V zimě
dvakrát týdně, v létě třikrát. V posledních týdnech
ji rosím častěji. Začátkem prosince se tilandsie rozhodla
vykvést.
Květenství se vyvíjelo poměrně rychle, první květy
se ukázaly minulý týden. Přesto, že bylo málo světla a slunce,
květenství se aspoň relativně vybarvilo, při větším světle a
slunci by to bylo jistě výrazněji zbarvené. Myslím, že tak po
čtyřech společně prožitých létech, jak dlouho rostla před
tím, no jistě také pěkných pár let. Dnes se průměr její
růžice pomalu blíží třiceti centimetrům, když jsem si ji
přinesl, byla tak poloviční. Na okně je v první řadě, aby
měla co nejvíce světla a ranního slunce.
Její zajímavé
květenství je trs patnácti menších klásků růžové barvy na
delším stonku, z nichž vyrůstají malé, světlé,
modrofialové květy. Barvy levandulové, jak jsem se dočetl. Ty moc
dlouhou trvanlivost nemají, je jich ale víc a vykvétají postupně,
nějaký čas určitě vydrží.
Jednotlivé klásky
jsou dlouhé většinou mezi 2,5-3cm, průměr celého květenství
má necelých 6cm. Na fotkách vidíte první květ a potom
květenství po osmi dnech od rozkvětu toho prvního. Protože se v
týdnu ukázalo slunce, klásky se ještě trochu víc vybarvily.
Odkvétající kvítky ztmavly do bordového odstínu.
Ještě k názvu-
tectorum. Ten se vyskytuje u více rostlin, například Semprevivum
tectorum (netřesk střešní) nebo Bromus tectorum (sveřep
střešní-tráva z čeledi lipnicovitých). Tak tedy tilandsie
střešní, prý je v Peru a Ekvádoru pěstována na střechách.
V uvedených státech roste na skalách ve výšce do 2700m.n.m.
Forem, nebo variet
je víc, liší se velikostí, některé z nich mají výrazně
prodloužený stonek. Některé menší formy rostou i jako epifyty
na stromech.
Žádné komentáře:
Okomentovat