Deuterocohnia
brevifolia se ještě před několika lety jmenovala Abromeitiella
(podle německého botanika Johannesa Abromeitiella) a jak je uváděno
v Encyklopedii sukulentů, patřila to tříčlenného rodu.
Nevím, jestli už tehdy existoval rod Deuterocohnia, který dnes i
s příslušníky bývalého rodu Abromeitiella zahrnuje rostlin
dvanáct. Jsou mezi nimi jak malé rostliny jako ta, o které se dnes
chci zmínit, tak i větší, výrazněji kvetoucí rostliny,
připomínající spíše Hechtie, nebo Dyckie. Abych nezapomněl,
všechny jmenované patří k čeledi broméliovitých, do
které patří i tilandsie.
Deuterocohnia
brevifolia patří k těm nejmenším příslušníkům
broméliovitých, tedy její jednotlivé rostlinky. Průměr
dospělých jednotlivých růžic té mé rostliny je tak maximálně
2-2.5cm. Protože ale relativně rychle odnožují, mohou vytvořit
pořádné trsy i víc než metr v průměru. Tedy nevím jak
v našich podmínkách, myslím, že za nějaké desetiletí
bychom se také dočkali. Snáz by jste měli možnost takové trsy
vidět v jejich domovině, ve vysokohorských polohách And
v Bolívii a severní Argentině.
Vzpomínám si, jak
jsem před pár lety poprvé uviděl rostliny Deuterocohnie
brevifolie v jednom přízemním okně jedné pěstitelky
sukulentů. A v témže roce nebo o rok později byla na prodej
na výstavě kaktusů. Byl to přesně ten případ, kdy rostlina
padne do oka a při jejím výběru nezaváháte ani na chvilku. Tehdejší čtyři
rostlinky jsem přesadil do trochu většího květníku, ve kterém
jsou po těch šesti letech dodnes, i když jak můžete vidět
z fotek, jejich množství už je poněkud větší.
Deuterocohnia má poněkud svérázný způsob rozmnožování, nebo
chcete-li, odnožování, rozrůstání.
Každý rok se
jednotlivé růžice rostliny rozdělí na několik nových, další
rok se vše opakuje. Za pár let je z jedné, nebo několika
málo rostlin zelený polštář, který tak jen vypadá. Je docela
tuhý a pichlavý, spíš by se o něj někdo mohl popíchat, nebo
odřít. Deuterocohnia brevifolia kvete jednoduchým zeleným květem,
takovou tou „trubkou“, tvarem podobnou květu, jako má například
tilandsie ionantha, jenže kratším. Mě za celou tu dobu nekvetla
ani jednou.
Možná to bude
podmínkami, které jsou v bytě asi podstatně jiné, než
v horských polohách tam, odkud pochází. Květy ale nejsou
asi tím hlavním, proč tuto podle mě krásnou miniaturu pěstovat.
A jak ji pěstovat? Mohu mluvit, tedy psát jen za sebe. Mám ji
na okně s tilandsiemi a vždy když je rosím, vezmu i květináč
se zmíněnou kytkou a pořádně postříkám i její trs, až voda
proteče mezi jednotlivými rostlinkami na zem v květníku. Zem
je ta pro sukulety, co je běžně k dostání v obchodech. Snažím
se tak napodobit mlhu, kterou si v horách jistě v dostatečné
míře užije. Zdá se mi, že na listech rostliny jsou také takové
„šupinky“, kterými by možná Deuterocohnia mohla vstřebávat
vlhkost podobně jako tilandsie. Možná to tak není, ale kytce se
viditelně daří. V minulém cihlovém bytě přezimovala vždy
na parapetu okna, kde mohlo být tak kolem deseti stupňů, teď
v paneláku je teplota jistě vyšší, tak kolem dvaceti. Někde
na internetu jsem četl, že by měla snášet mráz kolem tří pod
nulou, osobně bych to nezkoušel.
Také jsem četl, že
ji někdo považuje za kytku se zimním růstem, že ji zalévá
v tomto období, od jara do podzimu ji poskytuje udržovací
zálivku. Logiku to má, je z obrácené strany zeměkoule, kde
mají léto v naší zimě- proto část tilandsií právě
v zimě kvete. Mně se ale zdá, že roste celý rok a tak ji
tím svým způsobem zalévám tak dvakrát, třikrát týdně celý
rok. To, že se ji snažím poskytnout co nejvíc světla je
samozřejmé.
Deterocohnia
brevifolia se dělí na D.b.ssp brevifolia a na D.b.ssp chlorantha.
Brevifolia znamená krátkolistá, to jsou obě, chlorantha
zelenokvětá. To by měly být také obě. Jejich listy se liší
množstvým miniaturních „ostnů“, těch má chlorantha, víc.
Myslím, že ta má je podle toho právě ssp chlorantha.
Musím se přiznat,
že jméno Deuterocohnia se mi pro tak sympatickou rostlinu moc pěkné
nezdá. Hezčí byla ta Abromeitiella, v tom slyším trochu ty
bromélie. No, na jméně nezáleží, to je důležité nejvíc pro
to, abychom věděli, jak se jmenují kytky, které se nám líbí a
které třeba sháníme. Trochu se divím, že tuto krásnou, vděčnou
a nenáročnou rostlinu nenabízejí květinářství. Spíš se s ní
setkáte na prodejních výstavách kaktusů a sukulentů. Myslím,
že jsem ji viděl i v nabídce na internetu. Větší reklamu
by si jistě zasloužila, proto jsem napsal i tento článek.
Žádné komentáře:
Okomentovat