Od té doby, kdy má
okna začaly zaplňovat tilandsie, začínám vždy na začátku
jara, někdy už koncem zimy přemýšlet o tom, která z toho
početného množství ještě chybí k mé spokojenosti a
štěstí. Letos došlo na dvě tilandsie, z nichž jedna má
zvláštní jméno: „Narthecoides“.
Jistě by to mohlo
vyvolávat asociace s narkotiky, nebo narkózou. Vlastně nevím,
proč je tak pojmenovaná. Ale zjistil jsem, kdo ji pojmenoval český
lékař a především botanik Karel Bořivoj Presl, už v roce 1827.
Sám sice v Jižní Americe nebyl, zmíněnou tilandsii nikdy
pravděpodobně živou neviděl. V tehdejším Vlasteneckém (dnes
Národním) muzeu třídil a pojmenovával rostliny z herbářů z
pozůstalosti jiného českého botanika, objevitele (mimo jiné i
Viktorie královské), lékaře, etnografa, kartografa, cestovatele a
zřejmě také pořádného dobrodruha Tadeáše Haenkeho. A mezi
jinými rostlinami byly i tilandsie a také ta, kterou pojmenoval
narthecioides.
Mám ji pár dnů a
proč o ni píšu tak brzy má jeden hlavní důvod. Kytku mám od
jednoho vynikajícího pana pěstitele a když přišla v balíku
s několika dalšími rostlinami, mile mě překvapila dvěma
zvláštními květními klasy, příslibem brzkého kvetení. A
když už byla vyfocena, proč ji neukázat? Květy jsou totiž
jednou z největších zvláštností této tilandsie. Podle
toho, co jsem o ní věděl by měla kvést v noci bílými
květy a pěkně vonět. No, to ve mně trochu vyvolalo představu,
že ta vůně způsobí narkózu….
S některými
rozkvétajícími kytkami se nesmí pohnout, jinak je po kvetení. To
mi udělala jedna poupaty obsypaná voskovka v loňském roce
při stěhování. Nevykvetl jediný květ. Tilandsie na nějaké
přesuny tak háklivé zřejmě nebudou, T.narthecioides jsem totiž
ve čtvrtek vybalil z balíku, zalil a hned druhý den, v pátek,
když jsem přišel z práce byly vykvetlé první bílé květy
na zvláštním, žebříčkovém květním klasu. Hned jsem k nim
začal čuchat a dostavilo se mírné zklamání. Po nějaké vůni,
ať příjemné, nebo nepříjemné nebylo ani stopy. Ale za nějakou
tu hodinu, tak po sedmé , se květy ještě víc otevřely, jejich
tři bílé cípy se tak nějak rozvolnily a trochu zkroutily, už
nebyly tak „kompaktní“, jak vidíte na fotkách. A začaly
výrazně vonět. U těch prvních květů jsem se nemohl rozhodnout,
jestli je to vůně příjemná, nebo nepříjemná. Když kvetla už
poněkolikáté, a přivykl jsem si na ni, začala mě připadat
velmi příjemná. Musí být příjemná hlavně nočním motýlům, lidově můrám, které ji opylují. Bílá barva květu jim v té tmě orientaci jistě usnadňuje.
Tilandsie
narthecioides je typická zelená tilandsie. Její růžice by mohly
připomínat trs nějaké trávy, jsou ale pevnější. Mají krásnou
zelenou barvu, dlouhé jsou tak kolem třiceti až pětatřiceti
centimetrů. Květenství je ještě delší, přes čtyřicet
centimetrů. Na jednom z klasů by mělo být třicet květů,
pokud všechny vykvetou, na druhém je jich o pár méně. To
květenství dává této tilandsii takový zvláštní moderní,
řekl bych nadčasový vzhled. Každá kytka je takovým uměleckým
dílem přírody, některé patří mezi ty hodně zajímavé a toto
je podle mě právě ten případ.
Včera jsem měl
dovolenou a tak jsem už od rána mohl sledovat průběh celého
kvetení. Kvetly zas další tři květy. Ráno se na konci toho
špricle (žebříku květního klasu) objeví kousek bílého
poupěte. Odpoledne se začne rozvíjet a kolem třetí už je
docela pěkný. Plně rozvinutý je kolem šesté, po sedmé ucítíte
i jeho zajímavou vůni. Má ale přímo jepičí život. Hned příští
ráno už uvadá a během dne už je jeho krása ta tam. Přímo na
něm můžete vidět jak běží čas, jak vám stárne před
očima. Naštěstí jsou v zásobě další.
Narthecioides
pochází z Kolumbie a Ekvádoru, kde roste v níže
položených lesích. Jako zelená tilandsie uvítá častější
rosení a větší vlhkost. Na světlo není tak náročná, stačí
ji místo kousek od okna. Dal jsem jí na místo, kde na ní ráno
chvíli svítí slunce, to jí jistě nevadí. Na internetu jsem ji
viděl zasazenou v zemině v květníku, to prý není
nezbytně nutné. Podle pana pěstitele, od kterého ji mám je
potřebné, aby se do listových „kapes“ při rosení dostala
voda. Tak ji rosím ráno i večer. Až odkvete, bude stačit jednou
denně, možná i nějaký den v týdnu vynechám. Co jsem se
ještě dočetl na internetu, má ráda teplo. Takže byt pro ni může
být optimální.
Většinou píšu o
kytkách, se kterými mám odžito už pár let. U kterých mám tak
trochu podíl na tom, jak vypadají. Na tomto nejnovější přírůstku
zatím nemám žádné zásluhy. Mám ale jedno předsevzetí,
pěstovat ji tak, aby zůstala tak pěkná, jak se ke mně dostala.
Pane Kopecky, kde jste tu krasu nesmirnou sehnal? Hertusovi stagnuji, nemaji ani kirschnekii ani kautskii natoz toto. Kdyz Vy neco presentujete, tak to stoji za to. Chysta se mi kvest bartramii. ZdravimEva Egertova
OdpovědětVymazat