Hoya campanulata

Hoya campanulata je jednou z těch, která způsobila, že se voskovky staly po tilandsiích mým velkým zájmem, jestli je zájem to správné slovo. Znal jsem ji jen z fotek a už mi bylo jasné, že se ji budu snažit sehnat. Její květy připomínaly průsvitný čínský porcelán. Malé šálky na čaj, nebo třeba zvonky, ty má přímo ve jménu. V nabídce u nás před pár lety nebyla a tak jsem se smiřoval s tím, že možná, až ji u nás někdo z těch pěstitelů, co nabízejí voskovky začne pěstovat ... Dnešní doba má mnoho kladů a záporů, přinesla mnoho novinek a jednou z nich je internet. V tomto případě je pro mě internet zajisté věc velmi dobrá, protože díky němu mám velkou část svých nejoblíbenějších rostlin.

 

Můžu za jeho pomoc děkovat i za Hoyu campanulatu. Našel jsem ji v nabídce jednoho švédského pěstitele. Tehdy v té nabídce byla sice uvedená jako vyprodaná, ale po mém nesmělém dotazu, zda bych si ji mohl na příští rok rezervovat mi nabídl, že mi ji pošle hned. Byla to má první objednávka kytek v zahraničí, s campanulatou tenkrát přišly i další voskovky.

Tedy jejich nezakořeněné řízky, jak se velmi často voskovky prodávají. Pokud je správné roční období, světlo a teplo, většinou zakoření velmi dobře. Buď ve vodě, nebo rovnou v dobře prolité zemině, v tom případě je dobré dát na květináč nějaký průhledný poklop, nebo igelit s malými otvory pro přísun vzduchu. Ten zajistí vyšší vlhkost, při které řízky snáze zakoření a začnou růst. Někdo používá stimulanty k růstu kořenů, já s tím nemám moc zkušeností.

Všechny voskovky z té zásilky jsem zasadil rovnou do zeminy namíchané z lesní hrabanky, rašeliny, a zeminy pro pokojové rostliny. Byly pod igelitem, kde měli asi tu správnou vlhkost a protože to bylo v létě, během několika málo týdnů jim začali růst kořeny (byly vidět i na povrchu země) i nové výhonky s listy. Tedy takto rostly všechny až na jednu. Hoya campanulata, větvička se čtyřmi listy, které mě připomínaly nejvíce listy kávovníku se ani nehnula.

Je to už pár let, nepamatuji si to přesně, ale myslím, že první viditelný přírůstek jsem zaznamenal až tak za dva měsíce, možná za čtvrt roku. Už mi bylo jasné, že toto nebude zrovna úplně skromná a nenáročná kytka. Měl jsem ji tenkrát v práci, kde je mnohem větší světlo a teplo, než jsem ji mohl poskytnout doma. Ale přes zimu tak nějak viditelně chátrala, že jsem měl obavy, aby nedochátrala úplně. Rozhodl jsem se pro poslední pokus, převést ji domů. Kolega z práce jel autem, tak to byl bezproblémový převoz, přesto při něm z campanulaty opadaly téměř všechny listy.

Ona měla už tehdy takový zvláštní způsob růstu. Vedle staré větve, která nepřirůstala vypustila hned od země novou. A když i ta nebyla moc k životu, vypustila další. Když jsem tu opelichanou kytku dovezl, napadlo mě, že bych mohl z jedné z těch starších větví, na které zbyl nějaký ten list udělat záložní rostlinu. A jak jsem z celé té kytky byl přešlý, podařilo se mi s tou větví ustřihnout i tu nejnovější, která právě začínala růst.

Nebudu to moc prodlužovat. Ustřižená větev zakořenila ve vodě. Stará kytka pustila další větev, která se konečně trochu rozrostla, i když žádná sláva. Už ten rok se objevovaly snahy o kvetení, ale malá poupata vždy opadala. Tak to šlo i další rok. Ta záložní rostlina přes zimu téměř zašla. Stará rostlina v loňském roce poprvé vykvetla. Byl to zážitek, odpustil jsem jí za to to její nemožné chování. Potom přestala růst a do draceny , která stojí za ní vypustila asi dva až tří metrový holý šlahoun. Na něm se na jaře objevilo květenství. Vzhledem k tomu, že bylo ve stínu, nedával jsem mu šanci, ale ono i v tom stínu rozkvetlo. Na druhé straně draceny obrácené k oknu vyrostla větev s několika listy na jejím konci se objevilo další květenství. Chtěl jsem ho vyfotit, ještě dříve než úplně rozkvete, ale nějak jsem to nestihnul. Na fotkách vidíte právě se otvírající se květy a potom květy už plně rozkvetlé. Nemůžete ale cítit tu krásnou, svěží vůni, které je patrná už když vejdete do pokoje. Když si přivoníte zblízka, je to přesně takové, jako když si čichnete k čerstvě rozříznutému citronu nebo k limetce. Květy voněly jen první tři dny a to ještě až od pozdního odpoledne. Pátý den už bylo po kráse. Naštěstí na tom květním uzlu, kde kvetla na jaře už rostou nové květy. 

Tak nevím, jestli je to kytka, kterou bych měl doporučit. Mě za těch pár dnů, kdy tak zajímavě kvete stojí, ale já jsem asi blázen. Ještě nějaké rozměry. Květy jsou necelé 2 cm v průměru, teď jich bylo rovných dvacet. Listy jsou tak přibližně 13cm dlouhé, 5cm široké. Hoya campanulata je ze západní Malaisie, Indonezie a Filipín. Kromě nažloutlé barvy květu může mít i bílou barvu, nebo i jiný odstín. Podobné jsou jí Hoya wallichi a H.danumensis, liší se větším květem a trochu i tvarem.

Vzhledem k nevelkým úspěchům při jejím pěstování moc rad rozdávat nemohu. Zřejmě bude důležitý výběr místa, kde ji pěstujeme. Dostatek světla, ale zřejmě ne přímé slunce. Dostatek vody, ne přelévání. Vyšší vzdušná vlhkost bude zřejmě plus. Teplota v bytě asi vyhovuje, v zimě možná trochu nižší, tak 18-20°C, při dostatku umělého osvětlení i víc.

Co vím, jeden z našich největších pěstitelů voskovek ji už na letošní podzim plánoval zařadit do své nabídky. (Asi bych nákup řízků doporučil koncem jara až začátkem léta.)

Pokud se mu to podaří, případní zájemci už campanulatu nebudou muset objednávat v cizině.