Hoya obovata patří mezi větší až
velké voskovky. Kromě toho patří i mezi ty nejkrásnější a
dobře rostoucí. Za ty čtyři roky, co ji mám, vyrostla z malého
zakořeněného řízku, který měl dva, nebo čtyři listy, do
dnešní docela rozměrné podoby, zabírá celé jedno okno na výšku
a jeden šlahoun se roztahuje i do šířky, nad ostatními kytkami
na parapetu okna.
Po jejích větvích se do výšky pne
i Hoya caudata, možná bude vidět na nějaké fotce mezi kulatými
listy obovaty i nějaký její list. Ze začátku mého nadšení pro
voskovky jsem měl snahu vybírat jen ty malé, nezabírající
příliš místa. Myslím, že když někdo propadne těmto rostlinám
a zjistí, kolik různých a krásných, byť velkých druhů je,
vidí, že vybírat je jen podle velikosti dost dobře nejde.
Obovatu jsem kupoval s vědomím, že
nebude nijak malá, spíš naopak. Ale nemohl jsem si pomoci. Ty
kulaté listy na fotkách se mně moc líbily a květy také
nevypadaly vůbec špatně. Ve skutečnosti jsou ještě hezčí.
Téměř kulaté, docela sukulentní. Některé jsou kulatější
víc. Délka většinou od šesti do deseti centimetrů, šířka o
něco méně. Obovata je v nabídkách s listy čistě zelenými ,
tak se žlutozelenými listy. Já měl to štěstí a dorazila mě
forma s kropenatými listy, ta se mně líbí asi nejvíc. Světlých
(bělavých) skvrn je na listech někdy méně, jindy docela dost,
možná podle toho, kolik světla a slunce měly, když právě
rostly.
Stonek obovaty je vzhledem k listům
také přiměřeně tlustý, myslím, že tuto voskovku by mohli mít
rádi i příznivci sukulentů. Hoya obovata pochází z Indonesie,
dále z ostrovů Sulawesi a Celebes, z toho posledního, jak jsem se
dočetl pochází obzvláště pěkná forma H.obovata IPPS 167.
Tato voskovka byla popsána v roce 1844
a jak je patrné ze stránek pěstitelů těchto rostlin, je díky
nim už rozšířená v jejich sbírkách ve velké části světa. U
nás je nabízená také už několik let jedním z našich
největších pěstitelů voskovek, dokonce v různých variantách
vybarvení listů.
První rok obovata jen rostla. Většinou
nejprve vyžene dlouhý, holý stonek, který hledá nějakou oporu.
Postupně na něm vyrůstají listy a později i i květenství.
Druhý rok jí narostlo pár květenství, která se záhy přestala
vyvíjet. V loňském roce už kvetla, možná měla pět květenství.
V letošním roce těch květenství bylo už nejméně patnáct a
další se ještě vyvíjejí. Květy jsou růžové s tmavějším
středem a k večeru začínají docela příjemně, sladce vonět.
Jednotlivá květenství vydrží něco kolem týdne a produkují
větší množství čirého nektaru. Někde jsem četl, že v
dobrých světelných podmínkách kvete s přestávkami po většinu
roku. Jinde, že hlavním obdobím kvetení je květen. To je spíš
pro ty příznivce rostlin, kteří od kytek očekávají kvetení.
Hlavní předností této voskovky jsou její krásné listy a ty má
celý rok.
Jaké má nároky na pěstování?
Vzhledem ke své velikosti má trochu větší květináč. Zem pro
pokojové rostliny a palmy, nebo nějaká jiná, propustná. Má ráda
dost vody, zalévám menším množstvím a častěji, aby v misce
pod květináčem nestála voda . Podle teploty, jednou až třikrát
týdně. Ona taková velká kytka něco vypije. Přes zimu je v
pokoji tak kolem 20°C.
Voskovky začínají ve světě patřit
mezi oblíbené a často pěstované pokojové rostliny. Jejich
příznivci mají své spolky, vychází i časopisy, věnované
těmto rostlinám. I u nás je možné
v současné době sehnat druhy, o
jejichž existenci nemělo mnoho lidí ani ponětí. Při tom nové
druhy voskovek se stále nacházejí a některé na své objevení
ještě čekají. V místech, kde se vyskytují často dochází k
devastaci jejich přirozeného prostředí. A i když je to útěcha
velmi malá, snad se zachovají alespoň ve sbírkách jejich
příznivců.
Žádné komentáře:
Okomentovat