Tilandsie dyeriana patří určitě k
nejkrásnějším tilandsiím. A to hlavně díky nezaměnitelnému
květenství, na které se se zalíbením podívá i ten, komu jsou
kytky docela lhostejné. Samotná světlezelená růžice s občasným,
červenohnědým tečkováním není až tak atraktivní. Může
připomínat jiné méně výrazné bromélie.
O této tilandsii jsem napsal článek
už před čtyřmi roky do Zelených listů, o tom, jak mě
okouzlila, když jsem poprvé uviděl její fotografii na obálce
knihy „Pěstujeme tilandsie“. Jak se mi před těmi čtyřmi léty
splnil další kytkový sen a já si dyerianu přivezl z výstavy
tilandsií. Když jsem psal ten článek, měl jsem ji jen pár dnů,
možná nějaký týden. Článek končil nějak tak, že snad se
mnou ještě nějaký čas vydrží- nebyl jsem si jistý, jak dál
poroste.
Hlavní důvod k těmto pochybám byla
její růžice z listů, které se zdají takové měkké,
choulostivé. Nevím jak bych to vysvětlil, snad přirovnáním k
rozdílu mezi listy ostřice a kukuřice, listy té druhé se zdají
také zranitelnější. Musím napsat, že to tak zlé není, spíše
naopak. Dyeriana pořád žije, opět kvete a já mohu už mohu
napsat o nějakých zkušenostech ze života s ní.
V minulém bytě měla své místo
necelý metr od okna, bylo to docela světlé místo, odpoledne i se
sluncem. Od jara do zimy rostla zcela bez problémů, v zimě se vždy
její listy díky nedostatku světla ohnuly. Co mě překvapilo,
bylo to, jak rychle mladá odnož přerostla mateřskou rostlinu.
Došlo mi, že v obchodech se většinou prodávají buď mladé, ne
zcela dospělé rostliny, s uměle navozeným květenstvím, nebo že
semenáče z pěstíren poprvé kvetou menší, z menším
květenstvím. Možná bude pravda někde uprostřed.
V současném bytě dostala dyeriana
místo přímo na okně. I s těmi „polehlými“ listy byla už
znatelně větší než její předek, který na rozdíl od jiných
tilandsií, které vedle svých potomků žijí ještě pěkných pár
let asi po roce, možná po dvou úplně „odešel“. Přes tu
velikost ani náznak, že by se měla k nějakému kvetení.
Květní klas se začal vyvíjet až
začátkem letošního roku. Nejdřív jen takový stonek, na jehož
konci jsem marně hledal náznak toho krásného klasu, kvůli
kterému asi většina pěstitelů tuto tilandsii pěstuje. Rostl až
příliš do výšky, za chvíli se kytka nevešla do svého regálu
na okně a musela být přestěhována na stoličku pod okno, tak,
aby měla co nejvíc světla a slunce, kterého je letos opravdu
poskrovnu.
Bylo moc pěkné pozorovat těch pár
měsíců, kdy se květní klas vyvíjel, začal se vybarvovat, kdy
se objevil první květ. Stonek květenství je dlouhý 50cm, potom
následuje samotný rozvětvující se klas dlouhý dalších 20cm.
Ten větší je široký kolem 7cm. A samotná růžice dyeriany má
listy kolem 40cm dlouhé, většinou jsou ohnuté, tak to není tak
hrozné. Jejich šířka je kolem 3cm. Růžice má takový
nepravidelný tvar, v nejširším místě tak 30cm, v nejužším
20cm.
Tilandsie dyeriana pochází z
Ekvádoru. Ekvádor leží na rovníku, španělské slovo Ecuador
přímo znamená rovník. Je to druhý nejmenší stát jižní
Ameriky a také patří k nejchudším. A jak všechno souvisí se
vším, tato chudoba ohrožuje i dyerianu. Její domovské prostředí
je ve dvou oblastech, v mangrovových lesích blízko Pacifiku, v
pobřežních oblastech provincií Esmeraldas a Guayas. Hlavním
vývozním artiklem Ekvádoru je kakao, káva, květiny, balza,
banány a garnáti. Kvůli posledně jmenovaným, garnátům vzalo za
své už víc než polovina mangrovů. Počet dyeriány v přírodě
stále klesá, byla zařazena mezi kriticky ohrožené druhy.
Nevyskytuje se v žádném chráněném území, je možné a
pravděpodobné, že bude stále vzácnější.
V místech, kde se vyskytuje je
průměrná teplota 26°C a dá se předpokládat i značná vlhkost.
Teploty v našich bytech jsou pro pěstování dyeriany vyhovující.
Na internetu jsem vyčetl, že snáší teploty v rozmezí 10-30°C.
Pokud to jde, i v zimě by měla mít teplotu alespoň kolem 18°.
Podle teploty jsem ji také rosil, k letních měsících i denně.
Stejně tak i teď v době, kdy se vyvíjelo květenství a teď už
i nová odnož. Čekal jsem, že vzhledem k velikosti rostliny by
jich mohlo být víc, ale je zas jedna jediná.
Pokud by někoho Tilandsie dyeriana
zaujala, občas se objevuje v květinářstvích a obchodech typu
Baumax, OBI, Hornbach... Většinou je ale v podobě malé růžice s
krátkým květním klasem, dopěstovat do větší podoby si ji
musíte v její další generaci sami. Celkem pravidelně se jednou
za čas objevuje v nabídce u Lukscheiterů, z jejich výstavy je i
ta má. Květenství dyeriány je trvanlivé.
To současné už tilandsii zdobí alespoň čtvrt roku a myslím, že
ještě nějakých pár týdnů vydrží. Stálo za to si na něj ty
čtyři roky počkat.
Žádné komentáře:
Okomentovat