Hoya imperialis

Hoya imperialis je vznešená už svým názvem. Nemá nic společného s imperialismem, ani s impériem, její název se dá přeložit jako Hoya císařská. Těch rostlin, které toto slovo mají ve svém názvu je víc, vždy jsou hodně nápadné, nepřehlédnutelné.

Hoya imperialis se ke mně dostala nečekaně, jako jedno velké překvapení. Jeden rok jsem si objednal pár voskovek ve Švédsku, doufám, že to dnes opakuji už naposled. Druhý rok jsem si chtěl objednat další, ale ten internetový obchod už byl mimo provoz. Trochu , spíše víc než trochu, jsem z toho byl rozladěný. Už jsem se celou zimu připravoval a těšil na nové voskovky a ono nic. Nepoužil jsem na konci věty některé z těch výstižnějších slov.

Tak jsem začal hledat na internetu a jako zjevení tam na mě na www.rostliny.net vypadla nabídka Hoya plants pana pěstitele Ladislava Kopáčka. Přiznávám, že jsem na jeho nabídku přímo zíral, a nějak nemohl uvěřit, že už u nás někdo pěstuje a nabízí takové extra pěkné druhy. Jako je třeba zmíněná Hoya imperialis. A zdaleka nejen ta. Nabídka je průběžně doplňována o další druhy, které jsou u nás nové a hodně vzácné. Pan Kopáček má v nabídce zejména velmi výrazné a krásně kvetoucí druhy, některé patří mezi největší a nejatraktivnější voskovky. Patří mu můj obdiv a uznání, jako každému z těch našich pánů pěstitelů, kteří dokáží nějaké pěkné a dříve nedostupné kytky poslat dál do světa, tedy spíš do našich domů, bytů, skleníků. Co kdo má.

Hoye imperialis jsem pochopitelně neodolal, a protože jsem dost nerozhodný a v té době byly ze tří nabízených forem, nebo variant dostupné dvě, koupil jsem řízky obou. Těch forem je víc, liší se méně, nebo více intenzivním zabarvením květů, snad také větší a menší velikostí listů. Existuje i bíle a růžově kvetoucí Hoya imperialis.

Už jako ty řízky se dvojicí velkých listů mně padly do oka. Bylo mi jasné, že to nebudou žádné maličkosti, a že takové vzácnosti si zaslouží nějaké pěkné místo. Odnesla to okna v pokoji u mých rodičů, kam jde velkou část odpoledne a během celého večera slunce. To těmto teplomilným kytkám dělá dobře.

Hned po zakořenění ve vodě, které při vhodné teplotě začátkem června proběhlo bez problémů a po zasazení do větších květináčů začaly rychle přirůstat. Už první rok na podzim se objevil květní svazek, který přes zimu uvadl. Podobné neúspěšné pokusy následovaly další rok. Letos na jaře se ty náznaky květenství objevily opět, k mému překvapení neopadávaly ani nestagnovaly. Zvětšovaly se až bylo jasné, že se těch květů, které jsem znal jen z fotek dočkám také.

Zajímavá byla už poupata, která se pomalu tři měsíce zvětšovala, až toto pondělí některá rozkvetla. V úterý už bylo otevřených všech sedm květů. Včera se otevřely i dva ze tří květů u té druhé H.imperialis, které ale na fotkách nejsou, protože jsou umístěny tak, že je nemůžu pořádně vyfotit. Jak se od sebe ty dvě liší? Ta „menší“ má o poznání menší listy i květy. Její listy mají okraje zvlněné. Ale i tak je dost velká. Listy té velké jsou opravdu velké, ty největší jsou až 20cm dlouhé, 9cm široké. Listy jsou lesklé, hladké, stonek je docela silný. V mládí, než zdřevnatí, má sametový povrch. Pokud se neohne jako mladý, později ho už zamotáte těžko. Jednotlivé květy, které vidíte na fotkách dosahují 9cm v průměru, celé květenství zabírá tak 20cm. Na každé z nich se vyvíjejí alespoň tři květenství, letos mi to tedy za minulé dva roky plně vynahradí.

Hoya imperialis pochází z Malajsie, Bornea, Sumatry. Co mohu za ty dva roky a pár měsíců soudit, je to vděčná voskovka. Možná až moc, protože opravdu „roste jako z vody“. Tedy do té vody pravidelně přidávám hnojivo, aby měla z čeho čerpat sílu na ten bujný růst. Vypije ji celkem dost, což je u opravdu velké kytky samozřejmostí. Zalévat pravidelně, ale nepřelévat, aby nestála ve vodě. Chce teplo, někde jsem četl, že by teplota neměla klesat pod 20°C, i když myslím, že ty mé mají někdy přes zimu i o stupeň, dva méně. Chce co nejvíc světla, snad i slunce, to polední bych ale raději vynechal.

Pokud tedy máte volné okno na nějakou příhodnou světovou stranu a chcete ho zaplnit nějakou liánou z malajské džungle, Hoya imperialis by mohla být vhodným adeptem. Málem bych zapomněl, také voní. Sice nevím, k čemu bych její vůni přirovnal, ale zdá se opravdu příjemná. Voní však jen v noci a v časných ranních hodinách.