Dnes se vrátím k sansevieriím,
konkrétně k jedné, která má zřejmě velkou naději, že se
rozšíří i
v našich českých bytech a
sklenících.
Na internetu jsem toho o ní moc
nedohledal, snad jen to, že pochází z Keni. Já tu svou před pár
roky koupil v Letňanech. Letos jsem ji viděl jsem ji i v nabídce
dvou našich internetových obchodů, a jistě se prodává na
různých výstavách sukulentů, například v Troji, jak mi napsala
paní Eva.. To je dobře, jde o velmi pěknou a vděčnou rostlinu. Musím ale upozornit, že její klad,
dobrý růst se může změnit téměř v zápor, jako to bylo u té
mé. Nakonec se vše v dobré obrátilo, ale začnu od začátku.
Tuto sansevierii jsem poprvé uviděl v
Letňanech, kam jsem si jel pro úplně jiný sukulent, vidíte, ani
si nevzpomenu který to tenkrát byl. Tam jsem uviděl i tu
Sansevierii francisii a aniž bych si zapamatoval její název. Nějak
jsem na ní nemohl zapomenout a tak jsem do Letňan panu Pavelkovi
o pár dní později zavolal a tuto sansevierii spolu s dvěma
miniaturními agavemi si objednal poštou.
Asi jsem ten střapatý tchýnin jazyk,
který jsem chtěl dobře popsal, přišla opravdu kytka, kterou jsem
chtěl. Dostala v práci výhodné místo na skříni blízko okna,
kde je dostatek světla a slunce. Zaléval jsem ji jednou týdně, v
létě, když jsou taková vedra, jako právě teď třeba i dvakrát.
Svým růstem dokazovala, že je z těch
kytek, co se za péči dovedou odvděčit. Za chvíli z ní byla
krásná kytka, jedna z nejhezčích, co jsem v práci měl.
Nakláněla se za světlem, ale protože měla větší a těžší
květináč, nevěnoval jsem tomu pozornost.
To se ale nevyplatilo. Před
předloňskými vánocemi jsem jedno pondělí dorazil do práce a
tam leží před oknem na zemi květináč s kytkou rozlomenou na
dvě půlky, kolem ulámané listy. Tak, a je po parádě. Snad ta
spodní část obrazí. Ale nedalo mi to, dal jsem do vody i ten
vršek. Bylo mi líto i těch ulámaných listů a tak jsem je
všechny dal do vody. Bylo jich devatenáct.Téměř dva měsíce se
nedělo nic.
Potom se u vrchní části rostliny objevil kořen.
Postupně i když pomalu se kořeny objevovaly i u jednotlivých
listů. Pár jsem jich rozdal a zbylé zasadil do malých plastových
kelímků. Než začaly růst malé rostlinky, uběhlo téměř půl
roku, potom to šlo docela rychle.
Z většiny listů bylo víc mláďat,
některé měly až čtyři malé rostliny. Zbytek staré rostliny
obrazil čtyřmi rostlinami, dvě už jsou v samostatných
květináčích. Vršek rostliny jsem znovu zasadil. Rostl opět jako
z vody a když se opět začal naklánět na jednu stranu, dal jsem
ho na okenní parapet a opřel ho o sklo.
Když jsem o Sansevierii
francisii vyhledával nějaké informace, dočetl jsem se, že může
být až třicet centimetrů vysoká. Buď je ta má mezi nimi
vyššího vzrůstu, nebo jsem ji dobře vykrmil, ale ta má je
vysoká dvakrát tolik, šedesát centimetrů.
Nejdelší jednotlivé listy měří
25cm a téměř čtvrt metru měří i průměr růžice v jejím
nejširším místě. Počet listů bych tipoval na několik desítek.
No, do nekonečna neporoste, na jejím vrcholu se nakonec objeví
květ. Potom sama začne odnožovat. Ještě bych zmínil jednu zajímavou
věc. Tou je usychání konců nejstarších listů, které vypadá
docela efektně. Jak je tedy patrné, Sansevieria
francisii je schopna se množit pomalu řadou geometrickou, v kultuře
v dobrých podmínkách možná ještě snadněji než v Keni, odkud
pochází a kde tak snadný život asi ani nemá. Ale doma je doma,
co si budeme povídat.