Dischidia ovata

Dischidia ovata, neboli Dischidia Watermelon je podle mnohých jedna z nejhezčích dischidií.

Pokud se někdo s dischidiemi náhodou ještě nesetkal, a chtěl by se o nich dozvědět víc, doporučuji stránky výborného pěstitele a odborníka na epifyty pana Ing.ZdeňkaJežka, od kterého rostliny dnes představené pocházejí.

Jen laicky a krátce. Dischidie a Hoya jsou blízce příbuzné epifytní liány. Dischidií je kolem osmdesáti známých druhů, pocházejí většinou z tropických oblastí Indočíny. Některé z nich jsou vhodné pro pěstování v našich bytech. Některým dischidiím rostou dva typy listů, jiné mají některé listy přetvořené v jakési vaky, snad jako zásobníky vody nebo i úkryty pro pro spřátelené mravence.

Některé, jako Dischidie ovata mají listy prostě jen pěkné. Pochopitelně je věcí vkusu a názoru, co je pěkná kytka, pro mě je Dischidie ovata přímo krásnou kytkou. Kytkou, kterou jsem měl v seznamu svých přání už pár let, kdy u nás zrovna dostupná nebyla. Letos na jaře se mi toto přání splnilo.

Protože to není první dischidie od zmíněného pana pěstitele, tři další mi na oknech visí a žijí a kvetou už pár let, měl jsem už trochu představu, co bude D.ovata chtít. Když před těma asi pěti, šesti lety dorazily ty minulé dischidie namontované na kouscích dřeva, pochyboval jsem, že na nich takřka z ničeho mohou dlouho žít. V bytě není vlhkost jako ve skleníku, tak jsem ze začátku rosil každý den ráno i večer. To jim dělalo jistě dobře. Potom, když se zabydlely, stačilo už jen jednou denně, v zimě podle teploty a světla tak dvakrát, třikrát. Nakonec, když dischidie málo zaléváte, listy jsou svraštělé, když je potom pořádně prolijete, zas se pěkně napnou a ztloustnou.

Asi by pro ně, stejně jako pro tilandsie byla nejvhodnější dešťová voda, občas s kapkou hnojiva. No, ty mé se musí spokojit s převařenou. Na povrchu jejich listů jsou potom vidět mapy z vysrážených solí, možná to trochu kazí estetický dojem, ale rostliny rostou a kvetou celkem spokojeně.

D. ovatu jsem do té doby, než začala viditelně růst rosil pořádně ráno i večer. Teď pokud nejsou velká horka každý den ráno. Odvděčuje se za to viditelným, snad spokojeným růstem. Fotky jsou víc než měsíc staré, výhonků je o něco víc a jsou delší. Jak vidíte, jsou to dvě různé formy listů, D.ovata je známa z více forem. Ta z většími listy je na kolíku vysokém 17cm, ta s menčími 16cm. Aby jste měli představu o velikosti uvedené rostliny. Té, co má menší listy rostou nové výhonky velmi zajímavě vybarvené. Ty oválné až kulaté malé listy mají jakoby sametový povrch. Žíly na nich jsou téměř bílé, každý list trochu jiný vzor, každý je originál.

Dischidie se podle toho, co jsem vyčetl dobře pěstují v závěsných květnících ve směsi mechu, polozetlelých listu a rašeliny. Měla by být dobře propustná. Zálivka častá, ale rostliny by neměly stát ve vodě, zvlášť při nižších teplotách, aby nepřišly o kořeny. Myslím, že tyto malé a při splnění několika málo podmínek pro pěstování velmi vděčné a vytrvalé kytky by si v našich bytech a oknech zasloužily větší rozšíření.