Sansevieria francisii

Dnes se vrátím k sansevieriím, konkrétně k jedné, která má zřejmě velkou naději, že se rozšíří i

v našich českých bytech a sklenících.

Na internetu jsem toho o ní moc nedohledal, snad jen to, že pochází z Keni. Já tu svou před pár roky koupil v Letňanech. Letos jsem ji viděl jsem ji i v nabídce dvou našich internetových obchodů, a jistě se prodává na různých výstavách sukulentů, například v Troji, jak mi napsala paní Eva.. To je dobře, jde o velmi pěknou a vděčnou rostlinu. Musím ale upozornit, že její klad, dobrý růst se může změnit téměř v zápor, jako to bylo u té mé. Nakonec se vše v dobré obrátilo, ale začnu od začátku.

Tuto sansevierii jsem poprvé uviděl v Letňanech, kam jsem si jel pro úplně jiný sukulent, vidíte, ani si nevzpomenu který to tenkrát byl. Tam jsem uviděl i tu Sansevierii francisii a aniž bych si zapamatoval její název. Nějak jsem na ní nemohl zapomenout a tak jsem do Letňan panu Pavelkovi o pár dní později zavolal a tuto sansevierii spolu s dvěma miniaturními agavemi si objednal poštou.

Asi jsem ten střapatý tchýnin jazyk, který jsem chtěl dobře popsal, přišla opravdu kytka, kterou jsem chtěl. Dostala v práci výhodné místo na skříni blízko okna, kde je dostatek světla a slunce. Zaléval jsem ji jednou týdně, v létě, když jsou taková vedra, jako právě teď třeba i dvakrát.

Svým růstem dokazovala, že je z těch kytek, co se za péči dovedou odvděčit. Za chvíli z ní byla krásná kytka, jedna z nejhezčích, co jsem v práci měl. Nakláněla se za světlem, ale protože měla větší a těžší květináč, nevěnoval jsem tomu pozornost.

To se ale nevyplatilo. Před předloňskými vánocemi jsem jedno pondělí dorazil do práce a tam leží před oknem na zemi květináč s kytkou rozlomenou na dvě půlky, kolem ulámané listy. Tak, a je po parádě. Snad ta spodní část obrazí. Ale nedalo mi to, dal jsem do vody i ten vršek. Bylo mi líto i těch ulámaných listů a tak jsem je všechny dal do vody. Bylo jich devatenáct.Téměř dva měsíce se nedělo nic.

Potom se u vrchní části rostliny objevil kořen. Postupně i když pomalu se kořeny objevovaly i u jednotlivých listů. Pár jsem jich rozdal a zbylé zasadil do malých plastových kelímků. Než začaly růst malé rostlinky, uběhlo téměř půl roku, potom to šlo docela rychle.

Z většiny listů bylo víc mláďat, některé měly až čtyři malé rostliny. Zbytek staré rostliny obrazil čtyřmi rostlinami, dvě už jsou v samostatných květináčích. Vršek rostliny jsem znovu zasadil. Rostl opět jako z vody a když se opět začal naklánět na jednu stranu, dal jsem ho na okenní parapet a opřel ho o sklo.

Když jsem o Sansevierii francisii vyhledával nějaké informace, dočetl jsem se, že může být až třicet centimetrů vysoká. Buď je ta má mezi nimi vyššího vzrůstu, nebo jsem ji dobře vykrmil, ale ta má je vysoká dvakrát tolik, šedesát centimetrů.

Nejdelší jednotlivé listy měří 25cm a téměř čtvrt metru měří i průměr růžice v jejím nejširším místě. Počet listů bych tipoval na několik desítek. No, do nekonečna neporoste, na jejím vrcholu se nakonec objeví květ. Potom sama začne odnožovat. Ještě bych zmínil jednu zajímavou věc. Tou je usychání konců nejstarších listů, které vypadá docela efektně. Jak je tedy patrné, Sansevieria francisii je schopna se množit pomalu řadou geometrickou, v kultuře v dobrých podmínkách možná ještě snadněji než v Keni, odkud pochází a kde tak snadný život asi ani nemá. Ale doma je doma, co si budeme povídat.