Avonia quinaria ssp. quinaria

Před pár lety, když vyšla Encyklopedie Sukulenty pánů autorů Zdeňka Ježka a Libora Kunteho, stala se pro mě na hezkých pár měsíců nejprohlíženější knihou. Každý den jsem jí alespoň na chvíli prolistoval, zastavil se u sukulentů, které se mně nejvíc líbily a četl si o nich stále dokola a dokola. Jasnými favority byly Haworthie. Ale kromě této celé početné skupiny jsem si ještě do svého zatím pomyslného seznamu řadil i jednotlivce různých čeledí.

Ten seznam z mých přání a představ se v průběhu pár let podařilo do velké míry zrealizovat. Jenže s nějakou koupenou, nebo přes internet objednanou rostlinou došla jako bonus vlnatka, nebo kořenovka, je už jedno jak se těm mrchám říká. Podstatné je, že se na rostlinách, které mám v práci, než jsem ji vůbec zaregistroval, rozšířila na všechny sukulenty a domů jsem ji nechtěně přinesl také.

Teď jsem trochu odbočil. Jednou z rostlin, kterou jsem „objevil“ ve zmíněné Encyklopedii a která byla byla pár let mým snem byla karmínově kvetoucí Avonia quinaria ssp. quinaria, ještě trochu vzácnější než bíle kvetoucí Avonia quinaria ssp. alstonii.

Ale jak to v našem zrychleném světě v posledních letech je, o co je zájem, toho se někdo šikovný chopí, a tak se i takové dříve těžko sehnatelné vzácnosti objeví v nabídce pěstitelů a obchodníků s rostlinami. Druhou stranou věci je, že některé kytky nemají pověst snadno a dobře rostoucích. Ale blázna jako já to neodradilo a objednal jsem si jak levnější semenáčky bíle kvetoucí Avonia quinaria ssp. alstonii , tak i dražší, starší a vzácnější rostlinu Avonia quinaria ssp. Quinaria .

Ze dvou bíle kvetoucích Avonií se jedna dobře uchytila, druhá se nějak nemohla vzchopit a asi za dva měsíce svůj boj o místo na slunci vzdala. Ten rok jsem dostal ještě jeden červeně, nebo jak se uvádí karmínově kvetoucí semenáček od Radky Matulové. Kaudex měl „tlustý“ jako silnější tuhu do krajonu, takové ještě mimino. Ta mladší z obou „červenokvětých“ kvete opravdu tmavší červenou, možná karmínovou, ta starší spíš růžovou.

Hlavním problémem při pěstování této rostliny, pocházející z oblasti hranic Namibie a Jihoafrické republiky je jednak namíchat správnou zeminu, spíše vhodný minerální substrát. Písek, pemzu, lávu, já do této směsi přimíchal trochu zvláštní zeminy, kterou jsem si přivezl z olivového sadu na Korfu. Dával jsem ji jen nejprotekčnějším sukulentům, bylo jí opravdu málo.

Abych kytku nepřelil, na což má být choulostivá, zprvu jsem je každý týden rosil postřikovačem na tilandsie. Podle Encyklopedie je vhodná teplota pro přezimování deset až patnáct stupňů. Při přezimování v bytě s ústředním topení a následně v paneláku, kde se teplota i v zimě pohybuje kolem dvaceti stupňů jsem rosil i v zimě. Při té vyšší teplotě jsem zem kolem kaudexu rosil málo, ale pravidelně každých čtrnáct dnů. Také bych měl zmínit, že při pěstování je zajisté vhodné vybrat místo na okně, kam jde co nejvíce světla a slunce.

Po roce se se mnou rozloučila, aniž by kdy vykvetla bíle kvetoucí avonie. Nebylo to v zimě, ale na konci léta. Když jsem ji vytáhl ze země, byla příčina jasná. Vlnatka, kořenovka, jak se ten zákeřný, vytrvalý nepřítel většiny sukulentů i jiných pokojových rostlin jmenuje. I když v bytě chemii nemusím a vyhýbal jsem se tomu, jak to šlo, v letošním roce jsem na doporučení vyzkoušel tyčinky Careo. Trochu jsem si upravil způsob jejich používání. Vhodím je do dvoulitrové plastové lahve od piva. Běhet týdne se ve vodě rozpustí a tím roztokem, který je zároveň i hnojivem zalévám. Možná to ty škůdce úplně nevyhubí, ale nejsou vidět. I jedna havortie, kterou jsem měl za neživou ožila. Přípravek není nejlevnější, ale co se dá dělat.

Ta mladší, červeno kvetoucí avonie, která kvetla poprvé už v minulém roce kvetla, kvetla v letošním roce už dvakrát. Po dvou letech má kaudex silný jako slabší tužku. Ta starší, v loňském roce docela často kvetoucí, letos měla také docela dost poupat, ale kupodivu ani jedno nerozkvetlo. Že by vedlejší účinek Carea? Za to má už pěkný, na neširším místě víc jak tří centimetrový kaudexík. Ten má na výšku dva centimetry, jednotlivé, jakoby zelenostříbrné proutečky měří na délku kolem dvou centimetrů. On ten květ je sice pěkný, ale moc dlouho nevydrží. Odpoledne se otevře, večer zavře. Vydrží tak šest, sedm hodin.

Musím přiznat, že to nadšení pro většinu sukulentů mě možná z velké části i díky zmíněné vlnatce opustilo. Ty, které mám si ponechávám, ale můj zájem se v současné době soustředí na tilandsie a čím dál víc na voskovky- vlastně i tyto rostliny se řadí mezi listové sukulenty a bohužel i voskovky vlnatce chutnají. Nevím, jak dlouho u mě mé avonie vydrží. Některé rostliny si časem zvykají na podmínky ve kterých jsou pěstované, i když mají od podmínek míst jejich přirozeného výskytu hodně daleko. Jiné pomalu, nebo rychleji degenerují a časem se rozloučí. Jak to bude v tomto případě, ukáže čas.