Hoyu pubicalyx „Pink Silver“ jsem
dostal hned dvakrát. Vždy přišla se zásilkou jiných voskovek
jako dárek od dvou našich pěstitelů. Jednu jsem si nechal v
práci, kde díky prosklené stěně, velkým oknům a většímu
teplu (jsme pod střechou a v letních dnech se teplota pohybuje ke
30° C) rychle roste, kvete, stále vyhání nové dlouhé šlahouny.
Doma je ta, která je myslím o rok
mladší. Roste si na vyšší skříni, kde má oproti té první
méně světla i tepla. Díky tomu roste znatelně méně, tak nějak
rozumně. Ale zatím nekvete. Hoya pubicalyx, ať už „Pink
Silver“, „Red Button“, „Chimera“, „Royal Hawaiian
Purple“, jak se podle zbarvení květů odlišují je jedna z těch
snadno pěstovatelných, ochotně a opakovaně kvetoucích, dá se
napsat bezproblémových voskovek. Možná by se dala přirovnat
svou nenáročností ke známé carnose, oproti ní má i jednu
výhodu. Její květy mají příjemnější vůni, jsou i větší a
výraznější. U formy „Pink Silver“ je květ v jednotné, spíš
načervenalé než růžové barvě. U některých dalších forem je
barva tmavší, tmavošedé až černé v kombinaci s červenou,
někdy jsou na jedné stopce květy různého zbarvení. Snad proto
má jedna z forem název „Chimera“. Hoya pubicalyx pochází z
Filipín a jak přišla k těm různě vybarveným květům, jakou
zásluhu na nich mají pěstitelé a jakou sama příroda, to nevím.
Jak jsem se dočetl, na zbarvení květů může mít vliv i
dostatek, nebo nedostatek světla a slunce.
Nejtmavší a vzácnější, v přírodě
nalezená forma se jmenuje „Black Dragon“ a jejím opakem je
„White Dragon“, kvetoucí bílým květem. Tato rozmanitost
barev květu činí Hoyu pubicalyx velmi zajímavou. Z našich
pěstitelů má největší nabídku vysoké úrovně různobarevných
květů Hojí pubycalyx pan Kopáček (Hoya plants na
www.rostliny.net).
Musím přiznat, že v letošním roce
mezi přibyvšími rostlinami výrazně vedou právě Hoje. Ne, že
bych zanevřel na tilandsie, ale co se týká tilandsií, většinu
přání a snů jsem si už splnil. U voskovek jsem si jich také
velkou část splnil, ale jich ještě pár zbývá.
Dnes se ještě zmíním o jednom
letošním objevu, díky kterému se mně také několik těch
Hojových přání splnilo. Jednou večer, někdy koncem dubna, nebo
začátkem května jsem se věnoval své oblíbené činnosti,
prohlížel jsem na internetu fotky Hojí. Když mě nějaká zaujme,
navštívím i stránky, odkud je. Tak jsem se dostal na stránky
hoyapassion.blogspot.cz které patří zřejmě jedné z největších
pěstitelek v Evropě, paní Edytě Kubiczek. Jak jsem si pomocí
překladače pročítal její stránky, plné krásných fotografií
voskovek, objevil jsem jednu, která mě padla do oka tak, že jsem
hned další den Edytě napsal a optal se jí, zda by náhodou nebyl
řízek dotyčné voskovky na prodej. Do týdne dorazil, jednak díky
šťastné náhodě, že měla právě jeden zakořeněný, hlavně
ale díky její ochotě a vstřícnosti.
Na těchto stránkách jsem
se setkal s pojmem hoyomaniak. Tomu velmi dobře rozumím, toto se
netýká jen Hojí, vlastně jsem rád, když se alespoň
prostřednictvím internetu dozvím o nějakém takovém dalším
maniakovi. Nemusím si potom připadat tak nepatřičně a co se týká
podobné kytkové vášně osamoceně.
Kromě toho, že se na jejích krásných
stránkách můžete inspirovat, nebo se dozvědět, kolik krásných
Hojí existuje, pro ty, kteří by chtěli mít nějakou u nás
nesehnatelnou, nebo těžko sehnatelnou Hoju doma je připraven každý
pátek Hojowy bazarek, kde paní Edyta prodává přebytky,
zakořeněné i nezakořeněné řízky. Velkou výhodou je, že na
fotkách vidíte přesně ten řízek rostliny, která se nabízí.
Na vícero fotkách, někdy i s odkazem ne fotografii květu. Někdy
jsou mezi nimi i naprosté novinky. Pro ty, kdo mají PayPal může
být objednávka snadná a rychlá. Poštovné z Polska je 20
zlotých, to je podobné, nebo i levnější než u nás. Zásilka
poslaná z Polska v pondělí, nebo v úterý je většinou ve
středu, nebo ve čtvrtek v pořádku doručena.
Je pochopitelné, že než se z malého
řízku Hoji stane velká, atraktivně vyhlížející kytka, tak jak
si je můžete prohlédnout na fotkách paní Edyty, uteče někdy
delší doba. Jak se říká, i ta nejdelší cesta začíná prvním
krokem. Pro mě je to docela zajímavý zážitek, sledovat celý
proces zakořeňování, potom růstu prvních listů až do doby,
kdy je rostlina už pořádně rozrostlá a začíná kvést. U Hojí
je to různé. Z některých jsou velké kytky už po roce, po dvou,
jiným to trvá déle. Záleží to i na místě, kde rostou, kolik
mají světla a jiných okolností, které je v růstu povzbudí,
nebo přibrzdí. Pro mě jsou nejen Hoje, ale i jiné kytky, které
si vypěstuji od „mala“ ty nejoblíbenější.
I pokud si nechcete žádnou Hoju
koupit, stránky paní Edyty jsou moc pěkné a stojí za návštěvu.
Pokud si projdete články z minulých roků a měsíců, určitě
najdete pár kytek, které vás zaujmou. Já její stránky
navštěvuji několikrát týdně, těším se na každý nový
článek. A také na pátek, kdy už krátce po poledni hledám novou
nabídku. Tentokrát jsem opět neodolal a těším se na dva nové
přírůstky.
Žádné komentáře:
Okomentovat