Bylo to před pár lety. Na internetu
jsem si prohlížel stránky jednoho našeho největšího pěstitele
sukulentů.
V těch stránkách byla i nevelká fotogalerie. V ní jsem poprvé uviděl fotku Gasterie brachyphylly var. bayeri. Moc se mi zalíbila svou zvláštní barvou. Taková zvláštní zelená, připomínající samet. Zelená barva je má nejoblíbenější. Má mnoho tónů, odstínů. Krásné jsou jak ty světlezelené, i ty tmavozelené. Nejkrásnější
je pro mě ta živá zelená, teprve se vzrůstajícím a vlastně neustále rostoucím zájmem o rostliny jsem poznal, kolik je těch odstínů zelené. Určitě víc než padesát. A tato vcelku malá gasterie je majitelkou jedné
z nejhezčích zelených.
V těch stránkách byla i nevelká fotogalerie. V ní jsem poprvé uviděl fotku Gasterie brachyphylly var. bayeri. Moc se mi zalíbila svou zvláštní barvou. Taková zvláštní zelená, připomínající samet. Zelená barva je má nejoblíbenější. Má mnoho tónů, odstínů. Krásné jsou jak ty světlezelené, i ty tmavozelené. Nejkrásnější
je pro mě ta živá zelená, teprve se vzrůstajícím a vlastně neustále rostoucím zájmem o rostliny jsem poznal, kolik je těch odstínů zelené. Určitě víc než padesát. A tato vcelku malá gasterie je majitelkou jedné
z nejhezčích zelených.
Základní a větší Gasteria
brachyphylla je rozšířenější, na tuto její menší odrůdu
jsem si pár let počkal. Nakonec jsem je v jednom roce dostal jako
dárek od dvou pěstitelů. Ta, kterou jsem dostal první se na mém
okně nějak nemůže zabydlet, něco málo přirostla. I když má s
tou druhou na okně stejné místo a stejnou péči, spíš jen tak
přežívá. Tu druhou jsem dostal od Radky Matulové. Teď nevím,
jestli to bylo před třemi roky, kytka za tu dobu docela vyrostla.
Jestli se tak dá říct o malé
gasterii, jejíž listy dorůstají většinou do délky pěti
centimetrů. Tolik na délku má i ten nejdelší té mé, na šířku
má o centimetr méně. Těch sukulentních listů je jen pár, tato
gasterie je dá se říct minimalistická kytka. Přímo bych citoval
úsloví, že v jednoduchosti je krása.
Když už jsem se ji rozhodl na
Martinových fotkách představit, začal jsem o ní hledat nějaké
informace. I tentokrát byl internet dost skoupý. Nejvíc o obou
Gasteriích brachyphyllách se dozvíte v článku Radky M. na
Zelených listech.
To nejzajímavější, co internet
poskytl, byly informace o místu, z něhož obě brachphylly
pocházejí. Jižní Afrika, území zvané Little Karro, nebo talé
Klein Karro. Karro je slovo pocházející z jazyka Hotentotů,
místních domorodců. Toto Malé Karoo je součástí polopouštního
přírodního regionu zvaného Great Karro. Místa, které by zřejmě
bylo rájem nejen pro milovníky sukulentních rostlin.
Rostliných druhů v této oblasti
roste velké množství, podle jedné informace je tu nejbohatší
pouštní flóra na světě s největším množstvím sukulentů.
Teploty se tu pohybují od -5°C, až po 43°C v nejteplejších
měsících. Kromě krásné přírody je tu ráj pro paleontology
nacházející velké množství zkamenělin. V této oblasti by se
také měli nacházet zkamenělé ostatky prvních savců.
Gasteria brachyphyphylla v.bayeri se v
této oblasti nachází v Little Karoo jen na několika lokalitách,
na kopcích bolem Badspoortu u Calitzdropu a v místě blízko
Vanwyksgorpu. Pokud vás to bude zajímat, ten Calitzdrop se dá
najít i na mapě této oblasti.
Teď, když se na svou Gasterii
brachyphylu var. bayeri podívám, můžu si představit nejen krásná
exotická místa, ale i místo ve vzdálené historii, odkud možná
pochází i naši předkové.
Měl bych ale zůstat v současnosti a
napsat, jak se o tento malý sukulentní poklad starám. Vlastně
stejně jako o všechny ostatní sukulenty. Že má protekční místo
na parapetu u okna je jasné. Slunce si může užívat během
dopoledních hodin, tedy pokud zrovna svítí. Od jara tak do konce
října zalévám jednou týdně, tak nějak přiměřeně. Od
listopadu do jara tak jednou za dva týdny, opatrně.
Doufám, že mi její sametově zeleně
zbarvené listy budou ještě dlouho dělat radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat