O Tilandsii funckianě jsem psal
poměrně nedávno, začátkem letošního května. Záměrně jsem
ke článku nepřidal žádnou fotku její varianty recurvifolie,
lišící se od základní varianty zahnutím „listů“ k jedné
straně a o něco širším stonkem. Tedy listy, v tomto případě
by sedělo spíš štětiny, ale moc hezké.
Tedy k tomu záměru, Tilandsie
funckiana var. recurvifolia si určitě zaslouží samostatné
představení. Tilandsii funckianu mám moc rád, ale tato její
varianta patří mezi mé nejoblíbenější tilandsie. Je ještě
trochu více exotická a divná v tom nejlepším slova smyslu a to
zahnutí jejích štětin někdy vzbuzuje dojem, že jde o živého
tvora se spoustou nožiček, který se každou chvíli vydá na
pochod. Jako jakási stonožka, v tomto případě mnohonožka. Ale
ne taková, která by vzbuzovala odpor. Spíše taková, jakou by
mnoho z nás bralo jako roztomilé domácí zvířátko.
Internet toho moc neprozradil o
Tilandsii funckianě jako takové, o její variantě recurvifolii
jsem nenašel prakticky nic. Na kterých místech Venezuely roste
jsem také nenašel, tak se alespoň zmíním, kdy a kde jsem k té
své přišel já.
Bylo to více jak před šesti lety v
Chotči, na mé první návštěvě Dnů tilandsií pánů
Lukscheiterových. Doma už jsem Tilandsii funckianu měl, ale když
jsem uviděl tuto variantu, bylo mi jasné, že ji musím také mít.
Možná byla pro mě tou nejhezčí tilandsíí, kterou jsem si odtud
tenkrát přivezl. Pocházela z nějaké jihoamerické pěstírny,
ale z jakého státu, to už nevím.
Byla opravdu pěkná, myslím kolem
deseti centimetrů dlouhá. Nemilým překvapením pro mě bylo, že
prakticky až do jara příštího roku nejevila nejmenší ochotu
přirůstat. Aklimatizovala se. Vlastně se jí vůbec nedivím.
Chápu, co všechno jí chybělo. To světlo, teplo, možná ranní
rosa a déšť, střídání tepla a chladu ve dne a v noci, vlhký
vzduch. Přesto po roce začala jevit známky života, jako by se
probudila z dlouhého spánku.
Nezačala sice přirůstat na svém
konci, jak jsem očekával, ale mezi jejími štětinami se objevilo
pár malinkých odnoží. Až ještě po nějakém čase začala ta
původní přirůstat, prodlužovat se. Za těch víc jak šest let
dorostla v docela solidní trs, jehož délka dosahuje třicet
centimetrů.
Přesto, že Tilandsie funckiana na
kvetení není skoupá, letos jsem si užil už její čtyři květy,
tato varianta kvetla v tomto týdnu poprvé. Musím napsat, že ji
mám rád i kdyby nekvetla, ten květ je pro mě ale tím posledním
důkazem, že se i v paneláku začala cítit jako doma. Květ je
prakticky totožný se základní formou. Jednou se mně u Tilandsie
funckiany ulomila malá odnož a já ji dal na tácek k recurvifolii,
už je to také pár let. Nějak se s celým trsem srostla, dnes už
je docela velká. Je to hned ta za kvetoucí, původní rostlinou,
tak máte možnost srovnání. Myslím, že Martin už dřív vyfotil
obě u sebe. Pokud fotku najde, uvidíte ji také.
A jak ji pěstuji? Mám ji pochopitelně
na protekčním okně, kam jde nejvíc světla i odpoledního slunce.
Rosím nejméně třikrát týdně, v létě klidně i častěji.
Teplota je i v zimě v paneláku kolem dvaceti stupňů. Myslím, že
od té doby, kdy se aklimatizovala je docela spokojenou a vděčnou
tilandsií.
Žádné komentáře:
Okomentovat