K některým kytkám, které si hodně
přejeme nás může přivést šťastná náhoda. Možná by se dalo
do slova a do písmene v tomto případě napsat dostavit se ve
správný čas na správné místo. Přesně tak jsem se dostal k té
své Echeverii purpusorum i když za tím mým tehdejším šťastným
dnem se možná skrývá jiný, smutnější příběh.
Echeverii purpusorum jsem objevil na
111 straně Encyklopedie sukulentů. Líbí se mně číslo 111 a
Echeverie purpusorum se mě tam ze všech echeverií, graptopetal a
dalších podobných sukulentních rostlin s růžicí sukulentních
listů líbila nejvíce. To, že v té době byla jednou z těch
obtížně sehnatelných jsem neměl ani tušení. Tak jsem se
rozhodl, že si ji určitě někde koupím.
Rok na to jsem se jel nakupovat
sukulenty k jednomu panu pěstiteli. Hned zkraje jsem se na tuto
echeverii ptal. Ochotně mi ukázal své krásné sbírkové
rostliny, ale na prodej žádnou neměl. Vybíral jsem tedy jiné.
Potom jsme v tom jeho skleníku procházeli kolem dvou krabic. Řekl
mi, že mu je tu právě zanechala jedna starší pěstitelka, že v
ní je její sbírka, o kterou se už nemohla starat. Kdybych si z
toho něco vybral, je to levně na prodej.
Byl to sice trochu zvláštní pocit,
dívat se na kytky, které pro někoho dlouho znamenaly radost a
nějaký druh naplnění. Byly to pěkné kytky a jak jsem je
vyndaval z té krabice, zjistil jsem, že mezi nimi jsou i dva
květináče s Echeveriemi purpusorum. Nebudu to prodlužovat, tu
menší mi pan pěstitel za symbolickou cenu prodal.
Nechal jsem si jí v práci na okně,
kde měla daleko víc světla než v bytě. Četl jsem o ní, jak se
obtížně množí, že nevytváří boční odnože. Zřejmě proto
se tehdy tak obtížně sháněla. Dnes je situace lepší, je
častěji v nabídce pěstitelů, viděl jsem ji i v květinářství.
Ale ty dnešní Echeverie purpusorum jsou trochu jiné. Na listech
mají trochu jiný vzor, a připadá mi, že i listy mají malinko
jinak tvarované.
Já tu svou považoval za vzácnost,
která nebude odnožovat. Jako k vzácnosti jsem se k ní choval.
Propustná půda, opatrná zálivka, přes léto v ní bylo pár
kapek hnojiva pro sukulenty, V zimě jsem zaléval jen tak
symbolicky, opatrně, jednou za čtrnáct dnů.
Dařilo se jí viditelně dobře,
zvětšila se a vyrostla a před pár lety poprvé vykvetla. Ten květ
mě překvapil. Nevyrůstal někde mezi bočními listy mimo střed,
jak jsem to viděl u jiných echeverií, ale přímo ze středu, jak
je to u netřesků a agaví. Květy byly pěkné, červenožluté,
podobné jako u ostatních echeverií. Přesto, že kvetla už
dvakrát, nenapadlo mě ten květ vyfotit.
Byl jsem zvědav, co bude následovat.
A následovalo. Mezi listy staré růžice jakoby rostly dvě nové.
Listy té staré růžice uschly a opadávaly, tedy s mou pomocí. Na
„kmínku“ byly dvě nové růžice. A na tom kmeni se začaly
vyvíjet další dvě malé rostlinky. Potom jedna z těch dvou
nových růžicí opět kvetla, opět došlo k novému rozvětvení,
z rostliny se stával takový sukulentní stromeček.
Ovšem když se něco daří, téměř
vždy se vyskytne nějaký problém. Tento se jmenoval vlnatka.
Jednou jsem jí z této rostliny obíral a nějakou neopatrností
jsem z toho kmínku odlomil tu malou, spíše úplně miniaturní
růžici. Nebyla o moc větší, než špendlíková hlavička. Bylo
mi to líto, toho že tak malá nebude mít šanci na další růst a
život. Nakonec jsem ji opatrně zabalil do papíru a odnesl domů.
Tam jsem ji dal do malého květináče, jen jsem ji posadil na
povrch té země s pískem. Opatrně jsem ji rosil téměř každý
den postřikovačem na tilansie. Protože bylo léto, dostatek světla
a slunce a i tak miniaturní drobeček měl velkou vůli k životu,
po pár týdnech se začala viditelně zvětšovat.
Po tomto úspěchu jsem opatrně
odlomil ještě jednu větší, na kmínku rostoucí odnož, která
také brzy zakořenila. Vidíte je vedle sebe. Ta menší, to je ta
vyrostlá z té miniatury, tedy už po nějakém roce. Ta větší je
od května do října na balkonu, kde ji viditelně svědčí. Ta
malá je mezi tilandsiemi, téměř přilepená na sklo, aby si také
užila co nejvíce světla.
Na jedné mé amatérské fotce je také
jejich mateřská rostlina. Nevím, jestli takto kvetou, rostou a
odnožují i ostatní Echeverie purpusorum, nebo jestli ta má je
nějaká zvláštnost. Každopádně jsem rád, že se u mě
zabydlela a jak to tak vypadá, ještě dlouho se mnou vydrží. Komu
ji jednou předám, až se o ni jednou nebudu moc starat, to zatím
nevím a neřeším. Doufám, že se někdo najde.
Na závěr bych snad ještě mohl
napsat, že jsem vždy přemýšlel, co znamená název této
echeverie, která pochází z jihu Mexika, z jeho států Pueblo a
Oaxaca. V tomto případě je celý název podle jmen pěstitelů.
Echeveria podle španělského botanika Atanasia Echeverria Codoy a
purpusorum podle německých bratrů botanika Carla. A. Purpuse a
zahradníka Josefa A. Purpuse.
Podzim je ve své pozdní a ne zrovna
příjemné fázi, tento týden se téměř neobjevilo slunce. Možná
by vám mohla přijít vhod hezká relaxační hudba s bambusovou
flétnou.
http://youtu.be/4gztRNNmSqw
