Když do konce roku už moc nezbývá,
začíná ubývat světla a tepla, je tu podzim. V našich krajích
se příroda chystá k odpočinku, některá ze zvířat, rostlin a
stromů k zimnímu spánku. Někdy těm zimním spáčům závidím,
nebylo by špatné večer jít spát a probudit se až na jaře, kdy
se zas bude prodlužovat den a bude přibývat světla a tepla.
Pro naše zelené spolubydlící je to
v bytech v příštích několika měsících asi nejnáročnější
období. V této době je pro ně nejlepší, když mohou zastavit
růst a nějak to přežít. Byty v paneláku určitě v této době
nejsou pro kytky ideální, ale musíme vycházet z toho, co je možné
rostlinám poskytnout. Tedy relativně nižší teplotu a co nejvíc
světla, podle našich možností.
Poslední, ve vodě dlouho kořenící
voskovka je konečně zasazená. Místa na oknech plná až
přeplněná. Zatím jsem většinou přes zimu až na malé výjimky
nové kytky nenakupoval. Za to jsem si vždy, snad proto, aby se
podzim a zima nezdály tak nekonečné plánoval, jaký zelený
poklad si na jaře, nebo začátkem léta zase objednám.
Na podzim jsem rád za každý den, kdy
je na obloze modrá obloha a slunce. Ideální den pro procházku do
našich českých lesů, do naší přírody. Lesní cesty jsou
zapadané listím. Už od dětství mám rád to uklidňující
šustění listů, ve kterých od té samé doby s potěšením
chodím. A vůni těch spadaných listů a lesa v tomto čase. Možná
i díky tomu, jak se krátí den si v tomto období intenzivněji
uvědomuji, jak rychle běží čas.
Čas, jedna z nejvzácnějších a
nejcennějších věcí. Tak cenná, že nejde koupit. Čím méně
nám ho zbývá, tím je vzácnější. Na začátku se zdá, že
jeho před námi nedozírné moře. A dnes? Co z toho moře zbývá?
To naštěstí nevíme. Ale možná si začínáme uvědomovat, jakou
cenu mají naše dny.
A tak je dobré prožít dny podle
toho, co nás těší, co pro nás má smysl. Třeba procházkou do
lesa, nebo na jiné, hezké místo, kde jsme blízko přírodě, nebo
třeba někomu, koho máme rádi, nebo alespoň sami sobě.
Doma si po takové procházce můžeme
potom v klidu posedět třeba u svých milých zelených kamarádů,
které jsou myslím jednou ze součástí toho, co může dělat byt
domovem.
Pustit si nějakou oblíbenou hudbu,
nevím jak pro vás, ale pro mě je večer před tím než jdu spát
jednou z nejoblíbenějších činností vyhledat na YouTube nějakou
oblíbenou písničku, tak dvě tři a přivést se tím do klidné,
vyrovnané nálady, aby se mi potom dobře usínalo.
Protože smyslem různých e-stránek
může být i inspirace, tedy pro někoho, kdo se nechá inspirovat,
zkusím přidat typ na nějakou písničku někoho z mých
hudebních oblíbenců, kteří mě přinášejí radost a dobrou
náladu. Třeba ji mohou přinést i někomu z vás.
Koho představit napoprvé? Možná ji
znáte, pokud ne, byla by škoda se s jejími písněmi neseznámit.
Narodila se téměř před třiceci
lety v dnešní Gruzii, ale za tamní občanské války se s rodiči
přestěhovala do Belfastu v Severním Irsku. Jmenuje se Katie Melua
a dnes je jednou z nejúspěšnějších zpěvaček v Anglii.
Tady je několik odkazů na její
písničky:
1 komentář:
Pane Kopecky, kde jste to byli? Tam je opravdu krásně. I v Českém ráji se najdou pekná místa. Ta příčná flétna je excelentní. Někde mám cd s příčnou flétnou v podání nějaké Japonky, musím to vyhrabat. Trochu jste odstrčil tillandsie, co zase článek o nějaké. Letos jsem trochu propadla stapeliovitým, pár jsem jich narovnala na stůl pod tillandsie a nevím, jak se přes zimu porovnají a co vlnatka, jestli nevyleze. Ale ta úspornost obou mě fascinuje. Kam se hrabou orchideje, sebestředné a náročné, podívejte se všichni, jaká jsem krásná. Jen se podívejte na T. stricta, ten soulad barev. Hezky se to čte, to co píšete, zdravím, Eva Egertová
Okomentovat