Ve druhé polovině listopadu se
rozhodla vykvést Tilandsie ionantha Tall Velvet. I když je na okně
přitisknutá téměř přímo na sklo a světla tak má jak nejvíc
může, nestačilo to k tomu, aby se trochu víc vybarvila.
Symbolicky trochu zčervenaly asi tři konce listů. Tall Velvet,
přeloženo do češtiny znamená vysoký samet. S tím sametovým
povrchem listů je to v našich podmínkách jakž takž. Jsou i
mnohem sametovější listy u jiných tilandsií, ale možná v
místních podmínkách, kde tento kultivar Tillandsie ionanthy
spatřil světlo světa bylo to světlo podstatně větší než u
nás. A tak byly i víc sametové listy.
Ta výška, to odpovídá. Alespoň z
mých Tillandsií ionanth je se svými dvaceti centimetry na výšku
můj Tall Velvet nejvyšší. Na šířku má těch centimetrů tak
deset, možná jedenáct, žádný drobeček to není. O jeho původu
jsem moc nezjistil. Oba rodiče tohoto kultivaru jsou ionanthy,
zřejmě pěkně urostlé tilandsie.
Vlastně si pořádně nepamatuji, jak
byla velká, když jsem ji před pěti lety koupil.
Malá rozhodně nebyla, možná měla
už nějakých sedm, osm centimetrů na výšku. Bylo poznat, že je
to odnož a už byla určitě nějaký ten rok stará. Typoval bych
tak dva, tři, ale nemám představu, jak rychle v profesionálních
pěstírnách mohou tilandsie růst. Určitě jinak než u nás doma.
Byla také docela pěkně do červena
vybarvená, ale to jí časem přešlo. Konečně zelená je také
pěkná barva. Některé ionanthy mají snahu kvést každý rok,
nebo alespoň každý druhý rok. Tilandsie ionantha Tall Velvet musí
nejprve dostát svému jménu a trochu vyrůst do výšky, což
nějaký ten rok trvá.
Když se jí letos v létě na straně,
kterou je obrácena k oknu začaly vyvíjet tři odnože, začal
jsem pomalu pochybovat, že ta má vůbec pokvete. Ani náznak po
nějaké změně barvy, ať jsem si střed její růžice prohlížel
sebevíc, žádné známky vyvíjejícího se květenství. Odnože
celkem viditelně přirůstaly, přímo úměrně k velikosti jejich
mateřské rostliny.
V listopadu se konečně květenství
objevilo. Ty typické fialové trubky. Když naplno vykvetly, byly dva květy takové rozvolněné, to vidíte na fotce. Že by následky
kultivace? Spíš následky českého podzimu, který naší exotické
zeleni nepřinese tolik slunce a světla, kolik by potřebovala.
Zítra začíná prosinec, tak se
rozloučím jednou upoutávkou od Nory Jones, zpěvačky, kterou
poslouchám vždy moc rád.
http://youtu.be/FSyJBqZ9qSE
Žádné komentáře:
Okomentovat