Sedum multiceps

Další nezaměnitelné a trochu atypické Sedum multiceps jsem znal z fotek pěkných pár let před tím, než se nakonec objevilo i na mém okenním parapetu. Na fotkách mě zaujaly především starší rostliny, vypadající jako miniaturní stromečky. Bonsaje z rozchodníku. V Americe je často přirovnáváno k Yucce brevifolii, známé spíš jako Jishua tree. K slávě této juky jistě přispělo i to, že se její jméno stalo názvem nejznámějšího a nejlepšího CD irských U2.

foto (c) Martin Hetto

Jak jsem hledal informace o této rostlině, dočetl jsem se, že někomu připomíná i miniaturní borovici. Co komu připomíná je celkem nepodstatné, hlavní je, že je Sedum multiceps opravdu hezká a zajímavá rostlina. Další její předností je i její snadné pěstování.

foto (c) Martin Hetto

Jako každý sukulent chce dobře propustnou zeminu s přídavkem písku nebo pemzy. Doma je v Alžíru, z toho je snadné odvodit i další nároky. Co nejvíc světla a slunce a v zimě přezimování v chladu, ale podle možností i při co největším světle. Mrazuvzdorná rostlina to není, myslím, že v bytech jsou teploty v zimě o něco vyšší, než by bylo optimální, ale i při nich dobře přežívá.

foto (c) Martin Hetto

Od jara do podzimu zalévám nejméně jednou týdně. Na Sedum multiceps za chvíli dobře poznáte, kdy je třeba zalít. Růžice drobných lístků na konci stonků se semkne těsně k sobě. Pár hodin po zalití se lístky zase pěkně roztáhnou. Rostlinu pochopitelně nenechávám stát ve vodě, zaliji ji malým množstvím vody, klidně i častěji. V zimě se snažím zalévat opravdu jen symbolickým množstvím vody, aby se zelené růžice příliš nevytahovaly a zůstaly co nejvíc kompaktní.

foto (c) Martin Hetto

Pokud se začínají podezřele vytahovat, může to být i signál, že se kytka chystá kvést. Její žluté, pro rozchodníky typické květy tak nějak naruší její stromečkový vzhled. Jako by se k ní moc nehodily a byly pro ni moc velké. Někdo radí ostříhat je. Já je zatím vždy nechal. Dokonce se za nějaký čas po odkvětu u sukulentu ve vedlejším květníku objevila malinká rostlinka tohoto rozchodníku.

foto (c) Martin Hetto

Rostlinu můžete stříhat a tvarovat s větším, či menším úspěchem podle vašich představ. První fotky této rostliny jsou staré tři roky, pár měsíců potom, kdy jsem si rostlinu koupil. A ty poslední, jsou po třech letech, kdy už začíná pomalu vypadat jako ty z fotek, kterými mě upoutala. Sedum multiceps je u nás poměrně snadno dostupná rostlina, snad i díky tomu že se snadno množí, stačí konec stonku zasadit do správné zeminy. Myslím, že by pravděpodobně dobře zakořenila i ve vodě.

foto (c) Martin Hetto

Každopádně ji u nás seženete velmi levně, jak na výstavách sukulentů, tak i v nabídce na internetu. V Americe už tak levná být nemusí, alespoň na naše poměry. Narazil jsem na internetový obchod se sukulenty, kde za ni chtěli 25 dolarů. Na druhé straně proč ne, pro ně je ta rostlina pocházející z mnohem větší dálky než pro nás tak i víc exotická.

http://youtu.be/nA7F08NyQ-c 

Aeschynanthus speciosus

Aeschynanthus speciosus se ke mně dostal tak, že manželka kolegy z práce poslala jeho dva lístky na sotva centimetrovém stonku, jestli nevím, co je to za kytku. Nevím už, jestli jsem se při jejím určování strefil. Ty dva lístky se mi nechtělo vyhazovat a tak jsem je dal do vody. Pustily kořínky, tak mi už nezbývalo nic jiného, než je zasadit.

foto (c) Martin Hetto

Kytka vděčně rostla a po čase vykvetla květem, kvůli kterému se vyplatí najít si pro ní doma kousek místa. Nebo i v práci. Tam už těch deset let opakovaně vykvétá. Naposledy začátkem listopadu. Kvete ještě po měsíci, byť květy začínají viditelně uvadat. Ale kvést celý měsíc, to už je na květ úctyhodná doba.

foto (c) Martin Hetto

Fotky, na kterých je květ Aeschynanthu nejsou sice z posledního kvetení, Martin je nafotil už před nějakým rokem. Ale pocházejí od stejné rostliny, která byla už mnohokrát ostřihána, protože mnohdy i nepříliš kytkomilní kolegové a kolegyně, poté, co si všimli květu chtěli sazenici.

foto (c) Martin Hetto

Aeschynanthus speciosus pochází z jihovýchodní Asie, kde roste coby epifyt na tamních stromech. Asi stejně, jako voskovky, za který ho někdo, kdo se v kytkách moc neorientuje může považovat. Listy se na první pohled mohou zdát podobné. Lesklé, dužnaté, třeba Hoya obscura má docela podobné. Všeobecně jsou ale listy voskovek většinou tužší, tvrdší a pevnější. Když vykvete, je jasné, že jde o jinou čeleď.

foto (c) Martin Hetto

Gesneriaceae, česky podpětovité je čeleď čítající něco kolem 3600 druhů. Rozšířené jsou v tropech a subtropech téměř celého světa, zasahují i do mírného pásma. Patří mezi ně i známá pokojová africká fialka a další, v bytech často pěstované Achimenes (Honzík), Columnea, Episcia a Sinningia.

foto (c) Martin Hetto

Z celkového žije asi čtvrtina epifytním životem. Jako i ta, o níž dnes píšu. To platí ale v její domovině, u nás v bytech se jí bude dařit v květináčích v dobře propustném substrátu, který bude složen z rašeliny, země a písku, nebo pemzy. Světla chce co nejvíc, i když přímé slunce asi nemusí. Zálivku chce častější a od jara do podzimu dvakrát do měsíce trochu přihnojit. Za to se potom i několikrát do roka odvděčí květem, kvůli kterému se může stát i vaší oblíbenou rostlinou. 

foto (c) Martin Hetto

http://youtu.be/5YXVMCHG-Nk

Tillandsia kautskyi (třetí kvetení)

A také můj třetí článek o tomto brazilském klenotu.

Myslím, že už jsem o této tilandsii ve svých předešlých článcích na Zelených listech a na těchto stránkách napsal vše, co o ní vím. Přiznávám, moc to není. Na druhé straně, kautskyiho není nikdy dost. Sám vzpomínám, jak jsem se v knize Pěstujeme tilandsie stále znovu a znovu vracel k jeho fotografii.

A tak, když se na začátku letošního podzimu začalo na největší rostlině vytvářet květenství, bylo mi jasné, že zas budu přemlouvat Martina k dalšímu focení.

Ta původní rostlina, kterou jsem dostal před sedmi lety měla pět potomků. Jeden nepřežil ani už nevím kterou zimu. Druhý se se mnou rozloučilo někdy před necelým rokem, když také takto před tím na zimu vykvetl. Proč, to nevím. Možná to byla souhra více okolností. V té minulé zimě bylo velmi málo slunce a světla. Po stěhování možná rostliny vysilovala adaptace na nové podmínky.

Zřejmě jsem mohl něco špatně dělat i já. Hlavní je, že přežily alespoň tři rostliny. Letošní léto přineslo slunce a světla poměrně dost, tilandsie jsou myslím v docela dobré kondici.

Samozřejmě barvy květního klasu v Brazílii budou určitě daleko víc zářivější. Ale tato odnož narostla už v Čechách, její rodič pocházel odněkud z Německa. A teď žije v paneláku, tak co bych od ní mohl víc chtít.

Jenom doufám, že po odkvětu se se mnou nerozloučí jako ta minulá a že po sobě zanechá alespoň jednu novou odnož.

Má Tilandsie kautskyi je tak trochu důkazem, že se i takové tilandsie dají pěstovat v bytech a že nám mohou dělat společnost pěkných pár let. Myslím, že opět víc než další slova řekne další fotka, doufám, že se vám to postupně zachycené kvetení bude líbit.

Před týdnem se ještě ne úplně rozvinul první květ a poslední fotky, na kterých už kvete naplno jsou z dnešního dne.

Foto (c) Martin Hetto

http://youtu.be/ysauc8TTBls