Už hodně dlouho chci napsat něco o
stromech. Ne, že bych o nich věděl tolik, abych mohl rozdávat
vědomosti. Ale mám je rád.
Chtěl jsem o nich psát na jaře, když
se po zimě objevily jejich první listy jako důkaz, že zima už je
za námi. Když rozkvetly, napsal jsem alespoň o jabloňových
květech, které mi zpříjemňovaly pár týdnů cestu do práce.
V létě byly stromy pěkně zelené a
když přišlo babí léto, začaly se jejich listy krásně
vybarvovat. Čas tak rychle utíká a babí léto je už definitivně
pryč. Pomalu končí listopad, na stromech
výstižně, podle názvu současného měsíce zbývají poslední
listy. Některé stromy už jsou holé, připravené na pár měsíců
spánku. Dřív jsem přírodě záviděl zimní spánek, chtěl jsem
také zimu zaspat a probudit se až na jaře, s první novou zelenou
trávou, se zpěvem skřivanů a sluncem, které opět začíná mít
sílu. Ale lidský život není tak dlouhý, aby si člověk mohl
dovolit spát celou zimu. I tak toho prospíme dost.
Při dnešní procházce už z barev
babího léta mnoho nezůstalo. Zůstaly stromy, jako stálá
jistota, součást naší krajiny a domova. Jako slib, že zas za pár
měsíců budou zas zelené, že zas přijde jaro a léto.
Stromům vděčíme za mnohé. Za
kyslík. Za dřevo, za plody, za stín, za místa, kam rádi chodíme,
ať už je to les, sad, zahrada. Nevím, proč se říká, ty jsi
dřevo, případně dřevák. Vždyť dřevo je jedna z
nejužitečnějších surovin, provázející člověka napsáno
obrazně ale většinou doslova od kolébky (dětské postýlky) až
po rakev. Ze dřeva byly dříve ty nejlepší hračky. Dřevo bylo
třeba na nábytek, na stavby, nebo alespoň na část lešení.
Dřevo jako materiál pro stavbu lodí a vozů, zbraní, luků, šípů
a nářadí, protéz a holí. Stolů a židlí, lavic a laviček,
ohrad a plotů. Dřevo na oheň, díky kterému přežívali zimy
generace lidí. Dřevo na housle, kytary a jiné hudební nástroje,
na sochy svatých a třeba andělů.
Ty anděle jsem napsal záměrně,
protože stromy jsou pro mě živoucí andělé krajiny, kteří lidi
provázejí a slouží jim. Nejen svým dřevem, také i svými
plody, které se staly součástí našich pokrmů. Jablka, hrušky,
švestky, třešně, višně. Ty už znala řada minulých generací.
Následovaly meruňky, broskve. Později se přidaly pomeranče,
citrony a jiné plody citrusů, v posledních letech mango, avokádo,
papája, fíky, datle. Připomenu i čaj, kávu a kakao. Bez stromů
by o to vše byl náš život chudší.
Podstatným darem stromů, jehož
dostupnost měla za následek rozšíření knih, novin, časopisů.
Dodnes si vzpomínám na svou první knihu, kterou jsem sám
přečetl. I na dlouhou řadu dalších, se kterými jsem prožil
řady hodin, díky kterým jsem se dozvěděl tolik věcí. Dnes už
je internet, smskuje se, mailuje se, dřív se psaly dopisy, posílaly
se pohledy, vánoční přání. Kolik na to bylo třeba papíru a
stromů. Co třeba toaletní papír, kdo si dnes bez něj dovede
představit každodenní život.
Tak to bylo o části užitku, který
ze stromů máme. Pro mě je dalším a největším užitkem stromů
to, že prostě jsou. Často se říká, že něco působí dobře,
nebo špatně. Někdo, nebo něco jako by vyzařoval příjemnou,
dobrou energii, někdo, něco naopak. Vždy jsem se ať už v lese,
nebo na jiném místě, kde byly stromy cítil dobře. Pár let jsem
měl v jednom blízkém lese „svůj“ dub, o který se opíral
posed. Jistě sloužil myslivcům k pozorování zvěře. Mě
posloužil k mnoha hodinám příjemné relaxace, kdy jsem na něm
seděl, opíral se o kmen dubu a díval se do jeho koruny, do
krajiny. Bylo mi tam moc dobře, jako by kolem stromu byla zóna
klidu a pohody.
Je ještě jeden důvod, proč o
stromech píšu právě dnes. Pár týdnů pravidelně navštěvuji
jednu internetovou adresu spojenou s novým časopisem Vědomí.
V nabídce v jeho horní části jsou i
video dokumenty. V části Životní prostředí jsem našel
animovaný film podle knihy Jeana Giona Muž, který sázel stromy.
Myslím, že tato kniha je dost známá,
kdybych mohl, zařadil bych ji do škol jako povinnou četbu. Tím
bych jí zřejmě prokázal medvědí službu.
Tu knihu mám z našeho prvního vydání
z roku 1997 a to, jak mi zaujala má i svůj hmatatelný důkaz.
Inspirován touto knihou, vysázel jsem v okolí železniční trati,
dostatečně daleko od kolejí asi padesát žaludů. Moc jich
nevzešlo, ale dnes jsou z těch, které přežily už pěkně velké
duby s docela silnými kmeny. Bylo a je hezké pozorovat, jak každým
rokem přirůstají, sílí. Hezký je i pocit, že jsem jim pomohl k
životu. Protože podle mě je náš svět s
každým novým stromem zas trochu hezčí a bohatší. Doufám, že
ještě někdy nějaký strom zasadím.
Kniha, která k sázení stromů
inspirovala nejen mě, jak jsem se později dočetl, nevychází z
reálného příběhu. Za to její myšlenka a poselství je živé. Od tilandsií a hojí jsem se dnes ani
moc nevzdálil. Tilandsie na stromech většinou žijí, hoje se po
stromech pnou. Jak je patrné, nejenom ptáci a hmyz obývají
stromy, ale i jiní příslušníci živočišné a rostlinné říše.
Možná z nich v dávných dobách slezli i naši praprapředci. Na těch stránkách, jejichž adresu
jsem uvedl jsou i jiné zajímavé dokumenty. Některé už nejsou
aktuální, ale pokud máte zájem o jejich shlédnutí, většinou
je podle názvu dohledáte na
http://www.youtube.com/
Kromě videí je tam hodně zajímavých
článků, možná vás tam toho zaujme víc.
Dnešní hudební odkazy budou
tématické :
