Na květ Deuterocohnie brevifolie,
dříve Abromeitielly brevifolie jsem si počkal sedm let. Vykvetla v
dnes už loňském létě a z téměř stovky malých růžic se
ukázal květ na jedné, jediné. Asi mně zmíněná rostlina
chtěla udělat radost a tak i v podmínkách paneláku, které pro
její rozkvět zřejmě nebudou příliš příznivé alespoň ten
jeden pro ukázku předvedla. Radost mně tím pochopitelně udělala
a tak jsem ho nechal zvěčnit, pro případ, že už by nikdy víc
nevykvetla.
Když jsem psal článek o Tillandsii
atroviridipetale, zmínil jsem se v něm o tom, že ta má úplně
první ještě nikdy nekvetla. Tak i ta v loňském roce po deseti
letech vykvetla. Přesněji její odnož myslím už třetí
generace. Ty z dvou předchozích generací se se mnou vždy
rozloučily bez kvetení, alespoň, že ještě předtím stačily
odnožit.
Jak deutercohnia, tak atroviridipetala
mají malé květy, u té druhé je ještě mnohem menší. Nevím
proč, ale ta jejich zelená, pro květy celkem netypická barva se
mně moc líbí.
A třetí v loňském roce zaznamenané
kvetení je u Tilandsie xiphioides, které probíhalo trochu
zvláštním způsobem. U obou nových odnoží začalo růst ve
stejné době. Nevím z jakých důvodů, ale u jedné se přestalo
vyvíjet a rostlo jen na jedné, která někdy v prvních měsících
roku vykvetla. Po pár měsících se začalo zvětšovat i u té
druhé a někdy začátkem léta vykvetla. Z těch velkých a velmi
příjemně vonících květů mám radost pokaždé.
Když srovnám, jak se tilandsiím a
sukulentům dařilo v cihlovém bytě a jak se jim daří v paneláku,
musím přiznat, že v tom minulém se dařilo víc. Možná, že
podstatnější, než stavební materiál bylo to, že v bytě bylo
možná víc světla.
V loňském roce jsem se nedočkal ani
jednoho květu na jindy několikrát za rok kvetoucí Tilandsii
albertianě, ani drobných květů na několika formách Tilandsie
capillaris, které ve starém bytě pravidelně koncem a začátkem
roku hojně kvetly.
I přesto si myslím, že hodně druhů
tilandsií je pro život i v panelákových bytech docela dobře
uzpůsobena.
http://youtu.be/ywpqSQnOXBE
Žádné komentáře:
Okomentovat