Tilandsie paleacea patří mezi mé
oblíbené tilandsie. Zvlášť její malá forma, kterou mám
takříkajíc ve dvojím, mírně se lišícím provedení. Paleacea
je poněkud jiná tilandsie. Nebo se také dá napsat, že je dalším
důkazem, jak jsou tilandsie rozmanité.
Připomíná spíše malý stromeček,
ze kterého je díky častému odnožování pěkné, malé až větší
křoví. Podle toho, zda se jedná o malé, střední, nebo velké
formy. Ty dnešní, které jsem obě koupil
někdy před deseti lety jako malé formy tohoto druhu, se liší
menším a větším odstáváním listů od stonku. Přičemž listy
toho více odstávajícího jsou ještě takové „zalomené“.
Forma s rovnějšími listy je na první
pohled i více kompaktní, na fotce vidíte dva dnešní trsy, které
vyrostly z jedné malé rostliny.
Paleacea pochází z Kolumbie, Bolívie,
Peru a severního Chile. Co dalšího na této tilandsii kromě
jejího tvaru zaujme je její povrch, který by se dal popsat jako
plstnatý, nebo třeba sametový, chlupatý. Za to mohou její husté
šupinky, pomocí kterých přijímá vláhu z mlhy. Trsy této
tilandsie rostou i v písku pouští nedaleko oceánu a někdy je pro
ně po dlouhé období jediným zdrojem vody právě ta mlha a vláha
jdoucí z moře. Další funkcí tohoto porostu je ochrana proti
ultrafialovému záření.
Roste i na skalách, i jako epifyt. V
nížinách u oceánu i v horách do výše kolem 3000m. Jak je
vidět, vydrží v různých extrémních podmínkách a podle mé
desetileté zkušenosti s ní docela dobře přežívá i v našich
bytech.
Tedy určité nároky samozřejmě má
a to především na dostatek světla. Ty mé jsou přímo
„přilepené“ u skla oken. Dělá jim dobře ranní i odpolední
slunce. Po zálivce by měli brzy oschnout, od jara do podzimu je
rosím třikrát, podle světla a slunce buď s větší, nebo menší
opatrností. V zimě dvakrát týdně, ale velmi opatrně, vyhýbám
se rosení středu růžic. Možná by přežily ještě s menším
množstvím vody.
Musím přiznat, že paleaceu jsem si
před těmi deseti roky koupil i pro její fialové, vonné květy.
Ale těch jsem se zatím nedočkal. Ta kompaktněji rostoucí forma
měla už třikrát snahu. Jenže jak pocházejí z obrácené strany
zeměkoule, mají zřejmě zakódováno kvést v období naší zimy.
V té je pro ně světla málo a tak se to květenství po nějaké
době přestává vyvíjet a po nějakém čase uschne. Možná by
pomohlo umělé světlo, ale s tím zatím nemám zkušenosti.
To, co má paleacea určitě ráda je
čerstvý vzduch, jako všechny tilandsie. Tak pokud to jde,
pootevřít okno, nebo alespoň často větrat. Jak jsem se dočetl
na internetu, teplotu snáší mezi 10 až 30°C. Každý z nás má jistě svou
představu o tom, co je krásná, nebo zajímavá kytka. Pro mě tato
tilandsie splňuje jedno i druhé a myslím, že může být ozdobou
oken nejen nás, kteří jsme tilandsiím více, nebo méně
propadli.
Dnes jsem vybral odkazy na poslech
skladby, na kterou jsem náhodou narazil už před pěknou řádkou
let. V tomto případě čas nehraje roli, hraje se a poslouchá už
víc jak třista let a doufám, že se ještě delší dobu
poslouchat bude. Johan Pachelbel, německý barokní skladatel a jeho
Kánon v
D-dur. Je to jeho jediný kánon,
který napsal. Má řadu provedení a já vybral pět odkazů. Tři
jsou klasická provedení, čtvrtá je v provedení vynikajícího
kytaristy a ta poslední spíš taková rarita. Pěkný poslech.
Žádné komentáře:
Okomentovat